Ministrant: Porovnání verzí

'''Ministrant''' je [[laik|světský]] služebník, který napomáhá kněžím během [[Bohoslužba|bohoslužby]]. Pojem se používá zejména v rámci [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]], ovšem obdobná funkce existuje i u některých [[evangelictví|evangelických]] a [[starokatolická církev|starokatolických]] církví a rovněž v [[Obec křesťanů|Obci křesťanů]].<ref>[http://praha.obec-krestanu.cz/program Program Pražského sboru Obce křesťanů]{{Nedostupný zdroj}} (poslední odstavec)</ref>

[[Latina|Latinské]] slovo ''ministrare'' je možné přeložit jako ''„sloužit“'', což znamená druhému člověku činit to, co si přeje. Tato služba souvisí s odkazem Ježíše Krista – (např. [[Evangelium podle Jana|Jan]] 13, 1–20). Mezi služby ministranta patří také pomoc při udílení některých [[svátost]]í, zejména svátosti [[křest|křtu]] a [[eucharistie]] (sv. přijímání a mše svaté). Hlavními patrony ministrantů jsou [[Svatý Tarsicius|sv. Tarsicius]] a sv. [[Dominik Savio]].

[[Soubor:Biskupské svěcení Z. Wasserbauer 2018-05-19 průvod 17 „Lahvoun“.jpg|thumb|Ministrant MichalMichael Karas při průvodu v pražské katedrále]]

* '''[[Ceremoniář|Ceremonář]]''' – Je hlavní ministrant, který má na starosti dodržování [[Rituál|ceremonií]] a důstojný průběh mše svaté. Během bohoslužby koordinuje ostatní osoby u oltáře, včetně celebranta a koncelebrantů. Před každým obřadem by se měl pečlivě připravit, případně s účastí ostatních provést nácvik obřadu. Do této funkce může být ustanoven laik nebo duchovní, který je dobře seznámen s liturgií daného ritu. U katedrál a papežského dvora je ustanoven stálý ceremonář.

[[Římskokatolická církev|Církev]] dříve výslovně zakazovala [[žena|ženám]] službu u [[oltář]]e (např. v [[encyklika|encyklice]] ''[[Allatae Sunt]]'', vydané [[papež]]em [[Benedikt XIV.|Benediktem XIV.]] [[26. červenec|26. července]] [[1755]]). [[Kodex kanonického práva]] z roku [[1917]] ministrování žen připouštěl v kánonu 813 § 2, ovšem s výhradou, že se tak smí dít jen, nejsou-li k dispozici muži a že ženy nesmí přistupovat k [[oltář]]i.<ref>http://ukz.katolik.cz/texty/kolarova%20-pravni%20postaveni.htm JUDr. Ing. [[Marie Kolářová]]: ''Žena v církvi z pohledu kanonického práva'', písemný záznam přednášky na 15. sněmu [[Unie katolických žen]]</ref> Po [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] se začaly objevovat v jednotlivých [[farnost]]ech (zejména v Německu) mezi ministranty i dívky. [[Kongregace pro bohoslužbu a svátosti]] zakázala tuto praxi v instrukcích ''[[Liturgicae instaurationes]]'' ([[1970]]) a ''[[Inaestimabile donum]]'' ([[1980]]), byť ani tak ji zcela nepotlačila.

Zákaz ministrování žen fakticky zanikl v roce [[1983]], neboť v novém vydání Kodexu kanonického práva se ministrování povolovalo [[laik|laickým osobám]], bez jakékoliv další specifikace. V reakci na to se v některých [[diecéze|diecézích]] začalo ministrování žen povolovat. V roce [[1994]] [[Kongregace pro bohoslužbu a svátosti]] zaslala předsedům [[biskupská konference|biskupských konferencí]] okružní list, který obsahoval i oficiální interpretaci klíčového kánonu 230 §2 vydanou [[Papežská rada pro legislativní texty|Papežskou radou pro legislativní texty]]. Ta potvrzuje, že podle něj ženy mohou ministrovat, zároveň však prohlašuje, že jeho formulace má charakter dovolení, nikoliv práva, kterého by se mohli [[laik|laici]] dožadovat, a že je věcí příslušného [[diecézní biskup|diecézního biskupa]], jak ve věci rozhodne. Toto stanovisko potvrzují i pozdější dokumenty, které tvrdí, že na základě povolení biskupa je možno nechat ministrovat i dívky, ovšem zdůrazňují, že biskup k tomu kněze nemůže nutit a zároveň dávají najevo, že chlapci by měli mít přednost.<ref>viz např. instrukce ''[[Redemptionis sacramentum]]'', vydaná roku [[2004]] [[Kongregace pro bohoslužbu a svátosti|Kongregací pro bohoslužbu a svátosti]]</ref> Například [[Jan Vokál]], biskup [[Diecéze královéhradecká|královéhradecký]], požaduje aby při mších ministrovali výhradně chlapci.

Celkově je otázka ministrování žen kontroverzní záležitostí, řada [[Katolický tradicionalismus|tradicionalistů]] nese ministrující ženy velmi těžce a považuje jejich službu u oltáře za nepatřičnou, nejednotná praxe pak tvoří podhoubí pro vznik různých konfliktů, zejména pak za situace, kdy se po změně osoby v úřadu faráře či diecézního biskupa změní i přístup tohoto úřadu k dané problematice. Odpor však vzbuzuje i mezi řadou hierarchů a věřících, kteří je považují za „nepraktický omyl“, neboť se domnívají, že správný je tradiční přístup, v jehož rámci mají být ministranty především chlapci, vedení k církevní dráze. Ministrování dívek podle nich je této praxi na překážku a může být jednou z příčin poklesu zájmu o kněžská povolání. Tento názor zastává např. [[Francis Arinze|kardinál Arinze]].<ref>http://www.youtube.com/watch?v=KWByiwHE4MY</ref>

Ministrantské oblečení se skládá z několika částí – vrchní roucho je [[rocheta]], která může být zdobena krajkami. Spodní roucho je [[komže]] a vrchní límec, tyto dvě části můžoumohou být v [[liturgická barva|liturgických barvách]] červené, zelené, černé a fialové. V bílé barvě se moc nepoužívá, a všakavšak při mších v bílé barvě ministranti používají většinou červené. Pokud [[farnost]] nemá barevné komže s límci, pak se používá univerzální barva černá, ovšem bez vrchního límce, ten se nosí v černé barvě pouze na [[pohřeb|pohřby]], zádušní mše a na památku všech věrných zemřelých (dušičky). Ministrant černou komži může nahradit [[klerika|klerikou]], to už se ale nedává černý límec pod rochetu. Ministrant může na [[pohřeb|pohřby]] nosit též černý [[biret]] se střapcem a čtyřmi rohy.