Luca della Robbia: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + wikifikovat, + kategorizovat |
další kolo úprav |
||
Řádek 4:
'''Luca di Simone della Robbia''' (červenec [[1400]] - [[20. únor]]a [[1482]]) byl italský sochař činný v renesanční Florencii v 15. stol. Proslavil se především svými glazovanými polychromními terakotami a tuto techniku také zdokonalil. Je zakladatel celé dynastie pokračovatelů, svými pracemi vyjadřuje svůj smysl pro vytříbenost a harmonii. Často zobrazuje Madonu a využívá kruhový formát a lunety. Byl také dobrým podnikatelem, který dokázal rychle zbohatnout.'''
== Život ==
Podle Vasariho byl Luca vyučen u florentského zlatníka [[Leonargo di Ser Giovanni|Leonarda di Ser Giovanni]] (1358-1371) a poté, co dospěl do věku 15 let, byl vzat do [[Rimini]]. P. Guarico také naznačoval, že je možné, že pracoval na [[Jadran]]u s florentským mistrem [[Niccolò di Pietro Lamberti]] (1370–1451).<ref>De skulptura, 1504</ref> První zmínka o Lucovi je z roku 1427, kdy se zapsal do vlnařského [[cechu]] ''Arte della Lana'' a byl zmíněn jako spolupracovník [[Lorenzo Ghiberti|Lorenza Ghiberti]] (
== Umělecké práce ==
▲První zmínka o Lucovi je z roku 1427, kdy se zapsal do Arte della Lana a byl zmíněn jako spolupracovník Lorenza Ghiberti (1378 – 1455) na východních dveřích florentského baptisteria. Podle Antonia Billi (italský humanista 16. stol.) také dříve asistoval na severních dveřích. Jeho práce pro baptisterium ho spojuje s ladným stylem a pečlivým provedením jeho sochařství. Dvacátá léta 15. stol. byla pro něj obdobím silného zájmu o umění Donatella (1386 – 1466), který byl základem pro jeho vývoj. Luca se spojil s Arte dei Maestri di Pietra e Legname (cech sochařů a řezbářů) a od roku 1435 byl evidovaný jako sochař.
První důležitá zakázka byla
Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho zaručil Lucovi sebejistotu a hlavní roli ve
▲První důležitá zakázka byla mramorová '''Zpěvácká tribuna, zv. Cantoria''' (zadána r. 1431, osazena r. 1438) pro zpěváky ve Florentském dómu. Je to jeho první samostatná práce, která však byla vytvořena pod dohledem Brunelleschiho. Tribuna byla instalovaná nad portál severní sakristie pod varhanami dómu. V roce 1688 byla tribuna bezohledně rozebrána a některé architektonické články byly druhotně použity jako stavební materiál. Dnes je možné vidět tribunu v Muzeu dómu spolu s Donatellovou tribunou, která představuje její protějšek. Tribuna zahrnuje deset vysokých reliéfních panelů zpodobňující skupinu mladých muzikantů a tanečníků ilustrující verše ze žalmu 150, které jsou napsány na ozdobné liště. Reliéfy byly vytvořeny mezi lety 1432 – 1437. Kompozice je statická a symetrická, na rozdíl od živých tančících putti Donatella, který vytvořil pro katedrálu protější zpěváckou tribunu. Vasari tvrdí, že Lucovo dílo je vybroušené a uhlazené, což způsobuje, že při pohledu z dálky nepůsobí tak výrazně jako dílo Donatellovo. Cantoria ukazuje Lucu jako zručného sochaře, a jak Alberti napsal v roce 1436, jako jednoho z hlavních postav florentského uměleckého „znovuzrození“. Lucova Cantoria je považovaná za mistrovské dílo renesančního naturalizmu docíleného skrze hluboké pochopení antického umění, které Luca studoval v Pise a snad také v Římě.
V roce 1437 byl Luca přijat komisí na práci
▲Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho zaručil Lucovi sebejistotu a hlavní roli ve '''výzdobě Florentské katedrály'''. Mezi lety 1437 a 1439 vytesal 5 mramorových šestiúhelníků Svobodných umění (Firenze, Mus. Opera Duomo) pro kampanilu dómu ve Florencii. Reliéfy doplňují řadu sedmi Svobodných umění Andrei Pisana. Lucovy reliéfy zobrazují Donata, jak vyučuje gramatiku, Platóna a Aristotela jako filozofy (logika a dialektika), Orfea, muže hrajícího na loutnu, zastupujícího rétoriku (hudba/poesie), Ptolemaia/Tubalkaina (astrologie/hudba), Euklida a Pythagora (geometrie a aritmetika).
Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca stal
▲V roce 1437 byl Luca přijat komisí na práci pro dva '''mramorové oltáře''' s narativními scénami, pravděpodobně '''pro Florentský dóm''' (dříve svěřené Donatellovi). Luca vytvořil jen '''reliéfy Svatého Petra osvobozeného z vězení''' a '''Krucifix svatého Petra''' (Firenze, Bargello), v kterých jsou zřejmé odkazy na Masaccia. Jiná důležitá zakázka byl '''návrh náhrobku pro šlechtice Uga, Margravio di Toscana''' (†1001) v kostele Badia Fiorentina. V roce 1440 Luca připravil terakotový model (dnes ztracený). Hrobku zhotovil sochař Mino da Fiescole roku 1481. Pro Brunelleschiho produkoval Luca '''terakotové vlysy pro Starou sakristii''' (zv. Sagrestia Vecchia) v '''San Lorenzo ve Florencii''' a v'''ýzdobu pro interiér kaple Pazzi při Santa Croce ve Florencii''' (1443).
▲Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca stal '''přítelem Filippa Brunelleschiho''', který začal používat práce della Robbia na zdobení jeho budov. Podle Vespasiano da Bisticci často navštěvoval dům humanisty Niccola Niccoli s Brunelleschim, Donatellem a Ghibertim. Jeho vztah s učenci ve Florencii naznačuje také přátelství se spisovateli Leon Battista Albertim a Antoniem Manettim a fakt, že jeho patron byl bankéř Niccoló di Vieri de´Medici, blízky přítel Albertiho a Niccoli.
▲'''Luca a práce s terakotou'''
Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách v terakotě. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Hlína byla lehce opracovatelná, jen musel zabránit zubu času, aby se hlína uchovala co nejdéle. Luca použil sklovitou polevu z cínu, leštěnce olovnatého, antimonu a dalších minerálů a směsí, a socha pak byla vypálená ve zvláštní peci. Poprvé je doložena socha z roku 1441 – 1443, a to jako výzdoba '''mramorového tabernáklu v Sant Egidio, Florencia''' (dnes Firenze, S Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná glazura, nejčastěji modré a bílé polychromie. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšilo výrazový efekt sochařské formy, a také dobře slouží jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka '''pro Florentský dóm, dvě velké lunety''' nad dveřmi do sakristie ('''Zmrtvýchvstání''', 1442 – 1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je '''Nanebevstoupení''', 1446 – 1451) a '''dva andělé držící svícen''' (1448 – 1451). Jiné práce z této doby zahrnuje skupinu '''Navštívení''' (1448, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas); a četné '''reliéfy Madony''' (Firenze, Bargello; Paris, Mus. Jacquemart-André; Mus. Osp. Innocenti). Některé odlitky byly reprodukovány (například v Tulsa, OK, Philbrook A. Cent.; New York, Met.; Vienna, Ksthst. Mus.).
Řádek 39 ⟶ 38:
== Rodina ==
Jméno Robbia má původ ve slovním spojení ''rubia tinctorum'' (lat. červené zbarvení, rostlina používaná jako textilní barvivo). Luca della Robbia byl synem [[Simona di Marco della Robbia]], který byl členem vlnařského cechu.
* [[Andrea della Robbia]] (1435-1525), synovec, zdědil rodinný podnik
**[[Giovanni della Robbia]] (1469–1529), spolu s bratrem Lucem ml. zdědil dílnu a pokračoval v rodinné tradici
| |||