Wikipedie

Spor o smysl českých dějin: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m změna řazení u Kategorie:Vědecké spory: „Smysl českých dějin“ za použití HotCat
Osidor (diskuse | příspěvky)
9 584 editací
m Tipo
 
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 8 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
[[Soubor:CeskaOtazkaTitle.png|thumbnáhled|upright|Titulní strana druhého vydání Masarykovy ''České otázky'']]
'''Spor o smysl českých dějin''' je označení [[Polemika|polemiky]], jež se odehrávala přibližně v letech [[1895]]–[[1938]] a které se účastnily přední osobnosti české filosofie ([[Tomáš Garrigue Masaryk]], [[Emanuel Rádl]]) a [[česká historiografie|české historiografie]] ([[Josef Pekař]], [[Kamil Krofta]], [[Zdeněk Nejedlý]], [[Jan Slavík (historik)|Jan Slavík]] aj.), ale i z jiných oblastí (např. politik ekonom [[Josef Kaizl]]). Spor měl několik rozměrů, zásadním prvkem však byl rozpor mezi Masarykovým filosofickým „[[idealismus|idealisticko]]-[[teleologie|teleologickým]]“ a Pekařovým „[[empirismus|empiricko]]-[[pozitivismus|pozitivistickým]]“ pojetím českých dějin. Spor vedl mimo jiné i k přehodnocování [[metodologie historické vědy]].
 
Spor se odehrál v několika vlnách. Podnětem se stalo Masarykovo pojednání ''[[Česká otázka]]'', vycházející z představy, že české národní hnutí se zakládá na myšlence [[humanismus|humanity]], jež od [[husitství]] pokračuje přes [[reformace|reformaci]] a [[české národní obrození|národní obrození]] až do současnosti. Proti tomu se postavil Kaizl, který jednak zpochybnil tuto kontinuitu a jednak upozornil, že Masaryk humanitu chápe velmi vágně.
Řádek 13:
Sporu o smysl českých dějin předcházely dvě [[kontroverze]]. Především šlo o [[spor o Rukopisy]], jenž po prokázání nepravosti rukopisů vedl k [[mýtus|demytologizaci]] českých dějin a kultury. Politikové sice dále své úsilí legitimizovali odvoláváním se na historii, nikoli však již na dějiny domnělé. Druhou třecí plochu představovaly rozpory mezi politickými programy českých stran. Někteří už byli znaveni vyprázdněným [[nacionalismus|nacionálním]] politickým bojem, zastavovali se a přemýšleli, zda má české národní úsilí vůbec smysl:<ref>Havelka (1997), s. 10–12.</ref>
 
{{citát|... Čím nám má vlastně prakticky býti to naše „historické právo“? ... Ale národ, jakkoli reálně žije jenom v přítomnosti, hleděti musí přece neodvratně a stále do budoucnosti, každý jeho krok musí být ve shodě s cílem budoucím. Co jesť úkolem našeho národa? ... je povolán, aby sám ze sebe vytvořil vlastní, novou kulturu, zcela nový zdroj tepla a světla? Vystačí-li však k tomu naše prostředky? Je ponětí to ve shodě s celou naší minulostí? Nebyli jsme snad v celém svém průběhu dějin v úzkém, nerozlučitelném styku se Západem, a chceme-li užíti nevážného výrazu, odnoží Německa? ... Představme si nerovný boj Čechů s Germánstvem, boj na nůž! Při nejmenším by uchování pouhé, holé národnosti vyžadovalo nesmírně mnoho úsilí a sebeodříkání nejšlechetnější domácí intelligence, obětovnosti, která by časem ochabovala. Nastal by den, kdyby si ten onen - dejme tomu slaboch - předložil otázku: Jak, stojí tato ve své existenci pochybná národnosť skutečně za to, abychom veškeré síly ducha svého, které bych jinak zasvětiti mohl práci positivní, pokroku vědy, atd., abych tyto síly mařil úsilím prozatím zcela záporným? ... je náš národní fond takový, aby bojovníkům v onom krajním případě poskytoval dostatečné mravní posily, aby jim vnukal úplné přesvědčení, že zachovají-li lid vlastnímu jeho jazyku, že jej tím zachovají i vlastnímu světu myšlenkovému, že by odcizení jazyku bylo skutečnou ethickou škodou ... ? ...|[[Hubert Gordon Schauer]]<ref>{{Citace periodika|příjmení=Schauer|jméno=Hubert Gordon|odkaz na autora=Hubert Gordon Schauer|titul=Naše dvě otázky|periodikum=Čas|odkaz na periodikum=Čas (časopis)|rok=1886|měsíc=20. prosince|ročník=I|číslo=1|issn=|url=http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/tgm/schauer.htm|poznámka=|strany=|jazyk=|datum přístupu=2009-12-05|url archivu=https://web.archive.org/web/20110824192705/http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/tgm/schauer.htm|datum archivace=2011-08-24|nedostupné=ano}} {{Wayback|url=http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/tgm/schauer.htm |date=20110824192705 }}</ref>}}
 
[[Soubor:HG Schauer.png|thumbnáhled|Hubert Gordon Schauer]]
Schauerova stať byla odsouzena jako „filosofická sebevražda národa“ a devět let zůstala bez odpovědi. Teprve pád [[Vláda Eduarda Taaffeho|Taaffeho vlády]] roku 1893 a radikalizace [[Národní strana svobodomyslná|mladočechů]] přivedla české politiky k otázce, kudy se vydat dále. Odpověď nabídl [[Tomáš Garrigue Masaryk]] ve své knize ''[[Česká otázka]]'' a stati ''[[Naše nynější krize|Naše nynější krise]]''. Jakožto filosof se Masaryk nesnažil „bezsmyslným“ českým dějinám smysl vykonstruovat, ale věřil, že smysl je něco reálného v [[platón]]ském smyslu slova. Masaryk stejně jako středověcí [[Realismus a nominalismus|realisté]] věřil v existenci konečného smyslu a [[Teleologie|účelu]]. „Plán Prozřetelnosti“ je podle Masaryka následující: české hnutí je založeno na ideji [[humanita|humanity]], jež pokračuje kontinuální řadou od [[husitství]] přes [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]], [[české národní obrození|národní obroditele]] (Masaryk se odkazoval zejména na [[František Palacký|Palackého]]) až do současnosti.<ref>Havelka (1997). S. 13–17.</ref>
 
{{citát|... Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a Kollárem, náš ideál obrodní má pro nás Čechy hluboký smysl národní a historický – humanitou, plně a opravdově pojatou, navážeme na nejlepší svou dobu v minulosti, humanitou překleneme duchovní a mravní spánek několika století, humanitou kráčet máme v hlavě lidského pokroku. Humanita znamená nám náš národní úkol vypracovaný a odkázaný nám naším Bratrstvím: humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života...Kollár ideou humanity spojoval netoliko náš Slovany mezi sebou, ale spojoval nás i k národům ostatním a spojil nás také s minulostí. Humanita, čistá člověkost skutečně není než ideál všeobecného bratrství, ideál naší Jednoty, ideál v pravdě český...|[[Tomáš Garrigue Masaryk]], ''[[Česká otázka]]''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Masaryk|jméno=Tomáš Garrigue|odkaz na autora=Tomáš Garrigue Masaryk|titul=Česká otázka|url=https://archive.org/details/eskotzkasnahytub00masa|vydání=2|místo=Praha|vydavatel=Pokrok|rok=1908|isbn=|poznámka=[[:s:Česká otázka/Naše obrození smysl národní a historický: humanita|Text na Wikisource]]|strany=|jazyk=}}</ref>}}
 
[[Soubor:Josef Kaizl 1886.png|thumbnáhled|leftvlevo|upright|Josef Kaizl]]
 
Masaryk ovšem nebyl pouze [[Filosofie|filosof]], ale také [[politik]]. A proto mezi prvními, kdo s Masarykem polemizoval, byl [[Josef Kaizl]], [[liberalismus|liberální]] ekonom, politik [[Národní strana svobodomyslná|Národní strany svobodomyslné]] a ještě nedávno Masarykův spolubojovník. Ačkoli Kaizlovy cíle byly primárně politické, objevilo se v jeho polemice několik důležitých momentů. Kaizl především zpochybnil přímou kontinuitu husitství, Jednoty bratrské a národního obrození. Zároveň kritizoval Masarykův pojem humanity, který podle něj není jednoznačný, neboť míchá dohromady humanitu reformační-náboženskou a humanitu obrozeneckou-osvícenskou-odnáboženštěnou.<ref>Havelka (1997). S. 18n.</ref>
Řádek 27:
 
== Druhá fáze: spor o zásluhy a vědeckost (1911–1920) ==
[[Soubor:GollJ.JPG|thumbnáhled|upright|Jaroslav Goll]]
První fáze sporu byla záležitostí filosofů a politiků, do které historikové nehodlali zasahovat, ačkoli se účastníci diskuse odvolávali na historii. Přední historik [[Jaroslav Goll]] jen odmítal [[prezentismus]] politiků, tedy snahu vykládat historii z pozice současných zájmů a legitimizovat své úsilí odvoláváním se na historii. Historiky [[Gollova škola|„Gollovy školy“]] však do polemiky přímo vtáhl článek [[Jindřich Vančura|Jindřicha Vančury]], kde velmi přecenil Masarykův přínos pro historickou vědu a znevážil Gollovu práci i osobu.<ref>Havelka (1997). S. 19–23.</ref>
 
Řádek 34:
Gollovy žáky takový útok na jejich učitele pochopitelně pobouřil. Jako první se Golla zastal [[Kamil Krofta]], který seriózně zpochybnil míru Masarykova významu pro historiografii a naopak zdůraznil mnohé Gollovy zásluhy.<ref name="rfr1">Havelka (1997). S. 23.</ref>
 
[[Soubor:Josef Pekař.JPG|thumbnáhled|upright|leftvlevo|Josef Pekař]]
 
{{citát|Nebylo by třeba vystupovat již nyní, kdy spravedlivý [Vančurův] soud je ztěžován osobními city a stranickými ohledy, ani proti nepochybným nesprávnostem některých oslavných statí, kdyby jimi nebyla páchána křivda na jiných, kdyby vynášením domnělých zásluh Masarykových nebyli jiní připravováni o zásluhy skutečné.|[[Kamil Krofta]], ''Vliv Masarykův na české dějepisectví''<ref>{{Citace periodika|příjmení=Krofta|jméno=Kamil|odkaz na autora=Kamil Krofta|titul=Vliv Masarykův na české dějepisectví|periodikum=Přehled|odkaz na periodikum=|rok=1910|měsíc=|ročník=VIII|číslo=|issn=|url=|poznámka=|strany=698–700, 756–758|jazyk=}}</ref>}}
Řádek 42:
{{citát|Táži se, proč si prof. Vančura nevybral ke své paralele místo Golla např. [[Antonín Randa|Randu]]? Nebo [[Jan Gebauer|Gebauera]]? Výsledek by byl podle logiky tohoto obdivovatele největšího filosofa českého týž: všichni ti zanedbali své povinnosti k obci národní, sloužíce pohodlné vědě a sobě. Veliký Masaryk však atd... Kdyby Goll byl v době své soustředěné práce o výchově vědecké generace historické na jediné univerzitě naší roztřišťoval svůj zájem politikou nebo „socializoval vědu“ v extenzích, nebo dokonce vstoupil mezi „povrhované“ třídy dělnické a dal se zvolit poslancem, nestáli bychom my, mladší historikové čeští, v té síle a naději jako dnes... Vše to je z velké části dílem Gollovým... [Goll] nás učil totiž vědecky, tj. kriticky myslit. Teoriím Masarykovým jsme nepodlehli a stoupenci jeho se nestali prostě proto, že nám Masaryk jako vědátor neimponoval. Poznali jsme..., že prof. Masaryk, kdekoli se pouští do otázek historických, pracuje a soudí jednostranně a doktrinářsky... To neznamená, že bych se odvažoval Masarykovy zásluhy o náš kulturní vývoj popírat vůbec.|[[Josef Pekař]], ''K článku prof. Jindřicha Vančury''<ref>{{Citace periodika|příjmení=Pekař|jméno=Josef|odkaz na autora=Josef Pekař|titul=K článku prof. Jindřicha Vančury|periodikum=Český časopis historický|odkaz na periodikum=Český časopis historický|rok=1912|měsíc=|ročník=XIII|číslo=1|issn=0862-4356|url=|poznámka=|strany=131–136|jazyk=}}</ref>}}
 
[[Soubor:Boettinger, Hugo - Jan Herben (1927).jpg|thumbnáhled|Jan Herben]]
 
Na Pekaře a Kroftu reagoval dosti neurvalým způsobem [[Jan Herben]]. Kromě osobních útoků se však v jeho práci ozývá podstata sporu: spor mezi přísně pozitivistickou „gollovskou“ historickou vědou a filosofií či sociologií, jež se na skutečnosti dívá z nadhledu, zevšeobecňuje a nedbá tolik na detaily a jednotlivé historické skutečnosti.<ref>Havelka (1997). S. 20–24.</ref>
 
{{citát|V názoru prof. Pekaře není solidní heuristiky ani pečlivé kritiky, proto jeho názor není vědecky opřen... Ta obrozenská filosofovafilosofie Masarykova, co už ta dala práce historikům, filologům, literátům i politikům! Historikové arci mají první slovo, neboť zjišťujíce fakta, nenašli pro ni dokladů. Není letopočtu ani osoby, kterýkterá by byla řekla: Když se nyní probouzíme zase jako národ, navážeme na českobratrství a dáme si do programu humanitu jako moderní obměnu toho úsilí, jež se projevilo v českobratrství... Masaryk není historik... Nad historií je však ještě filosofie dějin jakožto část ''sociologie, která přemýšlí o vývoji celého nebo části lidstva a postřehuje ženoucí síly nebo zákony v dějinách lidstva''. Když sociolog dobře analyzuje, dojde nejednou k výsledkům, k nimž historik nedošel... Prof. Masaryk věří s Kollárem, že historie národů není nahodilá, nýbrž že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti. Úkolem historiků a filosofů je vystihnout tento plán, aby národové podle jejich poznání kráčeli co možná vědomě za svým cílem při veškeré své práci... Podle vyprávění vrstevníků Jaroslav Goll byl jako student útlého těla a přecitlivělých nervů, skleníková rostlina. Při každém větším hluku středoškolských spolužáků bledl...|[[Jan Herben]], ''Masarykova sekta a Gollova škola''<ref>{{Citace monografie|příjmení=Herben|jméno=Jan|odkaz na autora=Jan Herben|titul=Masarykova sekta a Gollova škola|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Pokrok|rok=1912|isbn=|poznámka=|strany=|jazyk=}}</ref>}}
 
Reagoval opět Krofta ve stati ''Masaryk, Goll a české dějepisectví'', ještě důležitější ovšem byla reakce Pekařova, ve které zproblematizoval právě podstatu Masarykovy teze o smyslu českých dějin – ukázal zejména problematičnost kombinace sociologie a prezentismu a nejasnost pojmu humanity.<ref>Havelka (1997). S. 24.</ref>
Řádek 52:
{{citát|Krátce: apoštol či chcete-li prorok (v tom slovu není žádného tónu příhany) pohlcuje, překonává v Masarykovi bezpředsudného vědce. To neznamená, že bych zřídlo jeho omylů viděl v jeho názoru světovém. Přibývá zajisté historiků, kteří stojí na půdě pozitivních vyznání církevních, a jejich práce snesou přísná měřítka vědecká. Ale rozumím tím nerozpačitou snahu Masarykovu znásilnit skutečnost historického vývoje jeho aprioristickou doktrínou, proměňovat minulost bez ohledu na objektivní pravdu v povolnou služku jeho, třebas ušlechtilé, tendence.|Josef Pekař, ''Masarykova česká filosofie''<ref>{{Citace periodika|příjmení=Pekař|jméno=Josef|odkaz na autora=Josef Pekař|titul=Masarykova česká filosofie|periodikum=Český časopis historický|odkaz na periodikum=Český časopis historický|rok=1912|měsíc=|ročník=XVIII|číslo=2|issn=0862-4356|url=|poznámka=|strany=170–208|jazyk=}}</ref>}}
 
[[Soubor:Thomas G Masaryk.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|upright|Tomáš Garrigue Masaryk]]
 
Masaryk se pak vyjádřil ve stati ''Ke sporu o smysl českých dějin'' a Pekař odpověděl, oba však pevně setrvali na svých stanoviscích. Přínosný byl až příspěvek [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]], který popsal dosavadní historii sporu a posléze se pokusil najít východisko. Zpochybňoval Masarykův názor, že základním hlediskem českých dějin je náboženství, a za přesvědčivější považoval Pekařův princip národnostní. Zároveň se pokusil přiřknout oprávněnost oběma názorům: Masarykův koncept je správný filosoficky, zatímco přístup „Gollovy školy“ je správný vědecky.<ref name="rfr2" />
Řádek 99:
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
<references />
Řádek 104 ⟶ 105:
=== Literatura ===
* {{Citace monografie|editoři=[[Miloš Havelka]]|titul=Spor o smysl českých dějin 1895–1938|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=TORST|rok=1997|isbn=80-85639-41-6|poznámka=|strany=|jazyk=}}
* HERMANN, Tomáš. ''Emanuel Rádl a české dějepisectví : kritika českého dějepisectví ve sporu o smysl českých dějin.'' Praha : Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2002. 198 s. {{ISBN |80-7308-038-9}}.
* {{Citace monografie
| příjmení = Kučera
Řádek 121 ⟶ 122:
}}
* PAZDERSKÝ, Roman. Příběh sporu o smysl českých dějin: jubilejní skica očima 21. století. ''Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie'', 2012, 30 (1-2), s. 30–39. ISSN 1210-6097.
* PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, {{ISBN|978-80-87173-47-3}}, s. 11, 28 – 30, 48 – 51, 73 – 100, 108 – 121, 123 – 134, 136 – 144, 164 – 167
 
=== Související články ===
* [[Česká historiografie]]
* [[Gollova škola]]
* [[Smysl (filosofie)]]▼
* [[Tomáš Garrigue Masaryk]]
▲* [[Smysl (filosofie)]]
* [[Česká historiografie]]
 
{{Portály|Historie}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_o_smysl_českých_dějin“