Kontinentální blokáda: Porovnání verzí

== EvropaVstup v první fázido napoleonských válek ==

}}</ref> |group="p"}} Obě národnístrany uskupení, jak Angličané tak Francouzi, ovšemvšak jen pokračovalapokračovaly ve svém soupeření o nadvládu nad Evropou, světovými moři a&nbsp;zámořskými územími, starém již dlouhářadu staletí. Také Francouzi se již před revolucí roku [[1789]], v jejím průběhu i krátce po ní snažili svého anglického rivalaAngličany pokořitporazit. Přímá vojenská invaze na anglické území však nebyla v jejich silách, a tak se v roce [[1798]] uskutečnilo [[Napoleon Bonaparte|Bonapartovo]] [[Napoleonovo egyptské tažení|tažení do Egypta]], kterým měla být Anglie odříznuta od svých blízkovýchodních a indických kolonií.

Zásluhou [[Horatio Nelson|admirála Nelsona]] a také formováním tzv. [[Druhá protifrancouzská koalice|druhé protifrancouzské koalice]] (Anglie, [[Rusko]], [[Rakousko]], [[Turecko]], [[Portugalsko]], [[Neapolsko]] a [[papežský stát]]) však bylo egyptské tažení bezvýsledné a pozornostúsilí Francie se obrátilaobrátilo zpět do Evropy. V roce [[1799]] z koalice vystoupilo Rusko a [[14. červen|14. června]] [[1800]] bylo v [[Bitva u Marenga|bitvě u Marenga]] poraženo Rakousko. Anglie sice slavila některézaznamenala úspěchy (dobytí strategicky významné [[Malta|Malty]] a rozšíření indických kolonií), avšak ztratila své hlavní kontinentální spojence a&nbsp;[[27. březen|27.&nbsp;března]] [[1802]] přistoupila na [[Amienský mír|Amienskou mírovou smlouvu]] s&nbsp;Francií.

}}</ref>) využil Napoleon ke stabilizaci vnitřních poměrů Francie a také k jejímu hospodářskému rozvoji. Věnoval značnouvelkou pozornost rozvoji průmyslového a obchodního podnikání a v souvislosti s tím i bankovnictví.{{#tag:ref |Již vV roce 1800 byla založena jako čtvrtá v Evropě (po anglické, holandské a švédské) Banque de France jako [[centrální banka]] Francie.<ref>{{Citace monografie

Růst moci Francie a obsazení [[Itálie]] francouzskými armádami považovala Anglie za přímé ohrožení svých zájmů, a tak vyhledala spojence k [[Třetí protifrancouzská koalice|třetí protifrancouzské koalici]] (Rusko, posléze [[Švédsko]], Neapolsko a Rakousko). Dne 18. května [[1803]] znovu vypověděla Francii válku. Napoleon tentokrát soustředil v [[Boulogne|Boulogni]] obrovskévelké vojsko, které bylo určeno k invazi na britské ostrovy. K této operaci potřeboval získat převahu na moři, a proto povolal loďstvo ze středomořských přístavů. V rozhodující námořní [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u mysu Trafalgar]] ([[21. říjen|21. října]] [[1805]]) však došlo k zničení francouzsko–španělské eskadry a Anglie se stala na více než sto let „vládkyní moří“.<ref name="olšovský118">Olšovský, s. 118.</ref>

Napoleon obklopil Francii novými vazalskými monarchiemi (např. [[Holandsko]], Neapolsko, [[Neuchâtel]], [[Berg]]), na jejichž trůny dosadil příslušníky své rodiny. V roce [[1806]] vytvořil z ovládnutých německých států [[Rýnský spolek]] a jmenoval se jeho protektorem. S touto situací bylo navýsostvelmi nespokojeno [[Prusko]], jež bylozískalo kromě Anglie podpořeno také Ruskempodporu Ruska, [[Sasko|SaskemSaska]] a ŠvédskemŠvédska. Vznikla tak [[čtvrtá protifrancouzská koalice]]. Pruská armáda však byla během jedinéhojednoho měsíce poražena a [[27. říjen|27. října]] Napoleon triumfálně vstoupil do Berlína.

V Berlíně vydal Napoleon dne [[21. listopad]]u 1806 tzv. [[Berlínský dekret]], jímž v podstatě uvedl v životzavedl kontinentální blokádu (nazývanou též ''kontinentálním systémem'').<ref name="green822">{{Citace monografie

Hospodářská blokáda jako prostředek boje proti nepříteli nebyla ničímzcela novým nástrojem. Anglie již v roce [[1793]], když vypukla první válka proti revoluční Francii, vyhlásila blokádu francouzského pobřeží. Francie naopak zakázala dovoz anglického zboží a např. ještě výnosem z roku [[1796]] byl tento zákaz jasně vysloven a odůvodněn. Také za Napoleona byl tento výnoszákaz potvrzen a ještě nedávno před Berlínským dekretem, [[22. únor]]a 1806 císař opět otevřeně deklaroval svoji protekcionářskou politiku, když zakázal dovoz papírových hmotcelulózy a příze odkudkoli.

VVýznam čemBerlínského tedydekretu spočívávšak významspočíval Berlínskéhov dekretu?tom, Naže na vrcholu Napoleonovy moci se rozkládala [[Francouzské císařství|Francouzská říše]] rozkládala v Evropě od [[Pyreneje|Pyrenejí]] až k [[Rýn]]u. Napoleonově vůliNapoleonovi pak více či méně podléhaly (jako vazalské státy nebo nerovní spojenci) země téměř celé kontinentální Evropy, kromě [[Portugalsko|Portugalska]], Švédska, Ruska, Turecka a některých středomořských ostrovů ([[Sardinie]], [[Sicílie]], Malty, [[Kréta|Kréty]]). Mezi Portugalskem a Švédskem neexistoval jediný nezávislý stát, který by se připojil na stranu Anglie.

A v takovétotéto situaci se naskytla Napoleonovi příležitost k co nejúčinnějšímu zruinování „národa kramářů“.<ref name="kennedy166">Kennedy, s. 166.</ref> Chtěl Angličany vypudit nejen z francouzské říše, ale z celé Evropy, chtěl je oslabit a zbavit všech evropských odbytišť, a tímtak srazit Anglii naje kolenaporazit. Napoleon sám charakterizoval svůj plán takto: ''„Chci dobýt moře mocí země.“''<ref name="manfred397">{{Citace monografie

Napoleon však v zájmu své země povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství anglického zboží do Francie. Zároveň aleovšem musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Anglie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem [[pašování]] se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo. Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal – například [[André Masséna|maršálu Massénovi]] (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovnu]]) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků).

Systém kontinentální blokády zavedl Napoleon nejen ve Francii, ale i ve všech zemích svých spojenců. Pojistil si tento systémjej smlouvami s každou spojeneckou zemí a pak tvrdě a důrazně trval na jeho důsledném uskutečňovánídodržování. Tak mohli být Angličané nepřímo oslabeni ještě před přímým vojenským útokem. Vzhledem k potřebě evropských trhů pro export svých výrobků a pro získávání některých surovin znamenalo takovéto opatření značné ohrožení.

AnglieVzhledem reagovalak napotřebě evropských trhů pro export svých výrobků a získávání některých surovin znamenalo takovéto opatření pro Anglii značné ohrožení. Na postupné uzavírání evropských trhů anglickým výrobkům reagovala tím, že rozšířila svou dosavadní blokádu severofrancouzských přístavů na celé evropské pobřeží od [[Brest]]u až po ústí [[Labe]].

=== Další vývoj: rozšířeníRozšíření blokády ===

Hospodářská blokáda Anglie mohla přinést podstatné výsledky jen v případě, že celá Evropa bude pod trvalou mocenskou kontrolou Francie. Prvním úkolem tedy bylo vyřešit otázku Pruska. [[22. říjen|22. října]] 1806 obdržel Napoleon od pruského krále [[Bedřich Vilém III.|Bedřicha Viléma III.]] žádost o mír. Francouzský císař však v průběhu jednání stále měnil podmínky a stupňoval požadavky. Mezitím postoupila armáda ruského cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] do [[Polsko|Polska]] a Napoleon jí musel čelit. V bitvách [[Bitva u Jílového|u Jílového]] ([[8. únor]]a [[1807]]) a [[Bitva u Friedlandu|Friedlandu]] ([[14. červen|14. června]] 1807) byli Rusové (se zbytky vojsk pruských) poraženi a čtvrtá protifrancouzská koalice tak skončila uzavřením [[Tylžský mír|mírové smlouvy v Tylži]] ([[7. červenec|7. července]] 1807).

Rusko tak uznalo vznik nových státních útvarů (závislých na Francii) ve střední a západní Evropě a také se zavázalo ke spojenectví proti Anglii, pokud by pokračovala ve válce. Navíc se muselo připojit ke kontinentální blokádě, přestože právě obchod s Anglií tvořil hlavní položku ruského zahraničního obchodu. Pro Prusko znamenaly podmínky mírové smlouvy ztrátu značné části území a také připojení se ke kontinentální blokádě.