Europa (měsíc): Porovnání verzí

{{Infobox - měsícplaneta

| titulekpopisek = Europa na fotomozaice sondy [[Galileo (sonda)|Galileo]]

| číhvězda = [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]<!-- satelitem čeho -->

| a-velká poloosa km = 670 900&nbsp;km<!-- velká poloosa -->

| evýstřednost = 0,009<!-- excentricita -->

| periapsida-km = 664 862&nbsp;km

| apoapsida-km = 676 938&nbsp;km

| i-rsklon =dráhy 0,470°<!--ke sklon kslunečnímu rovníku -= 0,470->

| povrch = 3,09×10⁷ [[kilometr čtvereční|km²]]<br />(0,061 Země)

| objem km3 = 1,593×10¹⁰ [[Metr krychlový|km³]]<br />(0,015 Země)

| hustotahmotnost kg = 34,01 g/cm8×10³²²<ref name= factsheet />

| rychlostgravitace rotacena rovníku g = 320,13&nbsp;m/s134

| sklonúniková rotační osyrychlost = 02,1°025

| složenípovrchová atmosféryteplota minimální = 50

'''Europa''', (též '''Jupiter II''',) je v pořadí šestý [[Měsíc (satelit)|měsíc]] planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]], kterýdruhý náležínejbližší ka tzv.současně nejmenší z&nbsp;[[Galileovy měsíce|galileovskýmGalileovských měsícůmměsíců]],. neboťPři zahrnutí malých měsíců je v&nbsp;pořadí od planety šestý. Objevili ji už v &nbsp;[[17. století|17.&nbsp;století]] objevil [[Galileo Galilei]] a nezávisle na něm i jeho současník [[Simon Marius]]. Ze skupiny Galileových měsíců je nejmenší. Byla pojmenována podle [[Európa|Európy]], jedné z [[Milenec|milenek]] boha [[Zeus|Dia]], dcery vládce [[Týros|Týru]], právě na základě Mariova návrhu.

Europa má 3100&nbsp;km v průměru, takže je jen o něco málo menší než pozemský [[Měsíc]], a současně je šestým největším měsícem ve [[sluneční soustava|sluneční soustavě]]. Předpokládá se, že plášť Europy je tvořen převážně z [[křemičitany|křemičitanů]], které obklopují [[železo|železné]] jádro. Okolo Europy se vyskytuje slabá [[atmosféra]] tvořená převážně z kyslíku, pod ní se nachází ledová krusta tvořící pevný a hladký povrch. [[Povrch Europy]] je jen řídce poset impaktními krátery, což naznačuje, že je velice mladý. Led je místy porušen a protkán systémy prasklin a trhlin. Malé množství kráterů, hladký povrch a praskliny vedly vědce k [[hypotéza|hypotéze]], že se pod ledovým povrchem nachází [[oceán]] kapalné [[voda|vody]], který by teoreticky mohl poskytovat útočiště jednoduchému [[mimozemský život|mimozemskému životu]].<ref name="Tritt2002">{{Citace elektronické monografie | url=http://people.msoe.edu/~tritt/sf/europa.life.html | titul=Possibility of Life on Europa | příjmení=Tritt | jméno=Charles S. | datum přístupu=2007-08-10 | vydavatel=Milwaukee School of Engineering | rok=2002 | url archivu=https://web.archive.org/web/20070609150109/http://people.msoe.edu/~tritt/sf/europa.life.html | datum archivace=2007-06-09 | nedostupné=ano }}</ref> Podobně, jako v případě [[Io (měsíc)|Io]] i Europa je vystavována silným [[slapové jevy|slapovým jevům]] vlivem gravitačního působení Jupiteru, které by mohly teoreticky udržovat oceán [[kapalina|tekutý]] a umožňovat dynamickou [[geologie|geologickou]] aktivitu.<ref name="geology">{{Citace elektronické monografie | url = http://geology.asu.edu/~glg_intro/planetary/p8.htm | url archivu = https://web.archive.org/web/20060329000051/http://geology.asu.edu/~glg_intro/planetary/p8.htm | titul=Tidal Heating | datum přístupu=2007-10-20 | edice=geology.asu.edu}}</ref>

Okolo Europy proletělo několik sond, které podrobněji zkoumaly vlastnosti měsíce. Nejčerstvější data pocházejí od [[NASA|americké]] sondy [[Galileo (sonda)|Galileo]]. Dříve měsíc zkoumala i dvojice sond [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]]. Na rok 2020 se plánuje vyslat k Europě další sondu [[Europa Jupiter System Mission]] (EJSM), která by se měla pokusit poodhalit existenci oceánu pod ledovým příkrovem.<ref name="NASA2009">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/20090218.html | titul=NASA and ESA Prioritize Outer Planet Missions | datum přístupu=2009-07-26 | vydavatel=NASA | rok=2009 | url archivu=https://web.archive.org/web/20110825211633/http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/20090218.html | datum archivace=2011-08-25 | nedostupné=ano }}</ref>

Europa je vnitřním složením nejspíše podobná velkým [[terestrická planeta|terestrickým planetám]], hlavní minerální zastoupení v [[hornina|horninách]] pak připadá na [[Křemičitany|silikáty]]. Okolo silikátové kůry a pláště se nachází nejspíše obrovský oceán tekuté vody mocný přibližně 100&nbsp;km obepínající celé těleso. Na povrchu se nachází vrstva zmrzlé vody v podobě [[led|vodního ledu]] vystaveného interakcí s okolním kosmickým prostředím. Nedávné měření sondy Galileo ukázalo, že Europa má stálé indukované magnetické pole, které vzniká interakcí s Jupiterovým magnetickým polem a současně napovídá, že se na Europě musí vyskytovat podpovrchová vodivá vrstva. Tato vrstva je pravděpodobně tvořená slanou vodou v oceánu. Předpokládá se, že krusta se otočila o 80°, téměř se převrátila, což by bylo nepravděpodobné, pokud by led byl pevně spojen s pláštěm.<ref name="Cowen2008">{{Citace periodika | jméno=Ron | příjmení=Cowen | titul=A Shifty Moon | url=http://www.sciencenews.org/view/generic/id/32135/title/A_shifty_moon | periodikum=Science News | datum=2008-06-07 | datum přístupu=2009-09-07 | url archivu=https://www.webcitation.org/66NzvaYA5?url=http://www.sciencenews.org/view/generic/id/32135/title/A_shifty_moon | datum archivace=2012-03-23 | nedostupné=ano }} {{Wayback|url=http://www.sciencenews.org/view/generic/id/32135/title/A_shifty_moon |date=20111104175610 }}</ref> Europa má pravděpodobně kovové [[planetární jádro|jádro]] tvořené nejspíše [[železo|železem]] a [[nikl]]em.<ref name="Kivelson">{{Citace periodika | příjmení=Kivelson | jméno=Margaret G. | spoluautoři=Khurana, Krishan K.; Russell, Christopher T.; Volwerk, Martin; Walker, Raymond J.; and Zimmer, Christophe | rok=2000 | titul=Galileo Magnetometer Measurements: A Stronger Case for a Subsurface Ocean at Europa | periodikum=[[Science]] | ročník=289 | číslo=5483 | strany=1340–1343 | doi=10.1126/science.289.5483.1340 | pmid=10958778 | url=http://www.sciencemag.org/cgi/content/abstract/289/5483/1340}}</ref>

Europa patří mezi tělesa s nejhladším povrchem ve sluneční soustavě.<ref name="waterworld">{{Citace elektronické monografie | url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/moons/europa.html | titul=Europa: Another Water World? | rok=2001 | datum přístupu=2007-08-09 | vydavatel=[[NASA]], Jet Propulsion Laboratory | edice=Project Galileo: Moons and Rings of Jupiter | url archivu=https://web.archive.org/web/20070727224447/http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/moons/europa.html | datum archivace=2007-07-27 | nedostupné=ano }}</ref> Nejviditelnější křížem krážem procházející linie jsou nejspíše [[albedo]]vé útvary, které zdůrazňují nízkou topografii povrchu. Na [[Povrch Europy|povrchu]] měsíce se nachází jen velice malé množství [[impaktní kráter|impaktních kráterů]], jelikož povrch je nejspíše [[tektonika|tektonicky]] aktivní a tedy relativně [[geologický čas|mladý]].<ref name="Arnett1996">Arnett, Bill; [http://www.astro.auth.gr/ANTIKATOPTRISMOI/nineplanets/nineplanets/europa.html ''Europa''] (November 7, 1996)</ref><ref name="EuropaAlbedo">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.solarviews.com/eng/europa.htm | autor=Hamilton, Calvin J. | titul=Jupiter's Moon Europa}}</ref> Ledová kůra na povrchu měsíce současně způsobuje jedno z největších [[albedo|albed]] dosahující hodnoty 0,64 – jedné z nejvyšších mezi všemi měsíci ve sluneční soustavě.<ref name="EuropaAlbedo"/><ref name="datasheet">{{Citace elektronické monografie | url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/europa/#overview | titul=Europa, a Continuing Story of Discovery | datum přístupu=2007-08-09 | edice=Project Galileo | vydavatel=[[NASA]], Jet Propulsion Laboratory | url archivu=https://web.archive.org/web/19970105180851/http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/europa/#overview | datum archivace=1997-01-05 | nedostupné=ano }}</ref> Na základě [[Počítání množství kráterů|četnosti impaktních kráterů]] na povrchu vzniklých bombardováním [[kometa]]mi se zdá, že celý povrch je velice mladý a aktivní. Odhaduje se, že věk povrchu měsíce je pouze 20 až 180 miliónů let.<ref name="Schenk">Schenk, Paul M.; Chapman, Clark R.; Zahnle, Kevin; and Moore, Jeffrey M.; [http://books.google.ca/books?id=8GcGRXlmxWsC&pg=PA427 ''Chapter 18: Ages and Interiors: the Cratering Record of the Galilean Satellites''], in ''Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere'', Cambridge University Press, 2004</ref> V současné době neexistuje konsenzus mezi vědeckou obcí u celé řady povrchových útvarů a vlastností povrchu, často jsou vysvětlovány zcela protichůdnými teoriemi.<ref name="Astrobio2007">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.astrobio.net/news/article603.html | titul=High Tide on Europa | rok=2007 | datum přístupu=2007-10-20 | vydavatel=astrobio.net | edice=Astrobiology Magazine | url archivu=https://web.archive.org/web/20080725110020/http://www.astrobio.net/news/article603.html | datum archivace=2008-07-25 | nedostupné=ano }}</ref>

Nejviditelnější povrchové útvary na Europě jsou série tmavších prasklin, které křižují nahodile a ve všech směrech povrch měsíce. Bližší pozorování ukázalo, že na obou stranách těchto prasklin mohou být útvary, které dříve byly spolu spojené a které se oddělily vlivem posunu části ledu směrem od sebe. Praskliny mohou být tisíce kilometrů dlouhé a desítky kilometrů široké.<ref name="Geissler1998">{{Citace elektronické monografie | titul=Evolution of Lineaments on Europa: Clues from Galileo Multispectral Imaging Observations | autor=Geissler, Paul E.; Greenberg, Richard; ''et al.'' | rok=1998 | url=http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6WGF-45K1008-2F&_user=10&_rdoc=1&_fmt=&_orig=search&_sort=d&view=c&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=e07fc794760364108153faa049c4b4cf | datum přístupu=2007-12-20 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref>

Nejpřijímanější teorie naznačuje, že trhliny vznikly pravděpodobně popraskáním ledové kůry v důsledku série [[erupce|erupcí]] teplejšího ledu směrem k povrchu, který pak oslabil povrchový led a umožnil vznik prasklin.<ref name="Figueredo2003">{{Citace elektronické monografie | titul=Resurfacing history of Europa from pole-to-pole geological mapping | autor=Figueredo, Patricio H.; and Greeley, Ronald | rok=2003 | url=http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6WGF-4B28TH7-7&_user=10&_rdoc=1&_fmt=&_orig=search&_sort=d&view=c&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=ec75f638368d30b181df7d17da020644 | datum přístupu=2007-12-20 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Jednalo by se o proces, který by se velmi podobal vzniku a existence [[středooceánský hřbet|středooceánských hřbetů]] na Zemi. Vzhledem k tomu, že Europa má k Jupiteru [[vázaná rotace|vázanou rotaci]] a tedy má přivrácenou k planetě stále stejnou stranu, musely by mít praskliny pravidelnou strukturu v určitých snadno předvídatelných směrech. Nicméně pouze nejmladší praskliny mají tuto orientaci, starší praskliny jsou nahodile orientované, což vede k závěru, že se povrch měsíce pohybuje jinou rychlostí než vnitřek. Rozdílné rychlosti jednotlivých částí by nebyly možné, kdyby byl led pevně uchycen k podloží, což podporuje existenci kapalné vrstvy mezi ledem a horninou umožňující rozdílně rychlý pohyb.<ref name="Hurford2006">{{Citace elektronické monografie | titul=Cycloidal cracks on Europa: Improved modeling and non-synchronous rotation implications | autor=Hurford, Terry A.; Sarid, Alyssa R.; and Greenberg, Richard | rok=2006 | url=http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6WGF-4M645DK-6&_user=10&_rdoc=1&_fmt=&_orig=search&_sort=d&view=c&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=1d983b9bb7b16c980ee900dbaf61e277 | datum přístupu=2007-12-20 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Srovnání fotografií ze sond Voyager a Galileo umožnilo určit horní hranici tohoto hypotetického [[skluz]]u, která byla určena na 12 tisíc let, kdy by mělo dojít k celkovému skluzu ledového krunýře vůči horninovému povrchu.<ref name="Kattenhorn">{{Citace periodika | příjmení=Kattenhorn | jméno=Simon A. | titul=Nonsynchronous Rotation Evidence and Fracture History in the Bright Plains Region, Europa | periodikum=Icarus | ročník=157 | strany=490–506 | rok=2002 | doi=10.1006/icar.2002.6825 | url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2002Icar..157..490K}}</ref>

Jedna hypotéza předpokládá, že lentikuly vznikly jako [[diapir]]y teplejšího ledu, který stoupal k povrchu skrze studený led podobně jako [[magmatický krb]] v [[zemská kůra|pozemské kůře]].<ref name="diapir" /> Hladké temné skvrny mohly vzniknout jako reakce na tento teplejší led, který roztavil okolní studený led a zanechal bazén teplejší vody. Neuspořádané lentikuly by pak mohly být tvořeny znovu zmrzlou vodou a velkým množstvím malých fragmentu ledových ker, podobně jako je tomu u zamrzlého moře s ledovými krami na Zemi.<ref name="Goodman">{{Citace elektronické monografie | titul=Hydrothermal Plume Dynamics on Europa: Implications for Chaos Formation | autor=Goodman, Jason C.; Collins, Geoffrey C.; Marshall, John; and Pierrehumbert, Raymond T. | url=http://www-paoc.mit.edu/paoc/papers/europa_plume.pdf | datum přístupu=2007-12-20 | formát=PDF | url archivu=https://web.archive.org/web/20120308061644/http://www-paoc.mit.edu/paoc/papers/europa_plume.pdf | datum archivace=2012-03-08 | nedostupné=ano }}</ref>

Nejvhodnější místa pro zkoumání tloušťky ledu na povrchu Europy jsou velké impaktní krátery. Ty největší jsou obklopeny kruhovými koncentrickými kruhy a zdá se, že jsou vyplněny relativně hladkým čerstvým ledem. V závislosti na těchto pozorováních a výpočtech množství tepla generovaného slapovými jevy se odhaduje, že vnější kůra pevného ledu může být 10 až 30&nbsp;km mocná včetně vrstvy teplejšího ledu, což by znamenalo, že oceán tekuté vody by byl pak hluboký okolo 100&nbsp;km.<ref name="Schenk" /> Na základě těchto závěrů byly učiněny pokusy odhadnout celkové množství vody v oceánu, který by měl obsahovat 3×10¹⁸&nbsp;m³, což je přibližně 2 krát2krát více než je množství vody ve [[světový oceán|světovém oceánu]] na Zemi.

Sonda ''Galileo'' objevila, že Europa má slabý magnetický moment, který je vyvoláván různými částmi [[Magnetické pole Jupiteru|Jupiterova magnetického pole]]. Síla pole v oblasti magnetického rovníku dosahuje okolo 120 [[Tesla (jednotka)|nT]], což je přibližně šestina magnetického momentu Ganymédu a šestkrát silnější než u [[Callisto|Callista]].<ref name="Zimmer">{{Citace periodika | příjmení=Zimmer | jméno=Christophe | spoluautoři=and Khurana, Krishan K. | titul=Subsurface Oceans on Europa and Callisto: Constraints from Galileo Magnetometer Observations | periodikum=Icarus | rok=2000 | ročník=147 | strany=329–347 | doi=10.1006/icar.2000.6456 | url=http://www.igpp.ucla.edu/people/mkivelson/Publications/ICRUS147329.pdf | formát=PDF }} {{Wayback|url=http://www.igpp.ucla.edu/people/mkivelson/Publications/ICRUS147329.pdf |date=20090327052124 }}</ref> Existence indukovaného pole vyžaduje vrstvu vysoce elektricky vodivého materiálu ve vnitřní stavbě měsíce. Nejvíce vhodným kandidátem v současnosti se jeví rozsáhlý podpovrchový oceán [[Mořská voda|slané vody]].<ref name="Kivelson" /> Spektroskopické měření naznačují, že tmavé skvrny a další útvary by mohly být bohaté na soli jako např. [[síran hořečnatý]], který by se ukládal během vypařování vody.<ref name="McCord1998">{{Citace elektronické monografie | titul=Salts on Europa's Surface Detected by Galileo's Near Infrared Mapping Spectrometer | url=http://www.sciencemag.org/cgi/content/abstract/280/5367/1242 | autor=McCord, Thomas B.; Hansen, Gary B.; ''et al.'' | rok=1998 | datum přístupu=2007-12-20}}</ref> Soli [[Kyselina sírová|kyseliny sírové]] jsou dalším možným vysvětlením pro spektroskopická pozorování.<ref name="Carlson2005">{{Citace elektronické monografie | titul=Distribution of hydrate on Europa: Further evidence for sulfuric acid hydrate | url=http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6WGF-4G9Y58G-1&_user=10&_rdoc=1&_fmt=&_orig=search&_sort=d&view=c&_acct=C000050221&_version=1&_urlVersion=0&_userid=10&md5=5cf6924793fa56559bb84c45faafd445 | autor=Carlson, Robert W.; Anderson, Mark S.; Mehlman, Robert; and Johnson, Robert E. | rok=2005 | datum přístupu=2007-12-20 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> Jelikož obě zmiňované látky jsou bílé či bezbarvé, musí se v ledu vyskytovat i nějaké další sloučeniny [[síra|síry]], tvořící červené oblasti na povrchu.<ref name="Calvin">{{Citace periodika | příjmení=Calvin | jméno=Wendy M. | spoluautoři=Clark, Roger N.; Brown, Robert H.; and Spencer, John R. | titul=Spectra of the ice Galilean satellites from 0.2 to 5 µm: A compilation, new observations, and a recent summary | periodikum=Journal of Geophysical Research | rok=1995 | ročník=100 | strany=19,041–19,048 | url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1995JGR...10019041C| doi=10.1029/94JE03349}}</ref>

| vydavatel = Astro.cz

Pozorováním pomoci [[Goddard High Resolution Spectrograph]] na palubě [[Hubbleův vesmírný dalekohled|Hubbleova vesmírného teleskopu]] přineslo již v roce [[1995]] poznatky, že měsíc má slabou atmosféru, která je tvořená hlavně z molekul [[kyslík]]u (O₂).<ref name="Hall1995">Hall, Doyle T.; ''et al.''; [http://www.nature.com/nature/journal/v373/n6516/abs/373677a0.html ''Detection of an oxygen atmosphere on Jupiter's moon Europa''], [[Nature]], Vol. 373 (23 February 1995), pp. 677–679 (accessed 15 April 2006)</ref><ref name="EuropaOxygenJPL">{{Citace elektronické monografie | jméno=Donald | příjmení=Savage | spoluautoři=Jones, Tammy; and Villard, Ray | url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/europa/hst.html | titul=Hubble Finds Oxygen Atmosphere on Europa | datum přístupu=2007-08-17 | vydavatel=NASA, Jet Propulsion Laboratory | datum=1995-02-23 | edice=Project Galileo | url archivu=https://web.archive.org/web/20100531203340/http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/europa/hst.html | datum archivace=2010-05-31 | nedostupné=ano }}</ref> Atmosférický tlak na povrchu Europy je okolo 0,1&nbsp;[[Pascal (jednotka)|μPa]].<ref name="McGrathChapter">{{Citace monografie | příjmení=McGrath | korporace=Pappalardo, Robert T.; McKinnon, William B.; and Khurana, Krishan K. | titul=Europa | rok=2009 | vydavatel=University of Arizona Press | isbn=0-816-52844-6 | kapitola=Atmosphere of Europa}}</ref> V roce [[1997]] sonda Galileo potvrdila přítomnost slabé ionosféry okolo Europy, která vzniká interakcí slunečních částic a energetických částic z [[magnetosféra Jupitera|Jupiterovy magnetosféry]],<ref name="Kliore1997">{{Citace periodika | příjmení=Kliore | jméno=Arvydas J. | spoluautoři=Hinson, D. P.; Flasar, F. Michael; Nagy, Andrew F.; Cravens, Thomas E. | rok=1997 | měsíc=July | titul=The Ionosphere of Europa from Galileo Radio Occultations | periodikum=[[Science (magazine)|Science]] | ročník= 277 | číslo=5324 | strany=355–358 | doi=10.1126/science.277.5324.355 | url=http://www.sciencemag.org/cgi/content/abstract/277/5324/355 | datum přístupu= 2007-08-10 | pmid=9219689}}</ref><ref name="NASA1997">{{Citace elektronické monografie | rok=1997 | měsíc=July | titul=Galileo Spacecraft Finds Europa has Atmosphere | vydavatel=[[NASA]], Jet Propulsion Laboratory | url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/status970718.html | datum přístupu= 2007-08-10 | edice=Project Galileo | url archivu=https://web.archive.org/web/20090402020800/http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/status970718.html | datum archivace=2009-04-02 | nedostupné=ano }}</ref> což opět dokázalo existenci atmosféry měsíce.

Oproti kyslíku v [[atmosféra Země|atmosféře Země]], kyslík na Europě není [[fotosyntéza|biologického původu]]. Atmosféra při povrchu tělesa vzniká [[radiolýza|radiolýzou]], což je rozkladný proces [[molekula|molekul]] vyvolaný vlivem [[Záření|radiace]], která na povrch měsíce dopadá.<ref name="Johnson1982">{{Citace elektronické monografie | titul=Planetary applications of ion induced erosion of condensed-gas frosts | url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1982NucIM.198..147J | autor=Johnson, Robert E.; Lanzerotti, Louis J.; and Brown, Walter L. | rok=1982 | datum přístupu=2007-12-20}}</ref> Sluneční [[ultrafialové záření]] a nabité částice ([[ion]]ty a [[elektron]]y) z Jupiterovy magnetosféry kolidují s ledovým povrchem Europy, což vede k rozštěpení molekuly [[voda|vody]] na kyslík a vodík, jenž následně unikají vlivem dalšího působení radiace do řídké atmosféry měsíce.<ref name="Shematovich2003">{{Citace periodika | příjmení=Shematovich | jméno=Valery I. | spoluautoři=Cooper, John F.; and Johnson, Robert E. | rok=2003 | měsíc=April | titul=Surface-bounded oxygen atmosphere of Europa | periodikum=EGS - AGU - EUG Joint Assembly | číslo=Abstracts from the meeting held in Nice, France | url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2003EAEJA....13094S | datum přístupu= 2007-08-10}}</ref> Molekulární kyslík je nejčetnější složkou atmosféry, jelikož uvolněný molekulární kyslík se jen pomalu z atmosféry dostává pryč. Když se po zvíření opět vrátí k povrchu, na rozdíl od vody či [[peroxid vodíku|peroxidu vodíku]] nezmrzne, ale od povrchu se odrazí a pokračuje v pohybu v atmosféře po další balistické křivce. Oproti tomu molekulární vodík se nikdy k povrchu nevrátí, jelikož je dostatečně lehký na to, aby mohl utéci z gravitačního působení Europy do okolního kosmu.<ref name="Liang">{{Citace periodika | příjmení=Liang | jméno=Mao-Chang | spoluautoři=Lane, Benjamin F.; Pappalardo, Robert T.; Allen, Mark; and Yung, Yuk L. | titul=Atmosphere of Callisto | periodikum=Journal of Geophysical Research | rok=2005 | ročník=110 | strany=E02003 | doi=10.1029/2004JE002322 | url=http://yly-mac.gps.caltech.edu/ReprintsYLY/N164Liang_Callisto%2005/Liang_callisto_05.pdf | formát=PDF | datum přístupu=12-12-2011 | url archivu=https://web.archive.org/web/20111212112645/http://yly-mac.gps.caltech.edu/ReprintsYLY/N164Liang_Callisto%2005/Liang_callisto_05.pdf | datum archivace=12-12-2011 | nedostupné=ano }} {{Wayback|url=http://yly-mac.gps.caltech.edu/ReprintsYLY/N164Liang_Callisto%2005/Liang_callisto_05.pdf |date=20111212112645 }}</ref><ref name="Smyth">{{cite conference | příjmení=Smyth | jméno=William H. | spoluautoři=Marconi, Max L. | url=http://www.lpi.usra.edu/meetings/icysat2007/pdf/6039.pdf | titul=Processes Shaping Galilean Satellite Atmospheres from the Surface to the Magnetosphere | formát=pdf |conference=Workshop on Ices, Oceans, and Fire: Satellites of the Outer Solar System, Boulder, Colorado |booktitle=Abstracts | datum=August 15, 2007 | strany=131-132131–132}}</ref>

Pozorování povrchu ukázalo, že ne všechen kyslík vzniklý radiolýzou je z povrchu vystřelen do atmosféry. Některé molekuly se mohou dostat desorpcí do pravděpodobného podpovrchového [[oceán]]u tektonickými pochody, kde by se mohly následně podílet na teoretických biologických procesech uvnitř oceánu.<ref name="Chyba">Chyba, Christopher F.; and Hand, Kevin P.; [http://science-mag.aaas.org/cgi/content/summary/292/5524/2026 ''Life without photosynthesis''] {{Wayback|url=http://science-mag.aaas.org/cgi/content/summary/292/5524/2026 |date=20080419015914 }}</ref> Jedna studie naznačuje, že v závislosti na rychlosti obměny povrchu měsíce a maximálního stáří okolo 0,5 miliardy let, subdukce radiolýzou uvolněného kyslíku může zvyšovat obsah volného kyslíku v oceánu až na hodnoty, které se dají srovnat s hodnotami v pozemských oceánech ve velkých hloubkách.<ref name="ChemDisequilib">{{Citace periodika | titul=Energy, Chemical Disequilibrium, and Geological Constraints on Europa | autor=Hand, Kevin P.; Carlson, Robert W.; Chyba, Christopher F. | periodikum=Astrobiology | rok=2007 | měsíc=December | ročník=7 | číslo=6 | strany=1006-10221006–1022 | url= http://www.liebertonline.com/doi/abs/10.1089/ast.2007.0156 | doi= 10.1089/ast.2007.0156}}</ref>

[[Soubor:Galilean moon Laplace resonance animation.gif|náhled|vpravo|Animace ukazuje Laplacovu rezonanci měsíce Io s Europou a Ganymedem]]

Vnitřní oblasti Europy jsou v současnosti považovány za nejžhavějšího kandidáta na objevení [[mimozemský život|mimozemského života]] ve sluneční soustavě.<ref name="Schulze-Makuch2001">{{Citace elektronické monografie | titul=Alternative Energy Sources Could Support Life on Europa | url=http://www.geo.utep.edu/pub/dirksm/geobiowater/pdf/EOS27March2001.pdf | autor=Schulze-Makuch, Dirk; and Irwin, Louis N. | edice=Departments of Geological and Biological Sciences, University of Texas at El Paso | rok=2001 | datum přístupu=2007-12-21 | formát=PDF | url archivu=https://web.archive.org/web/20060703033956/http://www.geo.utep.edu/pub/dirksm/geobiowater/pdf/EOS27March2001.pdf | datum archivace=2006-07-03 | nedostupné=ano }}</ref> Život by mohl existovat v případném oceánu pod ledovou krustou, kde by se mohl vyvinout a adaptovat na podmínky bez [[sluneční světlo|slunečního světla]] podobně jako některé organismy na dně oceánů na Zemi v oblasti [[černý kuřák|černých kuřáků]] či [[Vostok (jezero)|jezera Vostok]].<ref name="NASA1999">[http://science.nasa.gov/newhome/headlines/ast10dec99_2.htm ''Exotic Microbes Discovered near Lake Vostok''] {{Wayback|url=http://science.nasa.gov/newhome/headlines/ast10dec99_2.htm |date=20090826035720 }}, Science@NASA (December 10, 1999)</ref><ref name="EuropaLife"/><ref name="Jones2001">Jones, Nicola; [https://web.archive.org/web/20121018082517/http://www.newscientist.com/article.ns?id=/dn1647 ''Bacterial explanation for Europa's rosy glow''], NewScientist.com (11 December 2001)</ref> Dosud sice neexistují žádné důkazy, že se na Europě vyskytuje život, nicméně předpokládaný výskyt vody na tomto měsíci je silným argumentem, aby na Europu byla vyslána sonda.<ref name="Phillips2006">Phillips, Cynthia; [http://www.space.com/searchforlife/seti_europa_060928.html ''Time for Europa''], Space.com (28 September 2006)</ref>

Až do 70. let 20. století se věřilo, že život musí být závislý na zdroji energie ze Slunce. Rostliny na povrchu Země zachytávají energii ze Slunce a za pomoci [[fotosyntéza|fotosyntézy]] jí přeměňují na [[cukr]]y z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[voda|vody]] uvolňujíce přitom kyslík jako odpadní produkt. Tento proces následně umožnil vznik a vývoj dalších organismů, kteří kyslík naopak přijímají ([[dýchání|dýchají]]), neboť jim umožňuje efektivně získávat energii z potravy. Věřilo se, že i hlubokomořské organismy v [[bentos]]u potřebují ke svému životu kyslík a látky, které vznikají v zóně se slunečním světlem.<ref name="smoker">{{Citace elektronické monografie | titul=Creatures Of The Abyss: Black Smokers and Giant Worms | autor=Chamberlin, Sean | rok=1999 | edice=Fullerton College | url=http://earthscape.org/t2/chs01/chs01i/chs01ib.html | datum přístupu=2007-12-21 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> V roce [[1977]] se ale podařilo učinit objev, který změnil chápání a možnosti existence života. Během průzkumu [[Galapážský rift|Galapážského riftu]] vědci objevili [[kolonie (biologie)|kolonie]] zvláštních organismů, které se vyskytovaly v okolí hydrotermálních průduchů, z nichž získávaly jak [[Živina|živiny]], tak i zdroj energie pro život.<ref name="smoker" /> Ke svému životu tak tyto [[společenstvo|společenstva]] nepotřebují žádné sluneční paprsky a i jejich [[potravní řetězec]] je na Slunci zcela nezávislý. Namísto rostlin základ potravního řetězce tvoří bakterie, které jsou schopné získávat [[energie|energii]] oxidací sloučenin, jako je [[vodík]] či [[sulfan]]. Tento objev znamenal zvrat v hledání míst ve sluneční soustavě, kde by mohl existovat život, jelikož pro jeho existenci zřejmě stačí pouze voda, živiny a zdroj energie.

{{citaceCitát v rámečku|Strávili jsme mnoho času snažením se pochopit, jestli byl Mars dříve obyvatelný pro život. Europa je pravděpodobně obyvatelná i dnes. Potřebujeme to potvrdit … ale Europa potenciálně má všechny předpoklady pro život … ne před několika miliardami let … ale i dnes.<ref name="Europasbudget">David, Leonard; [http://www.space.com/news/060207_europa_budget.html ''Europa Mission: Lost In NASA Budget''], Space.com (7 February 2006)</ref>}}

Europa společně se třemi dalšími velkými měsíci Jupiteru, kterými jsou [[Io (měsíc)|Io]], [[Ganymed (měsíc)|Ganymede]] a [[Callisto]], byla objevena italským astronomem [[Galileo Galilei]]m v roce [[1610]]. Jako všechny Galileovy měsíce, i Europa je pojmenována po milence [[Zeus|Dia]] [[Európa|Európě]] z [[řecká mytologie|řecké mytologie]]. [[Európa]] či též Európé byla dcera sídónského krále [[Agénor (otec Európy)|Agénora]] (v [[Publius Ovidius Naso|Ovidiových]] [[Proměny|Proměnách]] zvána „Agénorovna“) a jeho manželky [[Télefassa|Télefassy]]. Pojmenovat všechny měsíce po milenkách Dia navrhl současník německý astronom [[Simon Marius]], který objevil satelity nezávisle na Galileovi a kterého Galileo podezíral z plagiátorství v jejich objevu. Návrh na pojmenování předal Marius [[Johannes Kepler|Keplerovi]].<ref name="SEDS">{{Citace elektronické monografie | url=http://seds.lpl.arizona.edu/messier/xtra/Bios/marius.html | titul=Simon Marius | datum přístupu=2007-08-09 | vydavatel=[[University of Arizona]] | edice=Students for the Exploration and Development of Space | url archivu=https://web.archive.org/web/20070713221843/http://seds.lpl.arizona.edu/messier/xtra/Bios/marius.html | datum archivace=2007-07-13 | nedostupné=ano }}</ref><ref name="Marius1614">[[Simon Marius|Marius, S.]]; (1614) ''[[Mundus Iovialis]] anno M.DC.IX Detectus Ope Perspicilli Belgici'' [http://galileo.rice.edu/sci/marius.html], where he [http://galileo.rice.edu/sci/observations/jupiter_satellites.html attributes the suggestion] to [[Johannes Kepler]]</ref>

Většina lidských znalostí o Europě pochází ze série přeletů sond v 70. letech 20. století, kdy kolem měsíce prolétly americké sondy [[Pioneer 10]] a [[Pioneer 11]], které jako první navštívily planetu Jupiter v roce [[1973]] respektive druhá sonda o rok později v roce [[1974]]. První pořízené snímky měsíce od sond Pioneer zaslané zpět na Zemi byly neostré a tmavé.<ref name="waterworld" /> Následující dvě sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]] proletěly soustavou Jupitera v roce [[1979]], během průletu získaly kvalitnější fotografie měsíce. V 90. letech zkoumala Europu další americká sonda [[Galileo (sonda)|Galileo]] určená primárně pro výzkum planety a obíhajících měsíců. K Jupiteru pak úspěšně dorazila [[7. prosinec|7. prosince]] [[1995]], aby po osm let zkoumala Jupiter a jeho měsíce. Sonda nakonec ukončila svůj provoz až 21. září 2003, kdy vstoupila do atmosféry Jupiteru, kde shořela. Před svým zánikem proletěla kolem Europy pouze 12 krát12krát a ne vždy se jednalo o průlet v bezprostřední vzdálenosti, vlivem čehož se podařilo detailně nafotit jenom malou část povrchu.<ref name="astrovoda"/>

Pro budoucí plánované mise bylo navrženo mnoho řešení, jak tyto mise provést a jak by měly Europu nejlépe prozkoumat. V současnosti je jasné, že jakákoliv mise k Europě si bude muset poradit s extrémně vysokou [[Záření|radiací]], která okolo měsíce panuje vlivem pozice uvnitř [[radiační pásy Jupiteru|radiačních pásů Jupiteru]].<ref name="PlanetarySocEuropa" /> Europa obdrží okolo 5,4 [[Sievert|Sv]] radiace za den.<ref name="Ringwald2000">Ringwald, Frederick A.; [https://web.archive.org/web/20080725050708/http://zimmer.csufresno.edu/~fringwal/w08a.jup.txt ''SPS 1020 (Introduction to Space Sciences) Course Notes''], 2000 February 29</ref> Úkolem budoucích misí by mělo být pátrat po potenciálních známkách života v oceánu.<ref name="EuropaLife">{{Citace elektronické monografie | titul=Thin ice opens lead for life on Europa | autor=Chandler, David L. | datum=2002-10-20 | url=http://www.newscientist.com/article.ns?id=dn2929 | vydavatel=NewScientist.com}}</ref><ref name="Muir2002">Muir, Hazel; [http://www.newscientist.com/article.ns?id=dn2313 ''Europa has raw materials for life''], NewScientist.com (22 May 2002)</ref>

Před misí EJSM byla v roce 2005 zrušena příliš ambiciózní mise ''[[Jupiter Icy Moons Orbiter]]''.<ref name="PlanetarySocEuropa" /><ref name="Budget" /> Existují další plány na průzkum měsíce, jako například návrh na misi s názvem ''Ice Clipper''. Mělo by se jednat o sondu s impaktorem podobnému tomu, jaký použila sonda [[Deep Impact (sonda)|Deep Impact]], jehož úkolem by bylo vyvrhnout materiál z povrchu pro průzkum orbitálním modulem či případně pro odběr vzorků tohoto oblaku zachycených prolétající sondou.<ref name="Goodman1998">Goodman, Jason C.; [http://www.madsci.org/posts/archives/oct98/905357947.As.r.html ''Re: Galileo at Europa''], MadSci Network forums, September 9, 1998</ref><ref name="McKay2002">{{Citace periodika | titul=Planetary protection for a Europa surface sample return: The ice clipper mission | url=https://archive.org/details/sim_advances-in-space-research_2002_30_6/page/1601 | autor=McKay, Christopher P. | periodikum= Advances in Space Research | ročník=30 | číslo=6 | strany=1601–1605 | rok=2002 | doi=10.1016/S0273-1177(02)00480-5<!--Retrieved from CrossRef by DOI bot-->}}</ref>

Existují i mnohem odvážnější plány na průzkum Europy jako například návrh vyslat k měsíci přistávací modul, který by měl hledat stopy potenciálního života zmrzlého v povrchovém ledu či plány na přímý průzkum případného oceánu rozkládajícího se pod ledem. Jeden z konceptů navrhuje vyslat [[kryobot]]a s [[Jaderný reaktor|atomovým reaktorem]], která by byla schopna se protavit skrz vrstvu ledu až k oceánu.<ref name="PlanetarySocEuropa">{{Citace elektronické monografie | titul=Projects: Europa Mission Campaign; Campaign Update: 2007 Budget Proposal | příjmení=Friedman | jméno= Louis | datum=2005-12-14 | url=http://www.planetary.org/programs/projects/explore_europa/update_12142005.html | vydavatel=The Planetary Society | datum přístupu= 2007-08-10 | url archivu=https://web.archive.org/web/20060215134920/http://www.planetary.org/programs/projects/explore_europa/update_12142005.html | datum archivace=2006-02-15 | nedostupné=ano }}</ref><ref name="Knight2002">Knight, Will; [http://www.newscientist.com/article.ns?id=dn1786 ''Ice-melting robot passes Arctic test''], NewScientist.com (14 January 2002)</ref> Po protavení k oceánu, by sonda vypustila hydrobota, který by měl prozkoumat oceán a získaná data poslat zpět na Zemi.<ref name="Bridges2000">Bridges, Andrew; [httphttps://web.archive.org/web/20010413173328/http://www.space.com/searchforlife/europa_ocean_update_000110.html ''Latest Galileo Data Further Suggest Europa Has Liquid Ocean''], Space.com (10 January 2000)</ref> V návrhu se počítá zamezení [[Znečištění|kontaminace]] oceánu pozemskými organismy, obě dvě sondy by proto prošly důkladnou [[Sterilizace (mikrobiologie)|sterilizací]].<ref name="NASSSB">National Academy of Sciences Space Studies Board, [http://www7.nationalacademies.org/ssb/europamenu.html ''Preventing the Forward Contamination of Europa''] {{Wayback|url=http://www7.nationalacademies.org/ssb/europamenu.html |date=20080213194509 }}, National Academy Press, Washington (DC), June 29, 2000</ref> Návrh se ale nikdy nedostal do fáze seriozních příprav, jedná se jen o pracovní koncepci inženýrů.<ref name="Powell2005">{{Citace periodika | titul=NEMO: A mission to search for and return to Earth possible life forms on Europa | autor=Powell, Jesse | spoluautoři=Powell, James; Maise, George; and Paniagua, John | periodikum=Acta Astronautica | ročník=57 | číslo=2–8 | strany= 579–593 | rok=2005 | měsíc=July | doi=10.1016/j.actaastro.2005.04.003}}</ref>

| jméno =Fran Fran
| příjmení = Bagenal

| spoluautoři = Dowling, Timothy Edward; and McKinnon, William B.

| rok = 2004

| titul = Jupiter: The Planet, Satellites and Magnetosphere

| vydavatel = Cambridge University Press | isbn=0521818087}}

| jméno = David A.
| příjmení = Rothery | rok=1999

| titul = Satellites of the Outer Planets: Worlds in Their Own Right

| jméno = David M.
| příjmení = Harland | rok=2000

| titul = Jupiter Odyssey: The Story of NASA's Galileo Mission

* [https://web.archive.org/web/20091102203426/http://www.cc.gatech.edu/~pesti/europa/ Interaktivní mapa povrchu Europy založena na technologii Google]

* [http://www.astro.cz/clanek/2785 Dočkáme se výzkumu Jupiterova měsíce Europa?] -– článek astro.cz převzatý z HowStuffWorks