Nezávislý stát Chorvatsko: Porovnání verzí

 

== Formování státu, vliv velmocí ==

[[Itálie]] se snažila dostat Chorvatsko pod svůj vliv.{{Doplňte zdroj}} Na setkání mezi německým ministrem zahraničí [[Joachim von Ribbentrop|Ribbentropem]] a jeho italským protějškem [[Galeazzo Ciano|Cianem]] v Imperial Hotelu ve [[Vídeň|Vídni]] 21. a 22. dubna 1941 požadovala Itálie [[Jaderské moře|jaderské]] pobřeží od [[Rijeka|Rijeky]] po [[Kotor]] a personální unii Itálie a Chorvatska pod [[Savojská dynastie|savojskou dynastií]].

Po celou dobu války byla NDH ve sporu s [[Maďarsko|Maďarskem]] o oblast [[Medjumurje]], dohoda o společné hranici však nikdy nebyla podepsána. I když se Pavelić snažil získat si Německo přátelskou politikou jako určitou protiváhu proti Itálii, přenechal [[Adolf Hitler|Hitler]] nakonec vliv v NDH Mussolinimu. Hitler přímo v září 1941 řekl Pavelićovi, že o jeho zemi rozhodují jen Italové.

 

 

V prosinci 1942 navrhovali Italové, aby Chorvatsko přijalo stejný statut, jaký měla [[Albánie]], výměnou za to by byla k NDH připojena Dalmácie.{{Doplňte zdroj}} Záhřebská vláda nabídku odmítla.

 

== Postavení nechorvatského obyvatelstva ==

{{Viz též|Nechorvatské obyvatelstvo v NDH}}

V duchu [[nacismus|nacistické]] [[ideologie]] byl také na území NDH prohlášen za jediný „[[árijský národ]]“ národ [[Chorvati|chorvatský]], odvozující svůj původ údajně již od dávných [[Gótové|Gótů]]. Již 17. dubna 1941 byly přijaty první zákony na ochranu chorvatského národa, který ovšem tvořil jen 50 % obyvatelstva NDH.{{Doplňte zdroj}} Dále byly schváleny zákony namířené proti [[Srbové|Srbům]] a [[Židé|Židům]]. Židé byli buď odvezeni do koncentračních táborů v Německu, nebo v Chorvatsku, některým se podařilo uprchnout do italského prostoru, kde protižidovská opatření neplatila, část se přidala k [[partyzáni|partyzánům]]. Naproti tomu [[Bosňáci|bosenští Muslimové]] byli považováni za nejčistší složku chorvatského národa. NDH byla prohlášena za zemi dvou náboženství, [[katolictví|katolického]] a [[islám]]ského. V Záhřebu vznikla úpravou [[Meštrovićův pavilion|meštrovićova pavilonu]] mešita. Hlavním důvodem pro podporu bosenských muslimů byla hlavně snaha rozklížit vztahy se Srby v Bosně a naklonit si toto obyvatelstvo na stranu tehdejšího režimu. Tato myšlenka, ač může znít značně překvapivě, nebyla v chorvatském prostředí nová; již nějakou dobu si s ní pohrávala řada chorvatských politických proudů, které se objevovaly již v druhé polovině [[19. století]].

 

 

== Armáda ==

Chorvatská armáda se formovala od května 1941, dělila se na elitní jednotky Ustaše a jednotky Domobrany, v roce 1943 měla 130 000 příslušníků. Po německém útoku na [[Sovětský svaz|SSSR]] vyslalo Chorvatsko 8 000 vojáků dobrovolnické [[Chorvatská legie|Chorvatské legie]], aby se přidalo po bok německých

armád.

 

== Válka v NDH ==

Už od léta 1941 ztrácelo Chorvatsko kontrolu nad svým územím. Venkovské oblasti se staly centrem povstalců. 13. listopadu 1941 si německý generál Glaise von Horstenau stěžoval, že jen asi třetina NDH je v rukou chorvatské vlády. K novému režimy nebyli přátelsky nakloněni ani levice a intelektuálové. Na území [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]] působil odboj srbských [[četnici|četniků]] a [[komunismus|komunistických]] [[partyzáni|partyzánů]]. Do chorvatských záležitostí proto musely zasahovat Německo a Itálie. Ustašovci si mezi Chorvaty nikdy nedokázali vytvořit širokou lidovou základnu. Oproti německé [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] nedokázali ustašovci nadchnout masy, např. Ante Pavelić žil z obavy před atentáty v ústraní, na veřejnosti se ukazoval jen zřídka. Podporu nacházelo hnutí snad jen na venkově, hlavně v oblastech [[Lika|Liky]] a [[Kordun]]u.

10. září 1943 se [[Itálie]] vzdala, NDH bylo slíbeno připojení bývalé italské Dalmácie. Partyzáni, kterým se roku 1943 dostalo významné mezinárodní podpory, stále více posilovali své pozice. Situaci mezi chorvatskými představiteli se stávala stále více napjatější, vytvořila se skupina, která chtěla uzavřít mír se Spojenci a skupina, která chtěla stát po boku Německa až do hořkého konce. V červenci 1944 byli zatčeni [[Mladen Lorković]] a [[Ante Vokić]] za přípravu prospojeneckého převratu. V říjnu 1944 padl [[Split]] a fronta se na půl roku ustálila. V únoru 1945 padl [[Mostar]], v dubnu [[Vukovar]]. Chorvatská armáda se začala stahovat do [[Rakousko|Rakouska]], aby se vzdala [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]]. Zbylí ustašovci se neúspěšně snažili předat moc do rukou kardinála Stepinace. Pavelić uprchl do Rakouska a zemřel ve [[Španělsko|Španělsku]] v roce 1959. 8. května 1945 vstoupily partyzánské jednotky do Záhřebu.