Michal Josef Fessl: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: doplnění kategorie |
doplnění odvolávek |
||
Řádek 21:
Fessl zatím pro seminář vypracoval velmi přísný denní řád a k šíření svých radikálních myšlenek využíval i kázání. Bolzano se marně pokoušel přimět Fessla k umírněnosti a k rozpuštění tajného spolku. Všichni seminaristé samozřejmě do tohoto spolku nepatřili, a tak mezi nimi rostla nevraživost. I když byl později spolek zrušen, zůstali někteří členové dál jeho tichými příznivci (např. J. Dittrich, apoštolský vikář v Sasku, J. Krejčí, [[generální vikář]] v Praze, [[filozof]] [[Vincenc Zahradník]] a další).
Na [[biskup]]a [[Josef František Hurdálek|Hurdálka]] a [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražského arcibiskupa]] [[Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan|Chlumčanského]] se proto obrátil vídeňský [[nuncius]] s žádostí o bližší informace o situaci v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Jejich odpověď ho v podstatě uspokojila a přesvědčila, že žádné nebezpečí nehrozí.
O Fesslově skupině podával právy bývalý rektor semináře [[František Xaver Faulhaber|Faulhaber]] a [[Antonín Hirnle|Hirnle]], a to především císařskému dvornímu [[farář]]i [[Jakub Frint|Jakubu Frintovi]]. Ve Vídni tak vzrůstala obava z možného šíření [[Deismus|deismu]] a z nebezpečí plynoucího ze spojení s ''„tajnými [[Filantropie|filantropickými]] společnostmi“''. Všechny tyto informace vedly nakonec k prošetřování přímo v [[Kněžský seminář|semináři]] a [[biskup]] [[Josef František Hurdálek|Hurdálek]] byl povinen udělit Fesslovi důtku, aby ho zachránil.
== Proces a uvěznění ==
Řím však pociťoval z růstu tajných spolků a z činnosti Bolzana stále větší obavy. Nakonec padlo rozhodnutí Fessla i Bolzana odvolat. Papežská kurie proto zaslala [[18. prosinec|18. prosince]] [[1819]] [[biskup]]ovi [[Josef František Hurdálek|Hurdálkovi]] [[breve]], obsahující velice důraznou a ostrou kritiku a požadující Fesslovo odvolání. Hurdálek nařídil přísné vyšetřování, které prokázalo, že řada informací byla nadsazena, nesprávná nebo zmanipulovaná. Přesto však zprostil Fessla všech jeho funkcí.
V čele ustavené státní vyšetřovací komise stál dvorní [[farář]] [[Jakub Frint]] a jejími členy byli císařský lékař Stifft a referent pro církevní záležitosti Lorenz. Po ukončení vyšetřování vypracoval Stifft celkové velice tvrdé obvinění, v němž Fessla označil za svůdce mládeže a zločince. Podle podaného návrhu měl být dopraven k dalšímu vyšetřování přímo do Vídně. Proto [[11. únor]]a [[1820]] přijel do litoměřického semináře policejní komisař Strobel s doprovodem. Mezitím byly místnosti vyučujících v semináři prohlédnuty, zvláště pak Fesslova, Wernerova a Krombholzova a zabaveny všechny nalezené písemnosti a knihy, které následně [[Jakub Frint|Frint]] prostudoval. K výslechu se museli dostavit i seminaristé a členové tajného spolku. Zpráva z vyšetřování nakonec došla k závěru, že šlo o vyvrácení křesťanství a zničení náboženství, aby mohla být připravena politická revoluce. [[Biskup]] [[Josef František Hurdálek|Hurdálek]] později řekl svému pozdějšímu nástupci [[Augustin Bartoloměj Hille|Hillemu]], že se s obžalovanými nezacházelo nestranně a spravedlivě, ale zaujatě. Podle něj neměl tajný spolek politické cíle, snažil se jen šířit, upevňovat a zdokonalovat mravní a vědecké vzdávání svých členů.
Ve Vídni byl Fessl pět let vězněn v separaci vídeňského kláštera [[Řád služebníků Mariiných|servitů]]. V roce [[1825]] požádal [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřického biskupa]] [[Vincenc Eduard Milde|Mildeho]] a císaře, aby byl ze separace uvolněn. Milde jeho propuštění podmínil tím, že veřejně odvolá všechno nesprávné, co činil. Fessl na tuto podmínku přistoupil. [[Bernard Bolzano|Bolzano]] a jeho přívrženci chápali jeho odvolání jako zradu.
| |||