Osmero: Porovnání verzí

}}</ref> bohů, vždy tvořené mužským a jemu významově odpovídajícím ženským prvkem: [[Nun]] a Naunet, [[Heh]] a Hauhet, [[Kuk]] a Kauket, [[Tenemu]] a Tenemut. Poslední pár byl v&nbsp;době [[Střední říše]] nahrazen dvojicí [[Amon]] a Amaunet a v&nbsp;[[Pozdní doba|Pozdní době]] někdy i dvojicí [[Gerh]] a Gerhet. Shodně s&nbsp;ostatními [[kosmologie|kosmologicko]]-[[kosmogonie|kosmogonickými]] představami [[starověcí Egypťané|Egypťanů]] je i toto pojetí založeno na motivu kosmického praoceánu, z&nbsp;nějž se v&nbsp;určitém okamžiku vynořil [[benben|prvotní pahorek pevné země]]. Na &nbsp;rozdíl od &nbsp;nich ovšem tato událost není v&nbsp;Chemenu spojována s&nbsp;jediným bohem&nbsp;– Stvořitelem, jak bylo v&nbsp;Egyptě obvyklé, ale je dávána do &nbsp;souvislosti s&nbsp;blíže nespecifikovanou, neosobní<ref name="HART25">{{Citace monografie

| poznámka = [Dále jen Naydler (1999)]}}</ref> činností uvedené skupiny osmi bohů, jejímž výsledkem je počátek všeho existujícího, případně tomu na &nbsp;roveň postavené zrození Stvořitele identifikovaného nejčastěji se &nbsp;[[sluneční kult ve starověkém Egyptě|slunečním]] bohem ([[Atum]]em nebo [[Re (bůh)|Reem]]).

Většinu informací o&nbsp;Osmeru badatelé čerpají z&nbsp;nápisů na &nbsp;vesetských monumentech;<ref name="HART25"/> zde je ale zachycena už pokročilá fáze vývoje kultu. Dalším významným pramenem jsou [[Texty rakví]],<ref name="NAYDLER51"/> které však byly primárně určeny pro &nbsp;potřeby posmrtného života a nemusí proto teologické představy spojované s&nbsp;touto naukou popisovat přesně a v&nbsp;úplnosti. Z&nbsp;Chemenu jako místa původu Osmera žádný odpovídající text prozatím není znám z&nbsp;důvodu vysoké míry poškození tamní [[archeologie|archeologické]] [[Archeologická lokalita|lokality]].

| isbn = 978-80-903920-1-4

| poznámka = [Dále jen Janák (2005)]}}</ref> nicméně nepřímo jej lze doložit už v&nbsp;dřívějších dobách: „jeho existenci už ve Staré říši nepřímo dokládá nejen název města, ale i&nbsp;titul hermopolského (chemenského) [[egyptští kněží|velekněze]] ´velký„velký Pěti´Pěti“. Pod číslovou pět se totiž v&nbsp;titulu skrývají čtyři páry Osmera a k&nbsp;nim jako pátý připojený bůh Thovt.“<ref name="VERNER162">{{Citace monografie

| strany = 102-104102–104

| poznámka = [Dále jen ''Encyklopedie'']}}</ref> zosobňujícím pojem nekonečna, což znesnadňuje pochopení významu této postavy v&nbsp;chemenské nauce o&nbsp;stvoření.|group="pozn."}} a Hauhet (Hehet) představující ''beztvarost a bezmeznost nebytí'';. George Hart dvojici interpretuje jako vyjádření ''síly záplav'',<ref name="HART25"/> nekdyněkdy jsou pokládáni prostě za vyjádření ''nekonečného prostoru'',;<ref name="VERNER162"/>

* [[Kuk]] (Keku) a Kauket (Keket) reprezentující ''temnotu'' (snad v&nbsp;návaznosti na představu stavu před zrozením slunečního boha),;

* [[Tenemu]] a Tenemut jako ''neuspořádanost'', kteří ovšem byli v&nbsp;průběhu [[Střední říše]] nahrazeni [[Amon]]em a Amaunetou vyjadřujícími princip ''skrytosti'' (podle Harta ''skrytého dynamismu''<ref name="HART25"/>), vpřípadně reprezentujícími ''vše dosud neviditelné''.<ref name="JANAK23">Janák (2005), str. 23.</ref> V&nbsp;[[Pozdní doba|Pozdní době]] se někdy na místě čtvrtého páru objevují [[Gerh]] a Gerhet chápaní jako vyjádření ''hloubky noci''.

Počet&nbsp;8 je pro koncept klíčový jako záměrné vyjádření [[symbol]]iky vše zahrnutí a všeobjímající úplnosti&nbsp;– protože se čtyřkou byl spojován [[pojem]] vyvážené celistvosti, její znásobení na osm v&nbsp;něm představuje zesílenou, vystupňovanou celistvost.<ref name="HART25"/> V&nbsp;egyptské mytologii se takového umocnění dosahovalo dvojím způsobem:<ref name="JANAK133"/> buď znásobením projevů jednoho božství v&nbsp;modelu X&nbsp;x&nbsp;1, čímž je umocněna jeho podstata (například osm [[Heh]]ů podpírajících oblohu, sedm [[Hathor]] při [[porod|narození]] dítěte), anebo vytvářením skupin o&nbsp;určitém počtu samostatných bohů (např. [[Devatero]] z&nbsp;[[Iunu]] v&nbsp;modelu 3&nbsp;x×&nbsp;3, nejrůznější místní triády v&nbsp;modelu 1+1+1). V&nbsp;Osmeru je počet&nbsp;8 vytvořen podle složitého modelu 2x12×1&nbsp;+&nbsp;2x12×1&nbsp;+&nbsp;2x12×1&nbsp;+&nbsp;2x12×1: vystupují zde čtyři páry bohů a bohyní, z&nbsp;nichž každý je zosobněním některého z&nbsp;elementárních principů představovaného ve svém [[muž]]ském a [[žena|ženském]] aspektu<ref name="ZAJIM124">{{Citace monografie

| poznámka = [Dále jen Assmann (2002)]}}</ref> lze dnes za &nbsp;více než pravděpodobné pokládat spíše to, že ženské postavy mají roli pouhého umocnění principů vyjadřovaných mužskými bohy.

[[ImageSoubor:Frog E17364 mg 8651 2.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Žába je v [[starověký Egypt|egyptské]] [[egyptskáEgyptská mytologie|mytologii]] pokládána za samozrozenou nestvořenou bytost]]

Jiným prostředkem vyjádření stejné představy je způsob zobrazování členů skupiny: postavy Osmera jsou sice pojímány [[antropomorfismus|antropomorfně]], ale mužští členové mají hlavy [[žáby|žab]], jejich partnerky hlavy [[hadi|hadů]]. Tím se komplementárně personifikuje aspekt prvotnosti a neoddělitelnosti. Mytologicky totiž „je had považován za &nbsp;nositele jedné z&nbsp;nejpůvodnějších forem“ a žába patří ke &nbsp;„společenství živočichů, které se vynořilo z&nbsp;vod“ odpovídajících v&nbsp;mytologii prvotnímu oceánu, takže „obě podoby v&nbsp;určitém smyslu představují životní potenciál předkosmického stavu“.<ref>Naydler (1999), str. 54–55.</ref> Oba tyto živočišné druhy v&nbsp;egyptském pojetí vznikají sebeplozením, takže korespondují s představou samovolně vznikajících bohů.<ref name="HELL36">{{Citace monografie

| isbn = neuvedeno

| isbn = neuvedeno

| kapitola = 1

| isbn = neuvedeno

Číselné uspořádání skupiny i [[ikonografie]] do &nbsp;ní zapojených bohů směřuje k&nbsp;popisu preexistence vůbec, tedy stavu nikoli pouze před &nbsp;stvořením světa, ale i před zrozením Stvořitele. V&nbsp;[[Texty rakví|Textech rakví]] jsou ve svém souhrnu pokládáni za &nbsp;vyjádření nekonečna neexistujícího či &nbsp;nicoty, v&nbsp;níž ''„Atum stvořil sám sebe v&nbsp;podobě volavky [[benu]]“''.<ref name="QUIRKE82"/> V&nbsp;mytologické řeči se tak „tvořivá síla (Stvořitele nazývaná ''[[heka]]'' a v&nbsp;duchu [[Iunu|iunské]] [[Devatero|kosmogonie]] manifestovaná sluncem)&nbsp;… střetává právě s&nbsp;tím, co &nbsp;neexistuje a z&nbsp;čeho tedy musí existence (teprve) povstat“<ref name="QUIRKE83">''Posmrtný život'', str. 83.</ref> spolu se sluncem jako projev vše přemáhající vůle Stvořitele. [[Pojem|Pojmově]] přesné určení kvalit, které měli Egypťané na mysli při konstrukci Osmera, není samozřejmě možné. Nelze však pochybovat o&nbsp;tom, že jimi chtěli vyjádřit protikladnost kosmickým znakům řádu ''[[maat]]'', které nejpozději v&nbsp;Textech rakví splývají v&nbsp;jedno s&nbsp;projevy vlády [[sluneční kult ve starověkém Egyptě|slunečního]] boha nad světem: zjevné a pevné hranice věcí, vnitřní členění veškeré skutečnosti, stabilita a světlo.<ref name="QUIRKE83"/>

[[ImageSoubor:Ogdoada and sun.jpg|leftvlevo|thumbnáhled|Členové Osmera napomáhají zrození slunečního dítěte identifikovaného s [[Cheprer]]em]]

Jak ukazují už jejich jména, nejsou bohové Osmera stvořiteli v&nbsp;tom smyslu, že by byli původci existence; spíše charakterizují kvality prvopočátečního chaosu předcházejícího stvoření,<ref>''Encyklopedie'', str. 352.</ref><ref name="LESKO90"/> od nějž se teprve určitým způsobem následně stvoření odvíjí. Ve&nbsp;svém souhrnu tedy plní roli, kterou v&nbsp;jiných kosmologiích zastává praoceán zosobňovaný samostatně bohem [[Nun]]em. [[Chemenu|Chemenské]] pojetí koncepci prvotních vod v&nbsp;zájmu číselné symboliky přetvořilo: místo konstatování existence jediné prvotní neurčitosti (praoceánu Nun) postuluje čtyři kvalitativně negativní základní znaky s&nbsp;cílem tuto prapůvodní neurčitost charakterizovat. Tím došlo k&nbsp;nahrazení nerozlišené jednoty, která je výchozím bodem ostatních kosmologií, pluralitou čtyř párů stvořitelských bohů tvořících ve svém souhrnu nedefinovatelný, věčný a nekonečný zdroj všeho existujícího. Postava Nuna se tu proto ve srovnání s&nbsp;jinými naukami o&nbsp;počátku světa objevuje ve &nbsp;významově redukované podobě jen jako dvojice Nun-Naunet vyjadřující jednu ze čtyř vlastností nijak nepojmenovávaného ''počátku''.

Vzhledem k &nbsp;této pluralitě bohů je neobvyklé, že způsob, jakým dochází ke &nbsp;stvoření, není ve starších verzích mýtu přímo popisován. [[Jan Assmann]] poukazuje na &nbsp;„konstelativní teologii“<ref>Assmann (2002), str. 26, 136n.</ref> přítomnou v&nbsp;[[egyptské náboženství|egyptském náboženství]], z&nbsp;níž vyplývá pojímaní bohů v&nbsp;jejich pluralitě jako bytostí navzájem jednajících určitým, popsatelným způsobem. V&nbsp;tomto smyslu je proces stvoření v&nbsp;mytologii zpravidla precizován&nbsp;– např. v&nbsp;mýtu o&nbsp;[[Devatero|Devateru]] se [[Atum]]ovo stvoření dalších bohů vysvětluje jako akt [[masturbace|masturbační]] [[ejakulace]] nebo (méně často uváděného) [[autofelace|spolknutí vlastního]] [[Ejakulát|spermatu]]<ref>Janák (2005), str. 36.</ref><ref>Naydler (1999), str. 46.</ref> a v&nbsp;[[Mennoferská kosmologie|Mennoferské kosmologii]] [[Ptah]] tvoří mocí své mysli a svého slova. Naproti tomu dostupné prameny o&nbsp;Osmeru vzájemné jednání a součinnost jeho členů blíže nepopisují a hovoří výhradně o&nbsp;jejich výsledku. Přestože to může být dáno pouze nenalezením odpovídajících [[Historiografie#Historické prameny|pramenů]], je pravděpodobnější, že tvůrci tohoto konceptu to ani neměli původně v&nbsp;úmyslu: podle Harta<ref name="HART25"/> mohli být totiž přesvědčeni, že Osmero předchází kosmologii [[Devatero|Devatera]], podle níž ke stvoření dochází sebestvořením stvořitelského slunečního boha [[Atum]]a jeho vynořením se z&nbsp;kosmického praoceánu Nun ''na&nbsp;počátku všech věcí'' v&nbsp;podobě ''[[benben]]u'' nebo ptáka ''[[benu]]a''. V&nbsp;takovém případě by Osmero jen podrobněji charakterizovalo stav, jenž je výchozí pro&nbsp;ústřední událost popisovanou v&nbsp;kosmogonické části Devatera&nbsp;– zrození slunečního boha jako vlastní počátek stvoření. Činnost osmi bohů tak vlastně není pozitivně popsatelným „konáním“ ve &nbsp;vlastním smyslu slova, ale pouhou přítomností vymezující neexistenci, v&nbsp;níž se sluneční bůh rodí. Poté už Osmero postrádá smysl: zrození Stvořitele neexistenci „deaktivuje“, takže tato skupina bohů ve své činnosti natrvalo ustává. Proto se o &nbsp;ní hovoří jako o &nbsp;zemřelých prabozích, což nevyjadřuje představu smrti ve smyslu ukončení existence bohů, ale jejich neaktivity, nehybnosti a odpočinku.<ref>Janák (2005), str. 13.</ref>

[[kosmogonie|Kosmogonická]] událost ''počátku'' je v&nbsp;nauce z&nbsp;Chemenu osvětlována několika různými způsoby. Patrně nejstarší zdejší představou je tzv. ''Ostrov plamenů'' doložený už v&nbsp;[[Texty pyramid|Textech pyramid]]<ref name="ENCY349">''Encyklopedie'', str. 349.</ref> a ve spojitosti s&nbsp;Osmerem spolehlivě zmiňovaný nejpozději od počátku [[Střední říše]]. Na tomto ostrově, jenž se náhle vynořil z&nbsp;kosmického praoceánu jako výsledek blíže nejasného pnutí mezi jeho elementy<ref name="HART25"/> (představovanými jednotlivými členy Osmera uskupenými do párů) se &nbsp;zrodil sluneční bůh [[Atum]], případně [[Re (bůh)|Re]]. Jako pevnina uprostřed vod je ''Ostrov plamenů'' zjevnou obdobou ''[[benben]]u'' s&nbsp;tím, že zdůrazňuje světelnou záři, která doprovázela náhlé prolomení temnoty nebytí samovolným objevením se [[Slunce]] a která v&nbsp;neměnné [[analogie|analogii]] jeho „zrod“ stejným způsobem cyklicky doprovází pří každodenním objevení se na [[achetAchet|východním horizontu]]. S&nbsp;ním také byl ''Ostrov plamenů'' ztotožňován,<ref name="ENCY349"/> když podle pozdějších teologických spekulací ležel v&nbsp;''Jezeře nože'' právě na &nbsp;východním obzoru, přičemž jako místo zrození slunečního boha byl nejen místem stvoření světa, ale i&nbsp;znovuzrození a věčného života.<ref name="VERNER162"/>

[[ImageSoubor:Sun chi.jpg|thumbnáhled|Zrození slunečního [[egyptští bohové|boha]] z&nbsp;poupěte lotosu; mladý bůh je ikonograficky znázorněn doslova jako ''božské dítě'' s&nbsp;[[faraon|panovnickými]] insigniemi, čímž vyjadřuje základní rámec egyptského pojetí královkékrálovské moci]]

Jiným způsobem vysvětlujícím činnost Osmera je motiv [[leknín|lotosu]], který je jím stvořen a v&nbsp;němž se po &nbsp;otevření [[Květní obal|okvětních plátků]] poupěte zjevuje sluneční bůh v&nbsp;podobě božského dítěte nebo boha [[Cheprer]]a. S&nbsp;každodenně se rodícím slunečním bohem (nejčastěji [[Re (bůh)|Reem]]) byl lotos spojován od&nbsp;[[Nová říše|Nové říše]],<ref>''Encyklopedie'', str. 280.</ref> a tak je více než pravděpodobné, že teprve v&nbsp;této době se sekundárně objevuje i&nbsp;v&nbsp;učení z&nbsp;Chemenu. Pozdní podobu tohoto pojetí zaznamenávají např. nápisy v&nbsp;[[Ptolemaiovci|ptolemaiovském]] [[chrám v Edfú|chrámu v&nbsp;Edfú]], v nichž je činnost Osmera popisována takto:

Nejpozdnější variantou, textově doloženou nápisy v&nbsp;[[Padiusir]]ově hrobce z&nbsp;doby krátce po dobytí [[Egypt]]a [[Alexandr Veliký|Alexandrem Velikým]], je představa kosmického [[vejce]] stvořeného Osmerem, z&nbsp;nějž se &nbsp;sluneční [[egyptští bohové|bůh]] (původně snad [[Thovt]] jako stvořitelský bůh<ref>Lesko (2009), str. 92.</ref>) vylíhl. Jinou verzí je představa, že kosmické vejce snesl Stvořitel, jímž byl Thovt nebo jiný bůh v&nbsp;podobě husy{{#tag:ref|Nejpravděpodobněji šlo o&nbsp;[[husice nilská|husici nilskou]].|group="pozn."}} pojmenovaný Velký kejhal, na &nbsp;''Ostrově plamenů'',<ref name="JANAK_NABOI102"/> aby se pak z&nbsp;něj „vylíhl“ svět. Padiusir se zmiňuje o&nbsp;''rodišti všech bohů'', jímž bylo místo, na &nbsp;němž byly v&nbsp;[[egyptský chrám|chrámu]] pohřbeny zbytky tohoto vejce.<ref name="HART25"/> Pro &nbsp;analogii s&nbsp;jinými kosmologiemi nelze vyloučit, že existovala již dříve: podle [[Texty rakví|Textů rakví]] se &nbsp;Stvořitel mohl zrodit z&nbsp;vejce, Thovt, stejně jako Osmero uctívaný v&nbsp;Chemenu, byl oslovován jako ''„vejce (prvotních) vod, pramen země, skořápka, ze &nbsp;které vzešlo [[devatero]] bohů,“''<ref>{{Citace monografie

| isbn = neuvedeno

}}</ref> a [[Amon]], člen Osmera, byl ve &nbsp;[[Veset]]u spojován s&nbsp;[[Husa|husou]] vylíhlou z&nbsp;prvotního vejce na prapahorku. Ať už ale byla představa vejce ve &nbsp;vztahu k&nbsp;Osmeru poprvé použita kdykoli, je zde s&nbsp;největší pravděpodobností jen nesourodým prvkem, jehož cílem bylo propojit Osmero s&nbsp;jinými už rozvinutými kosmologiemi.<ref name="HART25"/>

Koncepce Osmera vedle své samostatné existence začala být postupem času také různými způsoby propojována s&nbsp;některými nezávislými [[Egyptská mytologie|mytologickými]] okruhy, a díky tomu se stala jednou ze tří nejrozšířenějších kosmogonicko-kosmologických představ.<ref>''Encyklopedie'', str. 258.</ref> V&nbsp;těchto interpretacích jsou jeho členům přiznávány rozdílné role: v&nbsp;některých případech jde jen o&nbsp;pouhé vřazení na základě dále nerozvíjené [[analogie]], zpravidla je ale zjevným cílem podpořit tezi o&nbsp;stvořitelském potenciálu hlavního boha systému, do něhož vstupují.

[[ImageSoubor:430px-Totenbuch.jpg|leftvlevo|thumbnáhled|Paviáni provázející slunečního [[egyptští bohové|boha]] byli pokládáni za podobu řady bohů, mezi nimi i Osmera]]

Ve vztahu ke slunečnímu [[egyptští bohové|bohu]] [[Re (bůh)|Reovi]] mohou být bohové Osmera interpretováni jako paviáni, kteří jsou v&nbsp;různém počtu jeho průvodci v&nbsp;závěru vítězné cesty [[Duat|podsvětím]] a za rozbřesku oslavují zrození Slunce<ref name="JANAK133"/><ref name="HART148"/> na [[achetAchet|východním horizontu]]. To zcela odpovídá duchu původního chemenského pojetí tak, jak je vyjádřeno v&nbsp;představě ''Ostrova plamenů''; v&nbsp;kontextu [[sluneční kult ve starověkém Egyptě|sluneční mytologie]] zde už ovšem není zdůrazňováno samo Reovo zrození chápané jako sebestvoření, ale jeho výklad jako události převratné pro celý kosmos. Pro sluneční paviány, s&nbsp;nimiž je vedle jiných bohů ztotožňováno také Osmero, tak nezbývá než role jakéhosi „[[komparz]]u“ tvořícího kulisu Reova zrození: jsou těmi,

''„kteří ohlašují Rea, když se tento velký bůh narodí… (Sedí) po &nbsp;obou bocích tohoto boha a ukazují &nbsp;se mu až do &nbsp;doby, kdy se &nbsp;usadí na &nbsp;nebi, přičemž pro &nbsp;něj tančí a skáčou, pro &nbsp;něj zpívají, pro &nbsp;něj vyluzují hudbu a pro &nbsp;něj vyrážejí radostný pokřik. Když se tento velký bůh objeví lidem na &nbsp;očích, slyší paviáni jásavá slova. To oni ohlašují Rea na &nbsp;nebi i na &nbsp;zemi.“''<ref>Assmann (2002), str. 84.</ref>

Bohové a bohyně Osmera tak ustupují do pozadí jako ''prabozi'', jejichž působení je jakýmsi „prologem“ k&nbsp;oslňujícímu stvořitelskému dílu jejich dítěte. Plně byla tato teologická představa rozpracována ve &nbsp;vztahu Osmera k&nbsp;bohu Amonovi.

Spojení s&nbsp;bohem [[Thovt]]em je pravděpodobně dáno především městem [[Chemenu]] jako místem, kde byly oba [[kult]]y původně samostatně pěstovány. Thovt představovaný v&nbsp;podobě [[Ibis posvátný|ibise]] mohl být sám pojímán jako Stvořitel&nbsp;– například jako kosmický pták snesl vejce, z&nbsp;něhož se vylíhl svět se všemi podobami života; jejich uspořádání do zjevených harmonicky uspořádaných forem provedl vzhledem ke své povaze prostřednictvím magické moci ''[[heka]]'' přítomné v&nbsp;''božích slovech''. Proto ve &nbsp;vztahu k&nbsp;němu začalo být Osmero pojímáno jako nástroj, jímž realizuje stvoření. Sám není jeho členem, přitom ale jen jeho „regulativní činnost udržuje … univerzální síly (Osmera) … v&nbsp;jejich příslušných sférách činnosti… Žádná z&nbsp;kvalit zosobněná Osmerem bohů není sama o&nbsp;sobě v&nbsp;podstatě kreativní“ a pouze Thovtovo vedení „tyto kvality … obrací zevnitř navenek, aby se mohl projevit svět.“<ref>Naydler (1999), str. 54, 56–57.</ref> Principem stvoření světa už není činnost Osmera samotného, ale na něm nezávislá a jemu „cizí“ Thovtova magická moc, která Osmero v&nbsp;jeho jinak nespecifikovaném konání usměrňuje stanovením řádu a účelu.

Další výraznou interpretací Osmera bylo jeho navázání na [[Amon]]ův kult ve [[Veset]]u. Není jisté, zda Amon&nbsp;– člen Osmera byl od samého počátku týž [[egyptští bohové|bůh]] jako Amon vesetský, nebo zda jde o&nbsp;shodu jmen dvou původně odlišných postav, které byly teprve na jejím základě dodatečně ztotožněny.<ref>Janák (2005), str. 23.<name="JANAK23"/ref> Je také možné, že Amonův kult byl do Vesetu zaveden proto, že tamní elita chtěla své město učinit důležitějším místem, než byla starobylá sídla [[Mennofer]] nebo Chemenu, a to prostřednictvím uznání Amona jako jednoho z&nbsp;prabohů.<ref>Lesko (2009), str. 102.</ref> Každopádně po Amonově vzestupu v&nbsp;[[Nová říše|Nové říši]] bylo Osmero uctíváno i&nbsp;ve Vesetu a bylo zapojeno do zdejší [[teologie]] pojímající Amona&nbsp;– Stvořitele jako [[Transcendence|transcendentálního]] boha, což mohl vyjadřovat nový Amonův přívlastek&nbsp;– [[Kematef]]. Toto jméno je sice doloženo až v&nbsp;[[Ptolemaiovci|ptolemaiovské době]], nicméně mytologický obraz, který vyjadřuje, je nepochybně mnohem starší;<ref>Janák (2005), str. 106.</ref> zahrnuje představu stvořitelského boha v&nbsp;podobě [[Hadi|hada]], který dlí v&nbsp;nehybných vodách prvotního oceánu,<ref name="JANAK_NABOI102"/> odkud vychází a zase se do něj vrací; podle jedné verze mýtu např. Amon v&nbsp;hadí podobě [[Oplodnění|oplodnil]] vejce stvořené Osmerem.<ref name="PINCH23"/> Střediskem se stalo dnešní [[Medínit Habu]], kde v&nbsp;době [[faraon|panovníků]] [[18. dynastie]] [[Hatšepsut]]y a [[Thutmose III.]] vznikl na &nbsp;starších základech malý [[egyptský chrám|chrám]], jehož součástí byl posvátný pahorek, z&nbsp;nějž Amon na počátku stvoření vystoupil a do nějž se každých 10opakovaně dnůznovu vracelnavracel, aby se obnovil.<ref>{{Citace sborníku

| isbn = 80-7234-247-9

Amon podle této představy, rozvíjené v&nbsp;době po [[Achnaton]]ově [[Amarnské období|reformě]], ''„vytvořil sám sebe“'' tím, že před existencí jakékoli jiné formy bytí spojil v&nbsp;jedno své ''tekutiny'' se svým tělem a vytvořil [[vejce]] kosmu. Teprve pak vytvořil prvotní elementární principy&nbsp;– Osmero, jehož je sám součástí, takže je ''„První, který dal zrod Prvním.“''<ref name="HART32">Hart (2001), str. 32.</ref> Také další činnost Osmera se uskutečňuje jen díky Amonovi: je „podněcujícím vánkem, jenž … pohnul vodami (praoceánu představovaného Osmerem) a strhl je do víru, z&nbsp;něhož se vynořil prvotní pahorek,“<ref name="HART32"/> případně prvotní kosmickou [[husa|husou]], která jako Velký kejhal svým pronikavým zakejháním prolomila ticho dosavadního nebytí a ''„otevřela každé oko“''.<ref name="HART32"/> Podle Harta<ref name="HART32"/> bylo cílem vesetských teologů vyložit Osmero jako projekci Amonovy transcendentální a vlastně neuchopitelné podstaty: v&nbsp;tomto pojetí totiž členové Osmera ve skutečnosti nejsou od Amona odlišnými božskými bytostmi či principy, ale jen specificky pojmenovanými manifestacemi jemu vlastních a odevždy v&nbsp;něm přítomných tvořivých sil. Stávají se „projevem, formou boha Amona v&nbsp;podobě prahada Kematefa,“<ref name="VERNER162"/> zatímco on sám je bohem ''„skrytým…, příliš tajemným…, příliš velikým…, příliš mocným…“''<ref name="ASSM285">Assmann (2002), str. 285.</ref> a lze jej jen vzdáleně uchopit pouze jako ''„boha tajných proměn… podivuhodně se zjevujícího v mnoha podobách.“''<ref name="ASSM285"/> Tak se Osmero jako celek stává jednou z&nbsp;mnoha ''„přeměn Amona, praboha, tvůrce prabohů.“''<ref name="ASSM285"/>

<references />

* {{commonscatCommonscat|Ogdoad|Osmero}}

* {{en}} [https://web.archive.org/web/20170513182345/http://www.thekeep.org/~kunoichi/kunoichi/themestream/kek.html Bůh Kuk a odkazy na ostatní členy Osmera]

* {{es}} [http://www.egiptologia.org/mitologia/panteon/ogdoada.htm Ogdoada]

* {{cs}} [http://kemet.pise.cz/2012-myty-kosmogeneze-iii-hermopolis.html Studie o Osmeru]