Lužické hory: Porovnání verzí

| rozloha = 199242

| poznámka k rozloze =  (z toho 199 km² na území Česka; 43 km² v Německu)

'''Lužické hory''' ({{Vjazyce|de}} {{CizojazyčněVjazyce2|de|''Lausitzer Gebirge''}}) jsou [[geomorfologický celek]] a &nbsp;nevelké pohoří na &nbsp;severu [[Česko|Česka]] a &nbsp;východě [[Německo|Německa]], které sejsou nacházívymezené přibližně městy [[Nový Bor]], [[Česká Kamenice]], [[Krásná Lípa]], [[Varnsdorf]], [[Žitava]], [[Hrádek nad Nisou]], [[Jablonné v Podještědí]] a [[Cvikov]]. Nachází v&nbsp;západní části [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|Krkonošsko-jesenické subprovincie]],. vymezenéHory jsou odna západě odděleny západu [[Děčínská vrchovina|Děčínskou vrchovinou]], ana&nbsp;severu vedle [[Žitavská pánev|Žitavské pánve]] také [[Šluknovská pahorkatina|Šluknovskou pahorkatinou,]] na&nbsp;východní strany [[Ještědsko-kozákovský hřbet|Ještědsko-kozákovským hřbetem.]] na východě. Na jihu ohraničujeohraničují Lužické hory [[Ralská pahorkatina]] aspolu s&nbsp;[[České středohoří]],|Českým na severu [[Žitavská pánev]] a [[Šluknovská pahorkatinastředohořím]]. Německá část hor se &nbsp;nazývá ''{{Cizojazyčně|de|Zittauer Gebirge}}'' ([[tedy Žitavské hory) a&nbsp;na&nbsp;česko-německé hranici leží nejvyšší hora pohoří, [[Luž]])<ref, name="Libereckýkterá kraj">{{Citaceje monografiev&nbsp;Německu nejvyšším bodem na východ od&nbsp;[[Labe]].

Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí [[pískovec|pískovci]], kterými v&nbsp;[[třetihory|třetihorách]] na četných místech proniklo žhavé [[magma]], jež utuhlo ve formě znělcových a [[čedič]]ových hornin. Hlavní hřeben Lužických hor tvoří 3 &nbsp;až 6 &nbsp;km široký [[Lužický hřbet]], který probíhá jižně od [[Lužický zlom|lužické poruchy]] od vrchu [[Spravedlnost (Lužické hory)|Spravedlnost]] po Horní Sedlo. V &nbsp;hřebenu se &nbsp;uplatňují izolované dominanty rozložitých [[znělec|znělcových]] a &nbsp;[[trachyt|trachytových]], vzácněji [[čedič|čedičových]] kup spojené do málo výrazného hřebene. Druhou částí je [[Kytlická hornatina]] která má pestrý [[Reliéf (geografie)|georeliéf]]. Tvoří ji vysoké geovertikály neovulkanických suků, hluboce zaříznutá [[Soutěska|kaňonovitá]] území a četné drobnější tvary zvětrávání a odnosu skalních hornin. Lužickými horami prochází hlavní evropské [[rozvodí]] mezi [[Baltské moře|Baltským]] a [[Severní moře|Severním mořem]], proto zde nejsou významnější vodní toky a plochy. Dle Quittovy klasifikace patří česká část Lužických hor do mírně teplé oblasti MT2. Nejvýznamnějším [[Ekosystém|ekosystémem]] hor jsou lesy. Z&nbsp;pohledu ochrany přírody patří většina území Lužických hor do [[Chráněná krajinná oblast Lužické hory|CHKO Lužické hory]], malá část severně od České Kamenice se nachází v&nbsp;[[Chráněná krajinná oblast Labské pískovce|CHKO Labské pískovce]]. Na německé straně hor navazuje [[Chráněná krajinná oblast Žitavské hory|CHKO Žitavské hory]] (''LSG Zittauer Gebirge'').

Lužické hory se &nbsp;jmenují podle historického území [[Lužice]], ({{Vjazyce|de}} {{CizojazyčněVjazyce2|de|''Lausitz''}}, {{Vjazyce|dsb}} {{CizojazyčněVjazyce2|dsb|''Łužyca''}}, {{Vjazyce|hsb}} {{CizojazyčněVjazyce2|hsb|''Łužica''}}, {{Vjazyce|pl}} {{CizojazyčněVjazyce2|pl|''Łużyce''}}). Název vznikl v okolí [[Braniborsko|braniborského]] města [[Chotěbuz (Německo)|Chotěbuz]] zhruba před tisíci lety odvozením od slovanského slova ''luzicy'', což znamenalo ''nížinná, mokřadní země''.<ref>{{Citace periodika

V &nbsp;Horní Lužici má &nbsp;německá část Lužických hor název {{Cizojazyčně|de|''Zittauer Gebirge''}}, česky ''Žitavské hory''.<ref Vname="Liberecký Německu se [[Šluknovská pahorkatina|Šluknovské pahorkatině]] říká {{Cizojazyčně|de|''Lauzitzer Bergland''}}, tedy Lužická hornatina, {{Vjazyce|hsb}} {{Cizojazyčně|hsb|Łužiske hory}}. Český název nejvyšší hory Lužických hor [[Luž]] byl poprvé použit v roce 1909 [[Josef_ Kafka_(spisovatel)|Josefem Kafkou]] v ilustrovaném průvodci po Čechách.<refkraj">{{Citace elektronického periodikamonografie

Nejstarší horniny v Lužických horách se &nbsp;nachází v &nbsp;jejich severní části. Jsou jimi [[Paleozoikum|prvohorní]] [[Granitoid|granitoidy]], rumburská [[žula]] a &nbsp;lužický [[granodiorit]],<ref>{{Citace elektronického periodika

| jazyk = de-deněmecky

}}</ref> které sem zasahují ze &nbsp;[[Šluknovský výběžek|Šluknovského výběžku]]. Byly formovány utuhnutím magmatu ve &nbsp;velkých hloubkách, které se &nbsp;až &nbsp;následnými geologickými procesy dostalo na &nbsp;povrch již v &nbsp;utuhlém stavu.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> S &nbsp;dalším prvohorními vyvřelinami se &nbsp;můžeme setkat v &nbsp;okolí [[Dolní Sedlo|Dolního Sedla]] a &nbsp;[[Dolní Suchá (Hrádek nad Nisou)|Dolní Suché]] severně od &nbsp;[[Lužický zlom|lužické poruchy]].<ref name=":13" />

Většina území je &nbsp;budována [[svrchní křída|svrchnokřídovými]] [[pískovec|pískovci]] březenského souvrství. Na &nbsp;severním okraji křídové pískovce tektonicky ohraničuje proti žulám lužického masivu lužická porucha. Ta &nbsp;měla za &nbsp;následek podsunutí mladší pískovcové vrstvy pod &nbsp;starší žuly. Drobné kry [[jura|jurských]] pískovců a &nbsp;vápenců se dostaly na &nbsp;povrch v &nbsp;okolí [[Doubice]] na &nbsp;západním okraji Lužických hor. Ve &nbsp;východní části Lužických hor se &nbsp;setkáváme s &nbsp;pískovci staršího [[cenoman]]u. Pískovcová oblast Lužických hor představuje přímé pokračování [[Vulkanismus|vulkanismu]] [[České středohoří|Českého středohoří]].<ref name=":2">{{Citace monografie

Geologicky jsou &nbsp;Lužické hory pokračováním Českého středohoří, reprezentují však více vyzdviženou a &nbsp;erozí postiženou [[Tektonická deska|tektonickou desku]]. Většina povrchových sopečných produktů byla již &nbsp;[[Denudace|denudací]] odstraněna, zatímco původně podpovrchové pně, [[Lakolit|lakolity]] a &nbsp;žíly, tvoří nejvyšší partie pohoří. Rozmístění sopečných těles v &nbsp;Lužických horách ovlivňuje křížení [[Oherský rift|oherského riftu]] se &nbsp;strukturou [[labské zóny]], zvláště pak s &nbsp;výraznou lužickou poruchou.<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Oybin z Grosse Gase.jpg|vlevo|náhled|alt=Město Oybin ležící v krajině mezi zalesněnými kopci s pískovcovými skalami|Pohled na německé příhraniční městečko a stejnojmenný hrad [[Oybin]] z vyhlídky Grosse Gase]]

Vývoj Lužických hor do dnešní podoby trval asi 600 &nbsp;miliónů let. DělíPolohopisně se dělí na dvě základní geologické jednotky, oddělené lužickou poruchou. Tato významná tektonická struktura je stará a &nbsp;opakovaně podél ní došlo k&nbsp;pohybu ker. Při posledních pohybech byla severovýchodní kra [[krystalinikum|krystalinika]] přesmyknuta přes [[křída|křídu]] po ploše ukloněné k&nbsp;severovýchodu. Struktura se proto nazývá též lužický přesmyk.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Od zlomu na severovýchodě vycházejí na povrch nejstarší horniny označované jako krystalinikum, tj. přeměněné. Na jihozápad se rozprostírají sedimenty křídového moře. Na celém území se vyskytují tělesa třetihorních [[Extruzivní hornina|vulkanitů]] a čtvrtohorní usazeniny. Krystalinikum, následným vývojem obnažené erozí, se utvářelo v&nbsp;hlubších patrech zemské kůry od [[Proterozoikum|starohor]] do &nbsp;[[Paleozoikum|prvohor]]. Procesů bylo několik: starohorní [[kadomské vrásnění|kadomský]] vyvrcholil před 550 &nbsp;milióny lety, [[kaledonské vrásnění|kaledonský]] mezi [[silur]]em a [[devon (geologie)|devonem]] před 410 &nbsp;milióny lety a &nbsp;[[hercynské vrásnění|variský]] na rozhraní devonu a [[karbon]]u před 360 &nbsp;milióny lety. Horniny krystalinika pokračují i &nbsp;na jihozápad od lužického přesmyku pod křídovými sedimenty, mocnými až 800 &nbsp;metrů.<ref>{{Citace elektronického periodika

Po variské [[Orogeneze|orogenezi]] se střídala období [[eroze]] a &nbsp;zvětrávání se suchozemskou a &nbsp;mořskou [[sediment]]ací. Nejstarší sedimenty vznikly před 280 &nbsp;milióny lety v&nbsp;[[perm]]u. Permskou sedimentaci vystřídala na 120 &nbsp;miliónů let eroze. Po ní v&nbsp;[[Mezozoikum|druhohorách]] zaplavilo území svrchnojurské mělké a teplé moře, v&nbsp;němž se ukládaly pískovce a poté [[vápenec|vápence]] a [[Dolomit (hornina)|dolomity]] obsahující s&nbsp;mořskou faunou.<ref name=":13">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Dlouhá eroze po křídové sedimentaci místy vytvořila zarovnané povrchy, pokryté zčásti zaoblenými úlomky křemitých a &nbsp;železitých pískovců. Křídový povrch se vylámal do ker. Obnovily se pohyby na lužickém zlomu, podél něhož se zvedla severní kra nejméně o &nbsp;1&nbsp;km.<ref>{{Citace elektronického periodika

Erozi přerušila vulkanická činnost, která vyvrcholila před 20–30 &nbsp;milióny let na konci starších [[třetihory|třetihor]].<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Jejich koncentrace je spolu s&nbsp;centrální částí [[České středohoří|Českého středohoří]] největší v&nbsp;[[Evropa|Evropě]]. Po skončení vulkanické činnosti byly Lužické hory vulkanickým pohořím. Od konce třetihor se postupně ochlazovalo klima, charakterizované ve čtvrtohorách střídáním ledových a &nbsp;meziledových dob. Začala eroze, která stále pokračuje. Podél lužického zlomu klesla severovýchodní kra a &nbsp;eroze ve vyšší kře snížila její povrch o &nbsp;250 &nbsp;až 300 &nbsp;metrů. Eroze dále obnažila mnoho podpovrchových těles, která bývají mylně pokládána za sopky. Platí to především pro [[Znělec|znělcové]] a [[trachyt]]ové kupy a &nbsp;lakolity, kteréjež převyšují až o &nbsp;několik set metrů úpatí, například vrcholy [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlová]], [[Bouřný]] nebo [[Klíč (Lužické hory)|Klíč]].<ref>{{Citace monografie

Kromě eroze stále probíháprobíhala od konce třetihor akumulace [[sediment]]ů. Ovlivnilo ji především zvyšování výškových rozdílů při erozi, jednakspolu klimatickés&nbsp;klimatickými změnyzměnami ve [[čtvrtohory|čtvrtohorách]]. Při zalednění ve středním [[pleistocén]]u před 300 &nbsp;až 350 &nbsp;tisíci lety dosáhl severoevropský [[ledovec]] až k &nbsp;úpatí Lužických hor, které zabránily jeho dalšímu postupu k&nbsp;jihu.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Oscilační zóna kontinetálního zalednění v &nbsp;Lužických horách

[[Soubor:Výhled na Lužické hory.jpg|vlevo|náhled|alt=Výhled při západu slunce na oranžově ozářené Lužické hory ze Středního vrchu, který do nich vrhá svůj špičatý stín|Výhled při západu slunce na Lužické hory ze Středního vrchu s jeho stínem]]

LužickéČeskou horyčást Lužických hor tvoří dva [[Geomorfologický podcelek|geomorfologické podcelky]], [[Lužický hřbet]] a [[Kytlická hornatina|Kytlickou hornatinu]]. Každý z &nbsp;nich má po dvou okrscích; Lužický hřbet se dělí na Jedlovský a &nbsp;Hvozdský hřbet, Kytlická hornatina na &nbsp;Klíčskou hornatinu a Chřibskokamenickou kotlinu.<ref>{{Citace monografie

Od &nbsp;severněji položené nižší [[Šluknovská pahorkatina|Šluknovské pahorkatiny]] odděluje Lužické hory linie spojující vsi [[Kyjov (Krásná Lípa)|Kyjov]], [[Rybniště]] a [[Dolní Podluží]] v [[Okres Děčín|okrese Děčín]], od &nbsp;jižně ležící [[Ralská pahorkatina|Ralské pahorkatiny]] pak spojnice mezi [[Nový Bor|Novým Borem]], [[Svor (okres Česká Lípa)|Svorem]], [[Mařenice]]mi, [[Heřmanice (okresv Liberec)Podještědí|Heřmanicemi]] a obcí [[Kněžice (Jablonné v Podještědí)|KněziceKněžice]]. Na severu a &nbsp;severozápadě překračují státní hranici a &nbsp;pokračují pod &nbsp;názvem [[Žitavské hory]] &nbsp;až k &nbsp;ostré hranici s &nbsp;[[Žitavská pánev|Žitavskou pánví]]. Na &nbsp;západní straně s &nbsp;Lužickými horami sousedí [[Děčínská vrchovina]], spojnicí je &nbsp;linie Kyjov, [[Doubice]], [[Chřibská]], [[Studený (Kunratice)|Studený]], [[Kunratice (okres Děčín)|Kunratice]] a [[Česká Kamenice]]. Oproti [[České středohoří|Českému středohoří]] odděluje Lužické hory sedlo u &nbsp;Polevska, zhruba je tato hranice na &nbsp;spojnici mezi Českou Kamenicí, [[Prysk]]em a &nbsp;Novým Borem. Na východě odděluje sousední [[Ještědsko-kozákovský hřbet]] sedlo u &nbsp;[[Horní Sedlo|Horního Sedla]]. Východněji položené [[Jítravské sedlo]] je &nbsp;již &nbsp;geomorfologicky součástí Ještědsko-kozákovského hřbetu. Jihozápadně od &nbsp;[[Hrádek nad Nisou|Hrádku nad Nisou]] se Lužické hory stýkají se Žitavskou pánví.<ref name=":0">{{Citace monografie

Jedlovský hřbet je nejvýše položená a &nbsp;plošně rozsáhlejší západní a &nbsp;střední část Lužického hřbetu, rozkládající se od &nbsp;Doubice ke &nbsp;sníženině u &nbsp;[[Horní Světlá (Mařenice)|Světlé pod Luží]]. Je tvořen [[turon]]skými, [[Coniak|coniackými]] a [[santon]]skými pískovci s průniky většinou znělcových a &nbsp;trachytových, vzácněji čedičových hornin. Nejvýše položená část Jedlovského hřbetu mezi Světlou pod Luží a &nbsp;Jiřetínem pod &nbsp;Jedlovou se &nbsp;vyznačuje rozsáhlými trachytovými a &nbsp;znělcovými vrchy tvaru kup a &nbsp;krátkých hřbetů. Dominantami jsou nejvyšší hora pohoří [[Luž]], dále [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]], [[Bouřný]], [[Čihadlo (Lužické hory)|Čihadlo]] a &nbsp;[[Suchý vrch (Lužické hory)|Suchý vrch]], na jehojehož severní straně se nachází puklinová paledová jeskyně. Čedičové jsou [[Pětikostelní kámen]] a &nbsp;[[Pařez (Lužické hory)|Pařez]]. [[Kozí hřbet (Lužické hory)|Kozí hřbet]] vznikl na znělcové žíle pronikající [[Granodiorit|granodioritem]]. [[Pískovec]] je &nbsp;zde na &nbsp;povrchu poměrně vzácný. Na pískovci je [[Milštejn]] se zříceninou hradu a skalní bránou, dále Čertova pláň s &nbsp;Jezevčím kamenem, či kaňon Svitávky u Rousínova. Střední část hřbetu se [[Stožecké sedlo|Stožeckým sedlem]] dosahuje nejvyšší výšky na vrcholu [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlové]], dalšími vrchy pod 700 &nbsp;metrů jsou [[Tolštejn]] a [[Malý Stožec]], dále čedičová Jelení skála a [[Stožec (Lužické hory)|Stožec]]. Západní část nepřesahuje nadmořskou výšku 600 &nbsp;metrů, znělcovýa nacházejí se zde znělcové vrcholy [[Plešivec (Lužické hory, 597 m)|Plešivec]], [[Široký vrch (Lužické hory)|Široký vrch]], a čedičová [[Spravedlnost (Lužické hory)|Spravedlnost]]. Na Vápenném vrchu byla tektonicky při [[Lužický zlom|lužickém zlomu]] vyzdvižena kra [[Jura|jurských]] pískovců a vápenců.<ref name=":010">Lužické hory, Ještědský hřbet , str. 10.8 až 11</ref>

Hvozdský hřbet ve východní části Lužického hřbetu je budován z &nbsp;velké části středoturonskými pískovci s proniky&nbsp;průniky třetihorních sopečných hornin, které vytvářejí výrazné sopečné vrchy v &nbsp;západní části Hvozdského hřbetu. Vrcholy [[Hvozd (Lužické hory)|Hvozd]], Plešivec, [[Sokol (Lužické hory)|Sokol]], na pískovcích vznikl také hřbet [[Zámecký vrch (536 m)|Zámeckého vrchu]]. a z Z&nbsp;pískovců jsou i &nbsp;vrcholové skály Krkavčích kamenů. Ve východní části jsou pozůstatky sopečné činnosti vzácnější, jsoupřesto jimise Loupežnickýzde vrchvyskytují ve formě Loupežnického vrchu a Liščí horahory. Pískovce se výrazně uplatňují na [[Vraní skály|Vraních skalách]]. Horní skály s &nbsp;mohutnými věžemi jsou cvičným horolezeckým terénem,. dáleVedle nanich horolezci využívají [[Popova skála|PopověPopovu skáleskálu]] a&nbsp;Pískový Pískovém vrchuvrch.<ref name=":010" />

Klíčská hornatina má členitý reliéf s &nbsp;četnými vulkanickými vrchy, které tvoří kupy, kužely a ploché hřbety. K &nbsp;nejvýraznějším patří [[Klíč (Lužické hory)|Klíč]], [[Velký Buk|Velký]], a [[Malý Buk]], [[Velká Tisová]] a &nbsp;Sokol. Z &nbsp;čediče jsou [[Studenec (Lužické hory)|Studenec]], [[Zlatý vrch]], [[Chřibský vrch]], [[Ovčácký vrch]], nebo [[Střední vrch]]. Charakteristickým rysem sopečných vrchů jsou skalní stěny a srázy aspolu mohutnás&nbsp;mohutnými suťovásuťovými polepoli. Území přetíná údolí horníhorního toku [[Kamenice (přítok Labe)|Kamenice]] s &nbsp;kaňonem pod [[Fredevald|Pustým vrchem]]. Pískovec se na povrchu uplatňuje v &nbsp;okolí [[Jehla (Lužické hory)|Jehly]] u [[Česká Kamenice|České Kamenice]].<ref name=":010" />

Chřibskokamenická kotlina je malá sníženina na [[Chřibská Kamenice|Chřibské Kamenici]], v &nbsp;pískovcové oblasti s &nbsp;ojedinělými sopečnými suky.<ref>{{Citace elektronického periodika

Na německé straně se Žitavské hory strmě zdvihají ze Žitavské pánve s &nbsp;výškovým rozdílem až 500 &nbsp;metrů a pod Oybinem jsou rozdělené údolím potoka [[Goldbach]]. Nejznámějšími vrcholy v&nbsp;této oblasti hor s &nbsp;pískovcovými skalními městy jsou [[Töpfer]], [[Ameseinberg]] a [[OjvínOybin (hrad)|Oybin]]. Charakteristické jsou zde pískovcové skalní tvary, strmé kaňony, či skalní věže. Znělec vytvořil vrcholy [[Luž]], [[Hvozd (Lužické hory)|Hochwald]], [[Jonsberg]] a [[Buchberg]].<ref name=":5">{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 15.5.2017-05-15

Na &nbsp;německé straně mají Žitavské hory rozlohu necelých 50 43&nbsp;km²<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = ZittauerBfN: Gebirge » OBERLAUSITZ-BILDER.DELandschaftssteckbrief

| periodikum = oberlausitz-bilderwww.bfn.de

| datum přístupu = 2017-0510-1513

| jazyk = de-DEněmecky

}}</ref><ref name="Česko">{{Citace monografie| příjmeníspoluautoři = Kolektivkolektiv| jméno =| titul = Českolipsko | vydavatel = Magma| místo = Ústí nad Labem| rok = 2000| kapitola = Horopis| strany = 4| isbn =}}</ref>:

!&nbsp;!! VrcholObrázek !! Název !! [[Nadmořská výška|Výška]] !! [[Prominence|Promi-<br />nence]] !! [[Izolace (topografie)|Izolace]] !! [[Geomorfologický podcelek|Podcelek]] !! [[Geomorfologický okrsek|Okrsek]] !! [[Zeměpisné souřadnice|SouřadniceStát]]

| {{0}}1. || [[Soubor:Lausche2.jpg|100px]] || [[Luž]] || align=center | 793&nbsp;m || align=center | 368&nbsp;m || align=left | 26&nbsp;km → [[Černá hora (Ještědsko-kozákovský hřbet)|Černá hora]] || Lužický hřbet || Jedlovský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|50|56|N|s|14|38|49|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko/Německo

| {{0}}2. || [[Soubor:Pěnkavčí vrch od Křížové hory.jpg|100px]] || [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || align=center | 792&nbsp;m || align=center | 140&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>3&nbsp;km → [[Luž]] || Lužický hřbet || Jedlovský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|50|53|N|s|14|36|40|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}3. || [[Soubor:Jedlová rozhledna.jpg|100px]] || [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlová]] || align=center | 774&nbsp;m || align=center | 218&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>4&nbsp;km → [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || Lužický hřbet || Jedlovský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|51|16|N|s|14|33|38|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}4. || [[Soubor:Gipfel von Klíč, in Hintergrund Svor.jpg|100px]] || [[Klíč (Lužické hory)|Klíč]] || align=center | 760&nbsp;m || align=center | 208&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>7&nbsp;km → [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || Kytlická hornatina || Klíčská hornatina || {{Souřadnice seznam|50|47|19|N|s|14|34|22|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}5. || [[Soubor:Krompach Hvozd 2.jpg|100px]] || [[Hvozd (Lužické hory)|Hvozd]] || align=center | 749&nbsp;m || align=center | 235&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>6&nbsp;km → [[Luž]] || Lužický hřbet || Hvozdský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|49|21|N|s|14|43|36|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko/Německo

| {{0}}6. || [[Soubor:Aussichtsturm-Kaltenberg-696.jpg|100px]] || [[Studenec (Lužické hory)|Studenec]] || align=center | 736&nbsp;m || align=center | 200&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>8&nbsp;km → [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlová]] || Kytlická hornatina || Klíčská hornatina || {{Souřadnice seznam|50|49|55|N|s|14|27|19|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}7. || [[Soubor:Letecký snímek Velkého Buku.JPG|100px]] || [[Velký Buk]] || align=center | 736&nbsp;m || align=center | 184&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>3&nbsp;km → [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || Kytlická hornatina || Klíčská hornatina || {{Souřadnice seznam|50|48|59|N|s|14|35|02|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}8. || [[Soubor:Image manquante 2.svg|100px]] || [[Malý Buk]] || align=center | 712&nbsp;m || align=center | 140&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>2&nbsp;km → [[Klíč (Lužické hory)|Klíč]] || Kytlická hornatina || Klíčská hornatina || {{Souřadnice seznam|50|48|10|N|s|14|33|11|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| {{0}}9. || [[Soubor:Weberberg.jpg|100px]] || [[Weberberg]] || align=center | 710&nbsp;m || align=center | <span style="visibility:hidden">0</span>58&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>1&nbsp;km → [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || Lužický hřbet || Jedlovský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|51|53|N|s|14|37|05|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

| 10. || [[Soubor:Bouřný.JPG|100px]] || [[Bouřný]] || align=center | 703&nbsp;m || align=center | <span style="visibility:hidden">0</span>76&nbsp;m || align=left | <span style="visibility:hidden">0</span>1&nbsp;km → [[Pěnkavčí vrch (Lužické hory)|Pěnkavčí vrch]] || Lužický hřbet || Jedlovský hřbet || {{Souřadnice seznam|50|49|47|N|s|14|36|29|E|v|type:mountain_region:CZ}}Česko

[[Soubor:Naděje 016.JPG|náhled|alt=Pohled zblízka zboku na hráz přehrady Naděje s jejím přepadem valící se vody; nad hrází se zvedá terén se zimním opadaným nezasněženým lesem|Přehrada [[Přehrada Naděje|Naděje]]]]

Po &nbsp;hlavním hřebeni Lužických hor probíhá hlavní evropské [[rozvodí]] [[Severní moře|Severního]] a [[Baltské moře|Baltského moře]] po &nbsp;linii Popova skála – Hvozd – Luž – Pěnkavčí vrch – Jelení skála – Jedlová – Malý Stožec – Plešivec – Široký vrch.<ref name=":020">Lužické hory, Ještědský hřbet, str. 20.</ref> Lužické hory jsou pramennou oblastí bez &nbsp;větších vodních toků. Nejvýznamnější tok, říčka [[Kamenice (přítok Labe)|Kamenice]] pramenící u &nbsp;Jelení skály s &nbsp;hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí, má &nbsp;u &nbsp;[[Česká Kamenice|České Kamenice]] šířku čtyři metry. Toky, odvodňující východní část hor, jsou &nbsp;[[Šporka]] s &nbsp;pramenem východně od &nbsp;Polevska a &nbsp;[[Svitávka (řeka)|Svitávka]] pramenící jako Zwittelbach na &nbsp;Buchtbergu u &nbsp;[[Jonsdorf]]u asi &nbsp;1 &nbsp;km za &nbsp;státní hranicí, u na&nbsp;které se &nbsp;nachází Kunratické rybníky. [[Boberský potok]] s &nbsp;pramenem u &nbsp;[[Nová Huť (Svor)|Nové Hutě]] a &nbsp;[[Heřmanický potok (přítok Panenského potoka)|Heřmanický potok]] s &nbsp;pramenem pod &nbsp;[[Hvozd (Lužické hory)|Hvozdem]] jsou drobnější pravostranné přítoky [[Ploučnice]]. Severní svahy odvodňují menší potoky ústící do &nbsp;[[Lužická Nisa|Nisy]] a &nbsp;jejího přítoku [[Mandava|Mandavy]]. Vodním tokem s &nbsp;největším průtokem na &nbsp;severním českém podhůří je &nbsp;[[Lužnička (přítok Mandavy)|Lužnička]], která pramení u &nbsp;Rybniště a &nbsp;do &nbsp;které se &nbsp;v &nbsp;Dolním Podluží vlévá [[Lesenský potok]].<ref>{{Citace monografie

V&nbsp;centrální části se &nbsp;nachází několik rybníků, mezi větší patří [[Hraniční rybník]],<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Rolský a &nbsp;Svorský rybník. Vyznačují se &nbsp;studenou, kyselou, na &nbsp;živiny chudou vodou.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Nachází se &nbsp;zde vodárenská nádrž [[Chřibská přehrada|Chřibská]] z &nbsp;roku 1926 o &nbsp;rozloze 12,7 ha, s &nbsp;26 metrů vysokou a &nbsp;195 &nbsp;metrů dlouhou sypanou hrází.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Přehrada Naděje]] o &nbsp;rozloze 1,2 ha z &nbsp;roku 1938 na &nbsp;Hamerském potoce má &nbsp;10 &nbsp;metrů vysokou a &nbsp;92 &nbsp;dlouhou hráz.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V &nbsp;Lužických horách jsou i &nbsp;menší [[vodopád]]y., jako jsou Chřibské vodopády v &nbsp;údolí pod Plešivcem východně od &nbsp;Chřibské<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> a [[Luční vodopád]] vodopád na &nbsp;[[Luční potok (přítok Kamenice)|Lučním potoce]] mezi Křížovým vrchem a &nbsp;[[Mlýny (Kytlice)|Mlýny]].<ref>{{Citace elektronického periodika

V &nbsp;Žitavských horách se &nbsp;nachází vodní toky o &nbsp;celkové délce cca &nbsp;30 &nbsp;kilometrů.<ref name=":5" /> Německá strana hor leží na severní straně pohoří a &nbsp;má relativně vysoký [[Srážky|srážkový úhrn]]. Pramení tu &nbsp;početné vedlejší přítoky Mandavy, jako Goldbach, Grundbach, Pochebach a &nbsp;Waltersdorfer Dorfach. Malá část v &nbsp;okolí Lückendorfu je odvodňována do &nbsp;Labe. V &nbsp;pohoří nejsou žádné větší přirozené vodní plochy. Nachází se &nbsp;zde jen malé a &nbsp;nejmenší [[rybník]]y, z &nbsp;velké části sloužící jako &nbsp;požární nádrže. Vodní plochy představují 0,2 &nbsp;procenta rozlohy území.<ref name=":5" />

Toky v &nbsp;Lužických horách spravují na české straně [[Povodí Ohře (státní podnik)|Povodí Ohře]] a &nbsp;[[Lesy České republiky]], Oblastní správa toků v &nbsp;Teplicích.<ref>{{Citace Drobnéelektronického vodní toky jsou většinou ve správě jednotlivých obcí. Malá část pohoří na východě spravuje [[Povodí Labe (státní podnik)|Povodí Labe]]. Tato část hor je však bez významnějších [[Vodní tok|vodních toků]]. Severní část Lužických hor na východě patří pod povodí 2-04-07 [[Lužická Nisa]] po [[Mandava|Mandavu]], tvoří jej levostranné bezejmenné přítoky Lužické Nisy v Dolním Sedle a Dolní Suché.periodika

| místopříjmení = Liberec

| jménostrany = Marek

| místopříjmení = Liberec

| rokjméno = 2011

[[Soubor:Kveten pp ostrolovsky ujezd 01.jpg|vlevo|náhled|alt=Detailní pohled na vrchní část rostliny měsíčnice vytrvalé s jejími zelenými listy ve tvaru špičatého srdce se střapatými okraji, a ozdobené bělo-fialovými drobnými kvítky na vrcholku|Měsíčnice vytrvalá]]

Z &nbsp;[[Fytogeografie|fytogeografického]] hlediska jsou Lužické hory řazeny do &nbsp;praesudetica, území s &nbsp;prvky hercynské květeny původem z &nbsp;Krušných hor a &nbsp;sudetské [[květena|květeny]] z &nbsp;Jizerských hor a &nbsp;Krkonoš. Ve &nbsp;smrkových [[Monokultura|monokulturách]] při okrajích cest se &nbsp;hojně vyskytuje kapradina [[žebrovice různolistá]]. Dále zde roste [[náprstník červený]] pocházející ze &nbsp;západní Evropy. V &nbsp;podmáčených smrčinách najdeme [[sedmikvítek evropský]]. Na &nbsp;vrcholcích kopců a &nbsp;v &nbsp;suťových svazích na &nbsp;čedičovém či &nbsp;znělcovém podloží se &nbsp;vyvinuly [[květnaté bučiny]] a &nbsp;smíšené listnaté lesy podhorských poloh. V &nbsp;nich roste [[kyčelnice devítilistá]], [[lýkovec jedovatý]] a &nbsp;hojná [[Svízel vonný|mařilkumařinka vonnouvonná]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Na &nbsp;pískovcovém podloží se &nbsp;vyvinuly druhově chudší bikové bučiny s &nbsp;[[bika bělavá|bikou bělavou]]. Unikátní je květena příkrých skalních stěn na &nbsp;Klíči, kde rostou relikty z &nbsp;doby ledové [[hvězdnice alpská]], [[kapradinka skalní]] či [[česnek sibiřský]]. Na &nbsp;krystalických vápencích v &nbsp;západní části hor na &nbsp;Vápenném vrchu jsou orchidejové bučiny reprezentované [[okrotice bílá|okroticí bílou]] a &nbsp;[[okrotice červená|červenou]] a &nbsp;[[Kruštík širolistý pravý|kruštíkem širolistým]].<ref name=":11">{{Citace monografie

S&nbsp;výjimkou nejextrémnějších stanovišť tvoří lesy na &nbsp;většině území Lužických hor [[potenciálně přirozená vegetace|potenciálně přirozenou vegetaci]]. Na &nbsp;bohatších půdách vzniklých na &nbsp;vulkanických horninách se &nbsp;jedná o &nbsp;květnaté bučiny, které se &nbsp;vyskytují na &nbsp;většině území Lužických hor. Vyznačují se &nbsp;[[bučina|převahou buku]] s&nbsp;příměsí dalších druhů listnatých dřevin a &nbsp;[[jedle bělokorá|jedle]]. Jedle je však v &nbsp;dnešní době v Lužických horách vzácná. Bohatě je též vyvinuto [[bylinné patro]]. V &nbsp;květnatých bučinách roste [[kyčelnice devítilistá]] a &nbsp;[[Kyčelnice cibulkonosná|cibulkonosná]], [[Lilie zlatohlavá|lilie zlatohlávek]], [[árón plamatý]], [[Pitulník žlutý|pilulníkpitulník žlutý]], [[kapraď samec]], [[strdivka nicí]], [[lýkovec jedovatý]] či &nbsp;[[samorostlík klasnatý]].<ref name=":11" />

Na &nbsp;pískovcovém podkladu rostou [[Acidofilní rostliny|acidofilní]], mnohem jednotvárnější bučiny, s&nbsp;chudým bylinným patrem. Vyskytují se &nbsp;zde též holé bučiny, na &nbsp;zemi se nachází pouze vysoká vrstva bukového listí bez &nbsp;jiné vegetace. Do &nbsp;teplejších míst na &nbsp;jihovýchodě zasahují borové [[doubrava (les)|doubravy]] a &nbsp;údolí potoků lemují jasano-olšové [[Lužní les|luhy]] s&nbsp;bohatým bylinným podkladem. Na &nbsp;jižních skalnatých svazích hory Klíč se &nbsp;zachoval řídký porost dubu zimního s &nbsp;jeřábem, javorem klenem, jilmem a &nbsp;lískou, který patří mezi nejvýše položené teplomilné doubravy v &nbsp;Čechách.<ref>{{Citace elektronického periodika

Louky a &nbsp;pastviny jsou v &nbsp;Lužických horách chudé, rostou v &nbsp;nich málo náročné druhy trav jako [[kostřava červená]], [[psineček tenký]]. Louky v &nbsp;podhůří jsou druhově bohatší, na &nbsp;jaře se na &nbsp;nich nachází tisíce exemplářů [[prvosenka vyšší|prvosenky vyšší]], někde doprovázené [[penízek alpský|penízkem alpským]], podél potůčků [[devětsil bílý|devětsilem bílým]]. Při okrajích lesů roste [[prstnatec májový]], [[prha arnika]] a &nbsp;ojediněle [[vstavač mužský]]. V &nbsp;loukách u &nbsp;Kytlice se &nbsp;vyskytuje zplanělý [[šafrán jarní]].<ref>{{Citace monografie

[[Soubor:Bukový porost na vrcholu Pěnkavčího vrchu v zimě.JPG|thumbnáhled|alt=Prosluněný zimní pohled uvnitř opadaného bukového porostu pokrytého bílým sněhem a námrazou|Bukový porost pralesovitého charakteru na vrcholu Pěnkavčího vrchu v&nbsp;zimě]]

Lesy se &nbsp;na území Lužických hor vyvíjely od &nbsp;konce poslední [[doba ledová|doby ledové]], nakdy na&nbsp;jejich území převládaly otevřené formace [[Step|stepí]] a &nbsp;[[tundra|tundry]]. Přibližně 8300 až &nbsp;7000 &nbsp;let před naším letopočtem nahradily chladnou step světlé březo-borové lesy. V &nbsp;nich [[borovice kleč|borovici kleč]] nahradila [[borovice lesní]]. [[Bříza pýřitá|břízuBřízu pýřitou]] nahradila [[bříza bělokorá]]. V &nbsp;zamokřených polohách se &nbsp;začaly vyskytovat vrby a &nbsp;začínají se &nbsp;objevovat náročnější dřeviny, například [[dub]], [[jilm]], [[lípa (rod)|lípa]], [[líska obecná]]. V březoborových&nbsp;březo-borových lesích převažovala borovice, zastoupení bříz a &nbsp;vrb bylo pod &nbsp;deseti procenty.<ref name=":7">{{Citace periodika

V &nbsp;období 7000 až &nbsp;6000 &nbsp;let před naším letopočtem byla průměrná teplota přibližně o &nbsp;2 &nbsp;°C vyšší než ve &nbsp;20. &nbsp;století a &nbsp;podnebí získalo kontinentální ráz. Ve &nbsp;světlých borových lesích se &nbsp;rychle začala šířit líska. V &nbsp;letech 6000 až &nbsp;4000 &nbsp;před naším letopočtem byly srážky o &nbsp;60 až &nbsp;70 &nbsp;procent vydatnější než dnes, průměrná teplota byla o &nbsp;3 &nbsp;°C vyšší než dnes a &nbsp;podnebí dosáhlo postglaciálního maxima. V &nbsp;Lužických horách i &nbsp;do nejvyšších poloh dosáhl smíšený dubový les, který zůstal na &nbsp;jižní straně [[Klíč (Lužické hory)|Klíče]] dochován dodnes. Současně se &nbsp;začal šířit [[smrk]] a &nbsp;[[olše (strom)|olše]] za &nbsp;silného ústupu borovice.<ref name=":7" /> [[Buk lesní]] a [[jedle bělokorá]] se v&nbsp;Lužických horách začalazačaly rozšiřovat velmi zvolna v &nbsp;letech 4000 až &nbsp;1250 &nbsp;před naším letopočtem. Jedle se do &nbsp;Lužických hor dostala z glaciálních refugií jihozápadně od &nbsp;[[Alpy|Alp]]. VBěhem tététo dobědoby bukojedlové lesy obsadily většinu Lužických hor. V &nbsp;letech 1250 až &nbsp;750 &nbsp;před naším letopočtem bylo suché a výrazně teplé období s teplotami o &nbsp;1 až &nbsp;2 &nbsp;°C vyššími něžnež dnes. Bukojedlové lesy tehdy dosáhly maximální rozlohy a &nbsp;na &nbsp;severní straně Lužických hor se objevují&nbsp;objevili první lidé [[lužická kultura|lužické kultury]].<ref name=":7" /> V &nbsp;letech &nbsp;750 před naším letopočtem až &nbsp;600 našeho letopočtu se &nbsp;zřetelně zhoršilo podnebí, přibylo srážek a &nbsp;ochladilo se. Stromové patro květnatých bučin tvořil buk lesní, jedle bělokorá, [[javor klen]] a &nbsp;byl zastoupen [[jilm horský]]. V &nbsp;Lužických horách v &nbsp;této době nebylo trvalé osídlení, [[Markomani|Markomané]] a &nbsp;[[BojovéBójové]] zde měli pouze obchodní stezky.<ref name=":7" />

[[Soubor:Luftbild von Gipfel Jedlová.JPG|vlevo|náhled|alt=Pohled z letadla do široké krajiny zelených hor, kde se střídají kopce s nížinami a lesy s kulturními plochami, tj. obcemi a polnostmi; v dolní části fotky pod letadlem je hora Jedlová s vysílačem|Letecký pohled na vrchol [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlové]]]]

Od &nbsp;roku 600 se zvýšil kontinentální ráz podnebí, po &nbsp;roce 900 přišel teplejší ráz podnebí, který vrcholil v letech 1150 až &nbsp;1300. OdPo roku 1300 &nbsp;pomalu nastalanastupovala [[malá doba ledová]], výrazná mezi lety 1550 až &nbsp;1850, a s &nbsp;vrcholem na &nbsp;konci 17. &nbsp;století. Od 6. &nbsp;století osídlovali předhůří Lužických hor [[Lužičtí Srbové]].<ref name=":8">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V &nbsp;předhůří Lužických hor založili osady na místě dnešní [[Žitava|Žitavy]] a&nbsp;[[Hrádek nad Nisou|Hrádku nad Nisou]], v &nbsp;horách založili [[Doubice|Doubici]] a [[Chřibská|Chřibskou]]. Do &nbsp;Lužických hor pronikali v &nbsp;souvislosti s &nbsp;německými vpády do &nbsp;Horní Lužice. V &nbsp;11. &nbsp;století byly Lužické hory součástí královského hvozdu[[Záhvozd]]u, který byl přirozenou ochranou proti zahraničním vpádům a &nbsp;byl chráněn.<ref name=":7" /> Ve &nbsp;13. &nbsp;století byly zakládány hrady a &nbsp;osady po celém obvodu hor a &nbsp;na &nbsp;jejich území.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Ve &nbsp;14. &nbsp;století jsou první zmínky o &nbsp;[[Rynoltice|Rynolticích]], [[Petrovice (Jablonné v Podještědí)|Petrovicích]], [[Kněžice (Jablonné v Podještědí)|Kněžicích]], Cvikovu[[Cvikov]]u, [[Drnovec|Drnovci]], [[Kunratice (okres Liberec)|Kunraticích]], [[Mařeničky|Mařeničkách]], [[Mařenice|Mařenicích]], [[Horní Světlá (Mařenice)|Horní]] a&nbsp;[[Dolní Světlá (Mařenice)|Dolní Světlé]], [[Horní Prysk|Horním]] a&nbsp;[[Dolní Prysk|Dolním Prysku]], Horní[[horní Chřibská|Horn]]í a&nbsp;[[Dolní Chřibská|Dolní Chřibské]], [[Krásná Lípa|Krásné Lípě]] a Varnsdorfu&nbsp;[[Varnsdorf]]u. Les zaujímal přibližně dnešní hranice. Odlesněná část Lužických hor byla přeměněna v &nbsp;relativně stabilní zemědělskou krajinu s &nbsp;remízky, mezemi a &nbsp;zatravněnými plochami. V &nbsp;15. &nbsp;století využívání dřeva z &nbsp;Lužických hor zintenzívnělo, bohaté zásoby dřeva přilákaly [[sklářství|skláře]]. Vznikla sklárna ve Chřibské a &nbsp;později v &nbsp;Doubici. Další sklárny byly založeny v &nbsp;16. až &nbsp;18. &nbsp;století. V &nbsp;roce 1530 vznikla sklárna ve &nbsp;[[Falknov (Kytlice)|Falknově]], roku 1554 byl založen [[Jiřetín pod Jedlovou]], v &nbsp;roce 1549 sklářská huť v Krompachu&nbsp;[[Krompach]]u na úpatí Hvozdu a &nbsp;další sklářské hutě. Negativní dopad na lesy Lužických hor měla i &nbsp;[[třicetiletá válka]], během které byla vypálena většina osad a &nbsp;panských dvorů, které musely být znovu postaveny ze dřeva. V &nbsp;18. &nbsp;století vznikají další sklářské hutě v [[Nová Huť (Svor)|Nové Huti]], [[Okrouhlá (okres Česká Lípa)|Okrouhlé]], [[Trávník (Cvikov)|Trávníku]] a &nbsp;v &nbsp;roce 1757 v&nbsp;[[Nový Bor|Novém Boru]].<ref name=":8" />

Dalšími spotřebiteli dřeva se staly zejména kovárny, cihelny, pivovary a tkalcovny a &nbsp;se &nbsp;vzrůstajících počtem obyvatel stoupala i &nbsp;těžba dřeva. Vedle nadměrné těžby byly lesy poškozovány i &nbsp;pastvou dobytka, vytěžené lesní pastviny byly na &nbsp;šest let i &nbsp;více pronajímány na zemědělské využití. Těžba v &nbsp;lesích zpočátku probíhala výběrným způsobem. Kolem roku 1735 bylo započato s těžbou mýtním způsobem. Těžba stále vzrůstala a lesy již nebyly schopné obnovy přirozeným způsobem. Vysazoval se především [[smrk]], místy [[borovice]] a &nbsp;s &nbsp;úbytkem dřeva začaly mizet i &nbsp;sklárny. Koncem 18. &nbsp;století se začínají objevovat první snahy o &nbsp;ochranu lesů a začínána jednotlivých panstvích se&nbsp;začíná hospodařit podle lesního plánu. Přetěžování lesů pokračovalo ale do &nbsp;posledního desetiletí 19. &nbsp;století. Začínalo se &nbsp;přecházet na &nbsp;vytápění [[uhlí|uhlím]] a &nbsp;po &nbsp;výstavbě [[železnice]] po roce 1860 radikálně poklesla těžba palivového dřeva, která do &nbsp;té &nbsp;doby tvořila přes devadesát procent těžby.<ref>{{Citace elektronického periodika

V &nbsp;18. &nbsp;a &nbsp;19. &nbsp;století byly lesy Lužických hor změněny na &nbsp;stejnověké, především smrkové, lesy, na &nbsp;chudších stanovištích pak stejnověké borové monokultury se &nbsp;slabou příměsí jiných dřevin. Jen na &nbsp;nepřístupných místech na &nbsp;vrcholcích kopců zůstaly bučiny s &nbsp;ochuzeným bylinným patrem. Poklesla ekologická stabilita a lesy se staly méně odolné proti škůdcům a polomům. První písemný záznam o polomu je &nbsp;z &nbsp;roku 1660 a &nbsp;další záznamy jsou velice časté. Větší rozsah polomů byl v &nbsp;letech 1675, 1740. Roku 1801 bylazasáhla velká vichřice v celécelou oblastioblast Lužických hor. Velké škody způsobily větry v &nbsp;letech 1833 až &nbsp;35 a &nbsp;1868, 1894, 1904 a &nbsp;1915, kdy působila i &nbsp;námraza, která rovněž postihla celé Lužické hory. Na &nbsp;písčitém podkladě způsobovalo velké škody sucho.<ref name=":8" /> Další škody začal způsobovat [[lýkožrout smrkový|kůrovec]]. Největší škody způsobila v &nbsp;Lužických hor [[bekyně mniška]], která se poprvé objevila v &nbsp;roce 1900. Mnišková kalamita vyvrcholila v &nbsp;letech 1910 a &nbsp;posléze v &nbsp;roce 1922.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Mniška zničilapoškodila třetinu smrkových lesů Lužických hor a &nbsp;holiny po &nbsp;mniškové kalamitě byly zalesněny smrky nepůvodních druhů.<ref name=":9" />

Při &nbsp;vzniku [[Československo|Československé republiky]] patřila většina české části Lužických hor čtyřem [[velkostatek|velkostatkům]], velkostatek Rumburk vlastnili [[Lichtenštejnové]], [[velkostatek]] Česká Kamenice [[Kinští]], velkostatek Zákupy [[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsburkové]] a &nbsp;velkostatek Grabštejn [[Clam-Gallasové]]. Část lesů na východě Lužických hor patřila městu Žitavě. Území Lužických hor v &nbsp;majetku Habsburků přešlo do majetku československého státu v &nbsp;roce 1918, velkostatek Rumburk v &nbsp;roce 1926, velkostatek Česká Kamenice v &nbsp;roce 1929 a velkostatek Grabštejn v &nbsp;roce 1945. V &nbsp;meziválečném období těžba nepřekračovala možnost reprodukce lesa.<ref name=":9" />

Po &nbsp;druhé světové válce způsobil největší škody v &nbsp;lesích Lužických bořivý vítr 2. až &nbsp;4. &nbsp;ledna 1976 a teplotní zvrat o &nbsp;30 &nbsp;°C v noci z 31. &nbsp;prosince 1978 na 1. &nbsp;ledna 1979.<ref name=":9">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V &nbsp;sedmdesátých letech 20. &nbsp;století bylo také zjištěno první poškození lesů [[imise]]mi z &nbsp;hnědouhelných elektráren v &nbsp;[[Německá demokratická republika|Německé demokratické republice]] (NDR) a &nbsp;v &nbsp;Polsku. Poškození imisemi bylo výrazné na &nbsp;jaře roku 1977 a &nbsp;v &nbsp;zimě 1978 až 1979 důsledkem současného působení imisí a &nbsp;mrazového šoku. Nejvíce byl poškozen les v &nbsp;oblasti Jedlové a &nbsp;Křížové hory u &nbsp;Jiřetína pod Jedlovou. Setkávaly se zde dva proudy exhalací ze západu zpod [[Krušné hory|Krušných hor]] a &nbsp;z &nbsp;oblastí vysoké průmyslové koncentrace v &nbsp;[[Německá demokratická republika|NDR]] a &nbsp;v &nbsp;[[Polsko|Polsku]]. Současné působení imisí a teplého počasí v letech 1982 až 1983 vedlo k &nbsp;přemnožení [[Lýkožrout smrkový|lýkožrouta smrkového]].<ref name=":9" /> ZaS&nbsp;nástupem socialismu došlo k &nbsp;exponenciálnímu nárůstu stavu jelení a &nbsp;srnčí zvěře a škod jí způsobených. Škody okusem se začaly projevovat na &nbsp;kulturách i &nbsp;náletech všech druhů dřevin. Výsadbu nových lesních sazenic je &nbsp;nutné chránit proti okusu, smrkové a &nbsp;borové nátěrem, ostatní [[Plot|oplocením]].<ref name=":10">{{Citace elektronické monografie

[[Soubor:Lužické hory od České Lípy.jpg|náhled|alt=Prosluněný letní pohled od České lípy z polí pod vrcholy na panorama Lužických hor, kde souvislý lesní porost místy přerušují lidská sídla|Lužické hory z jihu, od České Lípy]]

V &nbsp;devadesátých letech 20. &nbsp;století tvořily [[smrk]]ové porosty 62,8 &nbsp;procenta dřevinné skladby lesa, dalších 16 &nbsp;procent byla [[borovice]], 3,2 &nbsp;procent [[modřín]], 9,6 &nbsp;procent [[buk]], 3,7 &nbsp;procent [[bříza]], 1,2 &nbsp;procent [[Olše (strom)|olše]] a &nbsp;3,7 &nbsp;procent ostatní dřeviny, jako [[javor klen]], [[dub]], [[jasan]], [[habr]] a &nbsp;v &nbsp;minimální míře [[jedle]] a [[jilm]]. Lesy zabíraly 64,5 &nbsp;procent rozlohy chráněné krajinné oblasti Lužické hory, 28 &nbsp;procent tvořila [[zemědělská půda]], 0,7 &nbsp;procent [[vodní plocha|vodní plochy]], 1,2 &nbsp;procent zastavěná plocha a &nbsp;5,6 &nbsp;procent ostatní plochy.<ref name=":10" /> Na &nbsp;počátku 21. &nbsp;století jsou kdysi rozsáhlé plochy listnatých a &nbsp;smíšených lesů nahrazeny smrkovými a v&nbsp;písčitých oblastech [[borovice|borovými]] [[monokultura]]mi. V&nbsp;horším případě [[nepůvodní druh|nepůvodními druhy]] dřevin ([[borovice vejmutovka]] či &nbsp;[[modřín opadavý]]), které opadem svých [[Jehlice|jehlic]] negativně ovlivňují chemické složení půdy. Časté jsou&nbsp;[[bekyně mniška|pomniškové]] porosty. Jsou to [[smrk ztepilý|smrkové]] porosty, staré sedmdesát či &nbsp;osmdesát let, které byly vysázeny často nepůvodními populacemi smrku po &nbsp;mniškové kalamitě ve třicátých letech 20. &nbsp;století. Tyto porosty jsou oslabené [[imise]]mi, [[Kyselý déšť|kyselými dešti]] a &nbsp;dalšími vlivy včetně přirozených ([[Kůrovci|kůrovec]], námrazy, sníh, vliv větru) a &nbsp;jsou velmi zranitelné. V &nbsp;důsledku větrné smršti, která propukla 24. &nbsp;května 2010 po &nbsp;16. &nbsp;hodině, byl ve &nbsp;vrcholových partiích Lužických hor od úpatí Jedlové a &nbsp;od &nbsp;[[Jedlová (nádraží)|stejnojmenného nádraží]], přes Jelení skálu, Bouřný a Suchý vrch až &nbsp;k &nbsp;Mařenicím zničenpoškozen pruh lesa o &nbsp;šířce 200 až &nbsp;500 metrů a délce cca &nbsp;5 &nbsp;kilometrů.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení = Langer|jméno = Jiří|titul = Lužické hory budou po vichřici uklizeny do konce září|periodikum = Zpravodaj Libereckého kraje|vydavatel = Liberecký kraj|url = http://www.kraj-lbc.cz/Luzicke-hory-budou-po-vichrici-uklizeny-do-konce-zari-n83493.htm|datum vydání = 2010-07-22|datum přístupu = 2015-12-28}}</ref>

[[Soubor:Prase divoké (Sus scrofa) v oboře (3).jpg|vlevo|náhled|alt=Prase divoké na lesní pasece rozrývající zem, v které hledá potravu; prase stojí čelem k fotografovi a ulpívá na něm při rytí pohledem|Prase divoké v oboře]]

Ve &nbsp;vodách Lužických hor se &nbsp;vyskytují jak původní domácí druhy ryb, například [[pstruh obecný potoční|pstruh obecný f. potoční]], [[lipan podhorní]], [[střevle potoční]], [[vranka obecná]], [[hrouzek obecný]], [[kapr obecný]], [[lín obecný]] či &nbsp;[[štika obecná]], tak i &nbsp;nepůvodní druhy ryb, například [[pstruh duhový]], [[siven americký]] či &nbsp;[[amur bílý]].<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Populace domácího pstruha obecného f. potoční je v&nbsp;posledních letech ve &nbsp;velmi špatném stavu. Příčiny tkví především ve &nbsp;výskytu [[kormorán velký|kormorána velkého]] a &nbsp;v &nbsp;omezeném vysazování ryb, když přirozená reprodukce nestačí.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> K&nbsp;drobným obyvatelům potoků patří [[ploštěnky]], [[korýši]], [[rak říční]] či [[blešivec potoční]]. V&nbsp;posledních letech se &nbsp;jejich stav zvýšil, v&nbsp;letních měsících je &nbsp;však ohrožován nízkým stavem vody v&nbsp;menších tocích. Ze &nbsp;savců jsou nejlépe přizpůsobeni vodnímu prostředí potoků [[rejsec vodní]], [[rejsec černý]] a [[vydra říční]]. Z &nbsp;ptáků žijí v &nbsp;blízkosti vodních toků [[ledňáček říční]], [[konipas bílý]], [[konipas horský]] a &nbsp;[[skorec vodní]].<ref name=":12">{{Citace monografie

V&nbsp;lesíchLesy Lužických hor seobývá můžete setkat s&nbsp;pestroupestrá paletoupaleta volně žijících zvířat. Vedle běžných druhů jako je [[Jelen lesní|jelen evropský]] či &nbsp;[[srnec obecný]] zde &nbsp;žije početná populace [[Kamzík horský|kamzíka horského]] a &nbsp;vzácněji i &nbsp;[[muflon]]a. Kamzík byl do Lužických hor dovezen na popud Karla hraběte Kinského v letech 1907 až 1908. Dnes je zde populace přibližně 250 kamzíků, žijící v okolí Studence, Pustého zámku a Klíče.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V&nbsp;roce 2006 byl poprvé pozorován výskyt [[Los evropský|losa evropského]].<ref name=":6" /> Černá zvěř, [[prase divoké]], do &nbsp;Lužických hor přišla po &nbsp;[[Druhá světová válka|druhé světové válce]] ze &nbsp;zničených obor v &nbsp;Německu a &nbsp;Polsku a &nbsp;rozmnožila se &nbsp;natolik, že &nbsp;působí značné škody.<ref name=":031">Lužické hory, Ještědský hřbet, str. 31.</ref> Ze &nbsp;šelem se &nbsp;běžně vyskytuje [[liška obecná (šelma)|liška obecná]], [[jezevec lesní]], [[kuna lesní]], [[kuna skalní]], [[tchoř tmavý]] a v&nbsp;omezené míře [[rys ostrovid]], který se &nbsp;rozšířil ze &nbsp;sousední oblasti [[Národní park České Švýcarsko|Českého Švýcarska]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Z &nbsp;ptáků se &nbsp;zde vyskytuje [[čáp černý]], [[čáp bílý]], [[sokol stěhovavý]], [[káně lesní]], [[káně rousná]], [[výr velký]], vzácně [[orlovec říční]] a &nbsp;[[orel mořský]]. V&nbsp;poslední době se &nbsp;pak začali objevovat [[Chřástalovití|chřástali]] a &nbsp;[[Krkavec velký|krkavci velcí]]. V &nbsp;jeskyních a &nbsp;štolách se &nbsp;vyskytují různé druhy [[netopýři|netopýrů]], ve &nbsp;skalních oblastech na &nbsp;východě Lužických hor žije [[plšík lískový]] a [[rejsek horský]], v &nbsp;bučinách lze najít [[Mlok skvrnitý|mloka skvrnitého]].<ref name=":12" />

V &nbsp;suťových polích na &nbsp;Klíči a &nbsp;Studenci se &nbsp;přes malou nadmořskou výšku vyskytují vysokohorské efekty, a &nbsp;žijí zde i &nbsp;druhy hmyzu a &nbsp;pavoukovců, které se obvykle žijívyskytují ve &nbsp;vyšších nadmořských výškách, mimo jiné [[slíďák ostronohýostnonohý]] (''Acantholycosa norwegicanorvegica''), [[Střevlíkovití|střevlíci]], v &nbsp;sutích na &nbsp;několika místech žije modrý střevlík ''Leistus montanus'' a ''Pterostichus negligens'' a &nbsp;i &nbsp;další druhy brouků.<ref name=":6" /> Z dalším&nbsp;dalších [[Bezobratlí|bezobratlých]] se &nbsp;zde &nbsp;vyskytují ze z&nbsp;hmyzu horský druh [[mravencovití|mravence]] ''Monica rubida''. V, v&nbsp;zimě pak lze najít sněhomilný druh hmyzusněhomilnou [[Srpice|srpici]] ''Boreus[[sněžnice hyemalis''matná|sněžnici amatnou]] a&nbsp;[[dvoukřídlí|mouchy]] [[pavoučnice sněžná|pavoučnici sněžnou]] a &nbsp;[[pavoučnice malá|malou]].<ref name=":032">Lužické hory, Ještědský hřbet, str. 32.</ref>

{{Viz též|Chráněná krajinná oblast Lužické hory|Chráněná krajinná oblast Žitavské hory}}

[[Soubor:Tisy v Krompachu1.jpg|náhled|Památnýalt=Pohled tisna památné tisy v Krompachu z vedlejší louky, zahrazené dřevěným plaňkovým plotem|Památné tisy v Krompachu]]

Pro &nbsp;ochranu Lužických hor byla v &nbsp;roce 1976 vyhlášena [[Chráněná krajinná oblast Lužické hory|CHKO Lužické hory]], která má &nbsp;ovšem přesah do &nbsp;sousedních geomorfologických jednotek. Chráněná krajinná oblast má &nbsp;rozlohu 270 &nbsp;km²,<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> geomorfologická jednotka Lužické hory 199 &nbsp;km². Správa chráněné krajinné oblasti sídlí v [[Jablonné v Podještědí|Jablonném v Podještědí]]. V &nbsp;květnu 2017 bylo na &nbsp;území CHKO šestnáct maloplošných chráněných území, v &nbsp;nichž nejvýznamnější jsou [[Národní přírodní rezervace v Česku|národní přírodní rezervace]] [[Jezevčí vrch]] a [[Národní přírodní památky v Česku|národní přírodní památka]] [[Zlatý vrch]], devět z &nbsp;nich jsou [[přírodní památky v Česku|přírodními památkami]] a &nbsp;pět &nbsp;je [[přírodní rezervace|přírodní rezervací]] . Řada dalších lokalit je &nbsp;připravena k &nbsp;vyhlášení. V &nbsp;téže době zde bylo devatenáct [[památný strom|památných stromů]], z &nbsp;nichž nejvýznamnější jsou [[Tisy v Krompachu|tisy v&nbsp;Krompachu]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Je zde evidováno šest památných stromů.<ref name=":038">Lužické hory, Ještědský hřbet , str. 38.</ref>

S &nbsp;německou státní ochranou přírody i &nbsp;[[Nestátní nezisková organizace|nevládními organizacemi]] zaměřenými na &nbsp;ochranu přírody a &nbsp;krajiny spolupracuje správa CHKO Lužické hory na &nbsp;společných pracích při výzkumu a &nbsp;monitoringu, praktických opatřeních v ochraně přírody i &nbsp;při práci s &nbsp;veřejností. Příkladem je &nbsp;úprava ''Naučné stezky Brazilka'' na &nbsp;okraji přírodní památky [[Brazilka]] u &nbsp;hranic, kde jsou umístěné dvojjazyčné tabule.<ref name=":3" />

Přes Lužické hory vedly již od pradávna obchodní stezky, známá je stará Pražská cesta, která spojovala vnitrozemí Čech s &nbsp;Lužicí<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Ze silnic II. &nbsp;třídy vedou Lužickými horami [[Silnice II/270|silnice číslo 270]] z &nbsp;Jablonného v &nbsp;Podještědí do Petrovic a &nbsp;dále jako Sstátní saská silnice S&nbsp;133 do &nbsp;Žitavy a &nbsp;[[Silnice II/263|silnice číslo 263]] z &nbsp;České Kamenice do Rybniště.<ref>{{Citace Silniční hraniční přechody pro motorová vozidla jsou Petrovice - Lückendorf a Krompach - Jonsdorf. V ostatních hraničních přechodech nelze použít motorová vozidla. elektronického periodika

Na &nbsp;území hor leží železniční stanice [[Jedlová (nádraží)|Jedlová]], kde se od [[Železniční trať Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Rumburk/Česká Lípa|železniční trati Děčín – Benešov nad Ploučnicí – Rumburk]] odděluje [[železniční trať Bakov nad Jizerou – Jedlová]]. Na německé straně hor vede ze Žitavy do Jonsdorfu a Oybinu [[Žitavská úzkorozchodná dráha]], která má lidové pojmenování „Bimmelbahn“, česky „zvonková dráha“.<ref>{{Citace elektronického periodika

V &nbsp;Lužických horách je několik vysílačů [[Mobilní operátor|mobilních operátorů]], nejvýznamnější jsou příhradové [[stožár]]y na Jedlové, které seale výrazněpůsobí negativněz krajinářskykrajinářského uplatňujíhlediska výrazně negativně.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Přes Lužické hory se plánuje výstavba nového vedení [[Velmi vysoké napětí|velmi vysokého napětí]] 110 &nbsp;[[Volt|kV]].<ref>{{Citace periodika

}}</ref> VTuristé mohou v&nbsp;Lužických horách sevyužít podevropských [[Jedlovádálkových (Lužickétras, hory)|Jedlovou]]a křižujísice [[Evropská dálková trasa E3|evropské dálkové trasy E3]] anebo [[Evropská dálková trasa E10|E10]]., Jekteré se zde pod vrchem [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlová]] křižují. Vedle nich oblastí vede hustá síť značených turistických cest a cyklotras, z &nbsp;nichž nejvýznamnější jejsou cyklotrasacyklotrasy číslo 21 a cyklotrasa číslo 211.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Nový Bor a &nbsp;obec Oybin spojuje cyklotrasa, která má pojmenování [[Cesta k sousedům]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Činností, která od &nbsp;počátku osídlování ovlivňovala utváření krajiny a &nbsp;charakter vybraných sídel Lužických hor, je &nbsp;[[sklářství]]. Nejstarší doklady o &nbsp;existenci skláren v&nbsp;Lužických horách poskytují [[archeologické prameny]], které datují nejstarší sklárny do &nbsp;období 13. &nbsp;století,<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> do &nbsp;počátků souvislého osídlování zdejší krajiny. Nejstarší objevená sklárna jak &nbsp;Lužických horách, tak i &nbsp;v &nbsp;celých Čechách, se &nbsp;nachází u &nbsp;silnice mezi [[Nová Huť (Svor)|Novou Hutí]] a &nbsp;Horní Světlou. Jedná se &nbsp;o&nbsp;[[Lesní sklo|lesní sklárnu]] z &nbsp;poloviny 13. &nbsp;století.<ref name=":1" /> Další sklárny postupně vznikly v &nbsp;okolí o &nbsp;několik desítek let později okolo osady [[Lesné]], dále v &nbsp;okolí Rybniště a &nbsp;Vlčí hory.<ref name=":1" /> Lesní sklárny byly na &nbsp;jednom místě krátkou dobu, a &nbsp;to až do doby, něž než&nbsp;bylo vytěženo a spáleno všechno dřevo v &nbsp;okolí sklárny. Ve &nbsp;14. &nbsp;století vznikly a &nbsp;zanikly hutě v &nbsp;okolí Horní a &nbsp;Dolní Světlé, [[Trávník (Cvikov)|Trávníku]], [[Rozhled|Rozhledu]] a &nbsp;u &nbsp;přehrady Naděje.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Další sklárny vznikly také v &nbsp;západní části hor u &nbsp;Doubice a &nbsp;v &nbsp;Kytlicích. Nejstarší písemně doloženou sklárnou je &nbsp;sklárna v&nbsp;[[Chřibská|Chřibské]], jako letopočet jejího založení je &nbsp;uváděn rok 1414 a &nbsp;její existence je &nbsp;bezpečně doložena v roce 1514. Jedná se o &nbsp;údaje huťmistra, který v &nbsp;uvedeném roce potvrzoval svá práva k &nbsp;huti s &nbsp;tvrzením, že &nbsp;jeho předkové vlastnili sklárnu již sto let.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Horni Chribska sklarna.jpg|leftvlevo|náhled|alt=Celková pohled na sklárnu v Chřibské z ulice, soubor domů s dvěma vysokými komíny a vpravo s vrátnicí a černými železnými vraty, v pozadí les; před sklárnou reklama s nápisem „Sklárna Chřibská, vyrábí od roku 1414“|Sklárna ve Chřibské]]

[[Husitské války]] na &nbsp;počátku 15. století se &nbsp;negativně dotkly i &nbsp;sklářství v &nbsp;Lužických horách, po &nbsp;jejich skončení nastal jejich další rozvoj. Z &nbsp;lesních hutí postupně vznikaly sklářské dílny. Sklo bylo zdobeno malováním i &nbsp;vypalovanými barvami. V &nbsp;době renesance se &nbsp;nacházely v &nbsp;Lužických horách dvě velké sklárny, v &nbsp;[[Horní Chřibská|Horní Chřibské]] v &nbsp;majetku rodu Friedrichů a &nbsp;v &nbsp;roce 1530 byla založena sklárna ve &nbsp;Falknově, kterou založil Paul Schürer.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Posléze rozvoj sklářství zastavila [[třicetiletá válka]], řada zkušených řemeslníků protestanského vyznání odešla za hranice.<ref name=":1" />

Uklidnění situace po &nbsp;[[Vestfálský mír|Vestfálském míru]] přineslo další možnosti obchodu se &nbsp;sklem a &nbsp;značný rozvoj sklářství v &nbsp;Lužických horách. Rozvíjela se &nbsp;města na &nbsp;hranici Lužických hor, jako [[Nový Bor]] a &nbsp;[[Kamenický Šenov]], která se &nbsp;brzy stávají středisky obchodu se &nbsp;sklářskými výrobky, které jsou odsud vyváženy jak &nbsp;do &nbsp;Evropy, tak do &nbsp;zámoří. Za &nbsp;obchodními úspěchy stojí jméno huťmistra Johanna Caspara Kittela, který s &nbsp;úspěchem distribuoval sklo prostřednictvím brusičů nůžek po &nbsp;střední Evropě. Kittel dal základ dnešnímu pojmenování vsi [[Kytlice]], ves lidí Kittelových.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

V&nbsp;průběhu staletí v&nbsp;Lužických horách vznikalo a &nbsp;opět zanikalo velké množství sklářských hutí. Vznik a &nbsp;zánik hutí byl dán především vyčerpáním surovin v&nbsp;jejich těsné blízkosti. Staré sklářské hutě měly velkou spotřebu dřeva. Po &nbsp;vyčerpání dřeva a &nbsp;zásob [[křemen]]e v&nbsp;okolí hutě bylo huť jednodušší přestěhovat. Stěhování hutí trvalo přibližně do &nbsp;poloviny 19. &nbsp;století, nástup [[železnice]] umožnil dovoz levnějších surovin a &nbsp;místní hutě přešly na &nbsp;vytápění [[Černé uhlí|uhlím]].<ref name=":1" />

Rozvoj výroby skla přinesl konkurenci a &nbsp;řadu inovací. Pryč je zelenavé sklo plné bublinek, vyráběné v &nbsp;lesních sklárnách. Barokní sklo – někdy označované jako český křišťál, bylo již tak kvalitní, že &nbsp;jej by lobylo možné zpracovávat dalším povrchovým zdobením – rytím a &nbsp;broušením. Další hutě vznikají u &nbsp;[[Okrouhlá (okres Česká Lípa)|Okrouhlé]], poblíž dnešního nádraží [[Jedlová (nádraží)|Jedlová]],<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> a &nbsp;začíná také výroba [[lustr]]ů, jejímž centrem se &nbsp;stává Kamenický Šenov.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Rozvoj skla vedl k &nbsp;vytěžení listnatých horských lesů a &nbsp;jejich nahrazení smrkovými porosty. Nedostatek dřeva zapříčinil zánik celé řady hutí. Vznikla pouze jedna nová sklárna – Nová Huť na lesní samotě pod &nbsp;Stožeckým sedlem založená roku 1750 Janem Václavem Müllerem a &nbsp;sklo vyráběla do &nbsp;70. &nbsp;let 19. &nbsp;století.<ref>{{Citace elektronického periodika

Vzestup sklářství zpomalily [[napoleonské války]] na &nbsp;počátku 19. &nbsp;století, vedly ke &nbsp;zhroucení exportu a &nbsp;zámořské kontakty převzaly sklárny v &nbsp;západní Evropě. Po &nbsp;skočení válek nastává značný rozvoj výroby skla daný z &nbsp;velké míry zbohatnutím [[Měšťanstvo|měšťanstva]] a &nbsp;zvýšeným zájmem o &nbsp;spotřební zboží. Dochází k &nbsp;velkému rozvoji zušlechťovacích sklářských technik a &nbsp;v &nbsp;oblasti Lužických hor se &nbsp;stává klíčové jméno rodáka ze &nbsp;Šluknova [[Friedrich Egermann|Friedricha Egermanna]]. Stal se &nbsp;objevitelem mnoha sklářských zušlechťovacích technik a &nbsp;jeho objevy vedly ve &nbsp;druhé polovině 19. &nbsp;století k &nbsp;dalšímu rozvoji specializovaných sklářských provozů v &nbsp;okolí Nového Boru a &nbsp;Kamenického Šenova. Historii sklářství v &nbsp;Lužických horách přibližují sklářská muzea v &nbsp;Novém Boru<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> a &nbsp;Kamenickém Šenově.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Jezírko ve vyrubaném hloubení v boční chodbě štoly sv. Jana Evangelisty.JPG|náhled|alt=Detailní pohled seshora na jezírko na dně štoly Jan Evangelista v obklopujícím kamenném masivu|Jezírko ve štole Jan Evangelista]]

Nejstarší dochovaný údaj o &nbsp;[[Těžba|hornictví]] v&nbsp;Lužických horách obsahuje listina saských knížat Ernsta a Albrechta z &nbsp;rodu [[Wettinové|Wettinů]] z&nbsp;roku 1474. O &nbsp;deset let později, v&nbsp;roce 1484, udělil král [[Vladislav II.]] rodu [[Šlejnicové|Šlejniců]] důlní privilegium.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Opravňovalo je to zakládat důlní díla na panstvích [[Tolštejn]] a [[Šluknov]]. Na přelomu 15. &nbsp;a &nbsp;16. století Šlejnicové rozvíjeli hornické podnikání v&nbsp;[[Hornická naučná stezka Údolí Milířky|údolí Milířky]].<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> TěžiliZjištěn hlavně polymetalické rudyzde&nbsp;byl [[sfalerit]], [[pyrit]] a, [[chalkopyritmalachit]] a hlavně stříbronosného, [[galenitchalkopyrit]]. Středověká těžba byla často povrchová va&nbsp;podobě těžních jam nebo kutacích rýh.hlavně Nepotřebnástříbronosný [[hlušinagalenit]] byla kupena v&nbsp;odvalu. ZásobyChalkopyrit stříbrných rud va&nbsp;údolí Milířkygalenit byly alepředmětem rychle vyčerpánytěžby.<ref>{{Citace elektronického periodikamonografie

V&nbsp;roce 1539 nechal [[Georg ze Schleinitz|Jiří ze Šlejnic]] zahájit ražbu štoly svatého Kryštofa na &nbsp;severním svahu [[Křížová hora (Lužické hory)|Křížové hory]].<ref name=":4">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Těžba utichla na počátku [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].<ref name=":4" /> O &nbsp;obnovení těžby se &nbsp;v&nbsp;roce 1782 pokusil [[Jan Hennevogl z Edenburku]]. Založil proto štolu [[Štola Jan Evangelista|svatého Jana Evangelisty]], která byla spojena se &nbsp;štolou svatého Kryštofa. Těžba probíhala s&nbsp;přestávkami až &nbsp;do &nbsp;ukončení těžby v &nbsp;roce 1910.<ref name=":4" />

V &nbsp;celých Lužických horách lze najít velké množství různě velkých pískovcových lomů, které byly zdrojem písku i &nbsp;stavebního kamene. Z &nbsp;pískovce na &nbsp;[[Milštejn]]ě se &nbsp;vyráběly [[Mlýnský kámen|mlýnské kameny]]. Na &nbsp;Vápence u &nbsp;Doubice se od roku 1641 těžil [[vápenec]] lámánýlámaný ve &nbsp;dvou jámových lomech, které byly spojeny dopravními štolami o &nbsp;délce necelých 170 &nbsp;metrů. Těžba byla ukončena v &nbsp;roce 1929.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Na &nbsp;Zlatém vrchu se &nbsp;lámaly čedičové sloupce, s &nbsp;jejich těžbou se &nbsp;začalo okolo roku 1870 a &nbsp;byla ukončena 27. &nbsp;listopadu 1973. Čedičové sloupce zde byly dokonale vyvinuté a &nbsp;jen málo rozpukané, takže se &nbsp;lámaly až &nbsp;6 metrů dlouhé. Pro svou velkou odolnost se &nbsp;údajně vyvážely na stavbu mořských hrází v &nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]].<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Vraní skály - Fellerova věž 02.jpg|vlevo|náhled|alt=Pohled z blízkosti zespoda na skalní pískovcovou Fellerovu věž|Fellerova věž ve vraníchVraních skalách]]

Lužické hory nejsou na české straně spojovány s horolezectvím spojovány jako například [[Český ráj]] či &nbsp;[[Českosaské Švýcarsko]]. Horolezectví je významnější na německé straně hor, kde existuje přibližně 2000 [[Horolezecká cesta|horolezeckých cest]].<ref>{{Citace elektronického periodikamonografie

}}</ref> kdy &nbsp;nejmenovaný polský artista přeskočil z &nbsp;oybinského kopce na &nbsp;sousední skálu ''Schluchtwächter'' a &nbsp;zanechal tam &nbsp;křížek se &nbsp;svým jménem. Přeskok byl zopakován až &nbsp;v &nbsp;roce 1965, oboustranně až &nbsp;v &nbsp;80. &nbsp;letech 20. &nbsp;století. Prvním průkopnickým výstupem se &nbsp;stal výstup hrádeckých lezců Maxe Richtera a &nbsp;Gustava Jahna, kteří 10. &nbsp;listopadu 1875 vylezli &nbsp;na ''Hundsturme'' (Psí věže) nad &nbsp;údolím Bílého potoka, dnes označovaně jako &nbsp;''Uhusteine'' (Výří kameny).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Na &nbsp;české straně uskutečnil prvovýstup na &nbsp;''Fellerovu věž'' za &nbsp;použití provazového žebříku žitavský profesor Theodor Feller.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V &nbsp;roce 1898 byl čistě zdolán jonsdorfský ''Schalkstein,'' sedm let nato &nbsp;''Mönch'' (Mnich). V &nbsp;letech 1904 až &nbsp;1905 provozovali horolezectví lezci soustředění okolo libereckého sportovce a &nbsp;literáta [[Rudolf Kauschka|Rudolfa Kauschky]], kteří objevili pro horolezectví Horní skály u &nbsp;Sedla či &nbsp;''Oberwegsteine''.<ref>{{Citace elektronického periodika

Rozvoji horolezectví přispěla paradoxně mnišková kalamita, která na &nbsp;počátku 20. století zdecimovala lesy v &nbsp;Lužických horách a &nbsp;odhalila tak &nbsp;pískovcové skály. Na &nbsp;české i &nbsp;německé straně vznikla celá řada spolků, z &nbsp;nichž nejznámější byl [[Alpenverein]], jehož aktivní sekce působily především v &nbsp;Liberci a &nbsp;ve &nbsp;Varnsdorfu. Po &nbsp;roce 1953 se na &nbsp;české straně pískovcových skal ocitla příhraniční část hor v &nbsp;nepřístupném hraničním pásmu. Po &nbsp;roce 1989 se &nbsp;horolezcům z &nbsp;Lužických hor rozšířily obzory a &nbsp;velká část z &nbsp;nich začala jezdit do &nbsp;Alp a &nbsp;na &nbsp;místní skály se &nbsp;v &nbsp;cestovatelském nadšení pozapomnělo, a &nbsp;horolezci se &nbsp;začali pomalu vracet až &nbsp;po &nbsp;roce 2000.<ref>{{Citace monografie

Historie turistiky v &nbsp;Lužických horách sahá do &nbsp;19. století, zpočátku byla vázána na &nbsp;německé spolky. Vznikla hustá síť značených stezek spolu s &nbsp;rozhlednami, restauracemi a &nbsp;jinými turistickými cíli. Po &nbsp;druhé světové válce došlo k &nbsp;dočasnému snížení návštěvnosti hor. Krásy a &nbsp;kvality regionu začali objevovat od &nbsp;70. &nbsp;let 1920. &nbsp;století hlavně [[chalupář]]i, kteří zároveň zachránili převážnou část cenných lidových staveb před &nbsp;chátráním a &nbsp;následnou devastací. Zájem o &nbsp;rekreační a &nbsp;turistické využití Lužických hor vzrůstal poměrně pomalu. Větší zájem o &nbsp;turistiku byl pozorován až &nbsp;po &nbsp;roce 1990. Nárůst návštěvnosti byl zaznamenán od &nbsp;počátku 21. &nbsp;století. Je &nbsp;to &nbsp;důsledek lepší finanční situace části obyvatelstva a &nbsp;zvýšenými nároky na &nbsp;využití volného času. Mimo pěší turistiku se &nbsp;rozvíjejí [[geocaching]], různé formy [[Cyklistika|cyklistiky]], závody v &nbsp;[[Orientační běh|orientačním běhu]], [[horolezectví]], padákové létání a &nbsp;další formy leteckého sportu.<ref>{{Citace elektronického periodika

| příjmení = .

| titul = CHKO Lužické hory - plán péče na období 2015 -2024

}}</ref> Množí se &nbsp;i &nbsp;protiprávní motoristické aktivity, jízda na &nbsp;terénních [[motocykl]]ech a &nbsp;[[Čtyřkolka|čtyřkolkách]]. Ze &nbsp;zimních sportů se &nbsp;zvyšuje zájem o &nbsp;[[Běh na lyžích|běžecké lyžování]] a &nbsp;zejména o &nbsp;[[Alpské lyžování|sjezdové lyžování]], které je &nbsp;podmiňováno budováním nových kapacit či &nbsp;rekonstrukcí stávajících.<ref>{{Citace elektronické monografie

[[Soubor:Tolštejn - Brantl.jpg|náhled|alt=Černobílá kresba hradu Tolštejnu od Karla Brantla z knihy F. A. Hebera Böhmens Burgen; na obrázku tvoří většinu hrad na holém kopci posetém jen řídce stromy, zbytek dotváří pohled pod hrad tvořený jen několika zemědělskými staveními a polností s několika pracujícími lidmi|Obrázek TolštejnaTolštejnu od Karla Brantla z knihy F. A. Hebera "Böhmens Burgen".]]

Mezi turisticky navštěvovaná místa patří zříceniny či &nbsp;zbytky hradů [[Tolštejn]], [[Milštejn]], [[Fredevald]], vrcholy [[Luž|Luže]], [[Klíč (Lužické hory)|Klíče]] a &nbsp;velice navštěvovaná [[Jedlová (Lužické hory)|Jedlová]], v &nbsp;jejímž okolí se &nbsp;nachází i &nbsp;zimní lyžařský areál. Další lyžařský areál je &nbsp;v &nbsp;Horním Podluží.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> U [[Jiřetín pod Jedlovou|Jiřetína pod Jedlovou]] je &nbsp;[[štola Jan Evangelista]], kde se &nbsp;těžilo stříbro. Dále stojí za &nbsp;zmínku [[Doubice]] a &nbsp;[[Zlatý vrch]] se &nbsp;sloupcovitou odlučností čediče. Horolezecké terény pro [[pískovcové lezení]] jsou ve &nbsp;východní části hor, v &nbsp;Císařském údolí a &nbsp;v &nbsp;okolí Horního Sedla, nejvýznamnějšími jsou Vraní skály, horolezci nazývané Krkavčí skály.<ref>{{Citace monografie

Turistická informační střediska, kde návštěvník dostane informace o &nbsp;Lužických horách, jsou na české straně v &nbsp;Liberci, Chrastavě, Hrádku nad &nbsp;Nisou, Jablonném v &nbsp;Podještědí, Cvikově, Novém Boru, Kamenickém Šenově, České Kamenici, Krásné Lípě, Chřibské, Jiřetíně pod &nbsp;Jedlovou a &nbsp;ve &nbsp;Varnsdorfu.<ref>{{Citace elektronického periodika

Oblast je &nbsp;známá [[Podstávkový dům|podstávkovými domy]] s pískovcovými dveřními portály, kříži a &nbsp;[[Boží muka|božími muky]], [[Křížová cesta|křížovými cestami]], z &nbsp;nichž nejznámější je &nbsp;na &nbsp;[[Křížová hora (Lužické hory)|Křížové hoře]] u &nbsp;Jiřetína pod &nbsp;Jedlovou.<ref>{{Citace elektronického periodika

| url = https://web.archive.org/web/20150529153444/http://obecjiretin.cz:80/vitejte-u-nas-v-jiretine-2/pamatky/krizova-hora/

}}</ref> V &nbsp;Lužických horách najdeme také památky spojené s &nbsp;druhou světovou válkou, například pomalu s &nbsp;přírodou splývající pohraniční pevnůstky. Byly budovány v &nbsp;letech 1937 až &nbsp;1938 v &nbsp;době očekávaného napadení Československa německou armádou.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Rozhledny jsou &nbsp;v &nbsp;Lužických horách v &nbsp;Česku na &nbsp;Jedlové a &nbsp;Studenci a &nbsp;v &nbsp;Německu na &nbsp;Hvozdu. Dne 19. &nbsp;dubna &nbsp;2017 vzniklo v &nbsp;[[Nový Oldřichov|Novém Oldřichově]] přeshraniční společenství, které má &nbsp;spolu se &nbsp;sdružením Přírodní park Žitavské hory a &nbsp;německou Marketingovou společností Horní Lužice za &nbsp;úkol vytvoření [[Destinační společnost|destinace]] Přírodní park Lužické hory a &nbsp;propagaci Lužických hor jako významné turistické značku.<ref>{{Citace periodika

Na &nbsp;německé straně hor se &nbsp;nachází skalní města, naučné stezky, rozhledny a skalní vyhlídky, obce a &nbsp;městečka s&nbsp;řadou muzeí a &nbsp;lidovou architekturou, kulturních, církevních památek, hradů či &nbsp;jejich zřícenin. Mezi navštěvované skalní útvary patří Kelchsteine (česky Kamenné číše) mezi Oybinem a &nbsp;Lückendorfem.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Ze Žitavy do &nbsp;hor vede od &nbsp;roku 1890 [[Žitavská úzkorozchodná dráha]], dodnes provozovaná s &nbsp;historickými parními lokomotivami.<ref name=":158">Lužické hory, Ještědský hřbet , str. 158.</ref> Dalšími turisty navštěvovanými místy jsou &nbsp;lázeňská střediska [[Jonsdorf]] s &nbsp;[[Motýlí dům|motýlím domem]]<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Údolí Mílířky - úvodní tabule.JPG|náhled|Úvodníalt=Informační tabule Hornické naučné stezky Údolí Milířky stojící v lese vedle turistického rozcestníku; na dřevěné tabuli je informační text a schematická mapa stezky|Informační tabule Hornické naučné stezky Údolí Milířky]]

Na &nbsp;české straně hor vede ve &nbsp;východní části Lužických hor a &nbsp;Žitavských hor [[Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory]], částečně po &nbsp;linii lužické poruchy. Stezka seznamuje návštěvníky s &nbsp;geologickým vývojem Lužických hor a &nbsp;nabízí informace s &nbsp;přírodovědnými a &nbsp;kulturními zajímavosti na &nbsp;české i &nbsp;německé straně Lužických hor.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Naučná stezka Okolím Studence]] byla vyznačena v &nbsp;roce 2002 v &nbsp;západní části Lužických hor.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> TématickyTematicky je &nbsp;zaměřena na &nbsp;lesy Lužických hor a &nbsp;na &nbsp;říční a &nbsp;lesní [[ekosystém]]y. [[Brazilka|Naučná stezka Obnova mokřadů na Brazilce]] vede po &nbsp;obvodu rašelinné louky na &nbsp;Brazilce, 1 &nbsp;km &nbsp;severně od &nbsp;Dolní Světlé.<ref name=":3">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Hornická naučná stezka Údolí Milířky]] seznamuje návštěvníky s výskytem [[Ruda|rudních]] ložisek, se &nbsp;zbytky hald, kutacích jam a &nbsp;těžbou rud v &nbsp;údolí Milířky.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Naučná stezka Jánské kameny]] má délku pouze 1 &nbsp;kilometr a &nbsp;vede okolo tří skal, které jsou součástí asi &nbsp;700 metrů dlouhé čedičové žíly.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Köglerova naučná stezka]] do &nbsp;Lužických hor zasahuje jen okrajově u &nbsp;Krásné Lípy.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Lesnická naučná stezka Sokol]] byla vybudována v &nbsp;roce 2008 státním podnikem [[Lesy České republiky]] na &nbsp;svazích kopce Sokol.<ref>{{Citace elektronického periodika

Na německé straně hor se nachází [[Lesní naučná stezka Stará lipská silnice]] v &nbsp;revíru Olbersdorf Žitavských městských lesů,<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Přírodní naučná stezka Jonsdorfské lomy mlýnských kamenů]] o &nbsp;geologii a &nbsp;historii produkce mlýnských kamenů se &nbsp;70 &nbsp;stanovišti<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> a [[Přírodní naučná stezka Putování Javorníčka za Hochwaldským mužíčkem]] mezi &nbsp;mateřskou školkou Studánka v &nbsp;Jablonném v Podještědí a &nbsp;školkou Zwergenhäusel v &nbsp;[[Lückendorf|Lückendorfu]] v &nbsp;Sasku.<ref>{{Citace elektronického periodika

* {{de}} [http://www.bfn.de/0311_landschaft+M5630bd3f485.html?&cHash=fac7494360d28d064035108617ac7f06 LandschaftssteckbriefPopis 43100Žitavských Zittauerhor Gebirgena stránkách spolkového úřadu pro ochranu přírody]

{{Portály|Geografie|Česko|Šluknovský výběžek}}