Apoštolská posloupnost: Porovnání verzí

[[Církevní Otcové]] prvních staletí se odvolávali na apoštolskou posloupnost jakožto určitou zkoušku pravověrnosti té které nauky – zda je pravověrná a nikoli [[hereze|heterodoxní]]. To bylo v dobách velkých kontroverzí a zvláště střetu mezi [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] a [[gnóze|gnostickými]] [[sekta]]mi naprosto nezbytné. Všichni se odvolávali na [[Bible|svatá Písma]] a bylo proto potřebné mít k dispozici ještě jiné měřítko.

 

 

:Kde lze nalézt apoštolské svědectví nebo tradici prakticky? […] Nejzjevnější odpovědí byla ta, kterou apoštolové svěřili ústně Církvi a která byla předávána z generace na generaci. […] Na rozdíl od domnělých tradic gnostických byla tato tradice zcela veřejná a otevřená, protože ji apoštolové svěřili svým nástupcům a ti zase těm, kdo přišli po nich, a byla proto v Církvi viditelná všem, kdo o ni měli zájem a hledali ji. (''Early Christian Doctrines'', s. 37)