Michal Josef Fessl: Porovnání verzí

V Praze mezitím Bolzano pokračoval ve své činnosti, která se však stále více odchylovala od dosavadní církevní teorie a praxe. Upadl proto v podezření, že otevřeně šíří bludy, nerespektuje vyhlášené zázraky a zjevení. Bolzano totiž pokládal za dostatečný důvod pravdy mravnost, vyslovilovyslovil pochybnosti o dědičném hříchu atd.

Fessl zatím pro seminář vypracoval velmi přísný denní řád a k šíření svých radikálních myšlenek využíval i kázání (zvlášť proslulé bylo jeho říjnové kázání z roku [[1870]]). Bolzano se marně pokoušel přimět Fessla k umírněnosti a k rozpuštění tajného spolku. Všichni seminaristé samozřejmě do tohoto spolku nepatřili, a tak mezi nimi rostla nevraživost. I když byl později spolek zrušen, zůstali někteří členové dál jeho tichými příznivci (např. J. Dittrich, apoštolský vikář v Sasku, J. Krejčí, [[generální vikář]] v Praze, [[filozof]] [[Vincenc Zahradník]] a další).

V čele ustavené státní vyšetřovací komise stál dvorní farář Jakub Frint a jejími členy byli císařský lékař Stifft a referent pro církevní záležitosti Lorenz. Po ukončení vyšetřování vypracoval Stifft celkové velice tvrdé obvinění, v němž Fessla označil za svůdce mládeže a zločince. Podle podaného návrhu měl být dopraven k dalšímu vyšetřování přímo do Vídně. Proto [[11. únor]]a [[1820]] přijel do litoměřického semináře policejní komisař Strobel s doprovodem. Mezitím byly místnosti vyučujících v semináři prohlédnuty, zvláště pak Fesslova, Wernerova a Krombholzova a zabaveny všechny nalezené písemnosti a knihy, které následně Frint prostudoval. K výslechu se museli dostavit i seminaristé a členové tajného spolku. Zpráva z vyšetřování nakonec došla k závěru, že šlo o vyvrácení křesťanství a zničení náboženství, aby mohla být připravena politická revoluce. [[Biskup]] [[Josef František Hurdálek|Hurdálek]] později řekl svému pozdějšímu nástupci [[Augustin Bartoloměj Hille|Hillemu]], že se s obžalovanými nezacházelo nestranně a spravedlivě, ale zaujatě. Podle něj neměl tajný spolek politické cíle, snažil se jen šířit, upevňovat a zdokonalovat mravní a vědecké vzdávání svých členů.

Po propuštění z vězeňských klášterů zůstal Fessl do roku [[1832]] ve Vídni. Za svůjsvého životživota, zvláště ve Vídni, psal do různých církevních, literárních a školských časopisů. Největší uznání si dobyl tím, že vydal mnohé Bolzanovy spisy. Uspořené peníze věnoval na podporu ''„blahobytu v národě českém a české literatury“''. Zemřel ve [[Vídeň|Vídni]] v roce [[1863]]. Českému muzeu odkázal 12 tisíc svazků ze své knihovny, které se staly jednou z nejcennějších částí muzejní knihovny a 3 256 zlatých. Celý proces s tajným spolkem a s bolzanisty v čele s Fesslem byl mimořádný svou agresí a exemplárností v celé [[Habsburská monarchie|habsburské monarchii]].