Správná intonace je čistá, přiměřeně hlasitá a výrazná, kdežto nesprávná (také distonace) je buď „falešná“ nebo nejistá a „klouzavá“. Při [[zpěv]]u a u hudebních nástrojů, kde hráč tóny sám tvoří (například [[Strunný nástrojChordofon|strunové nástroje]] bez pražců, [[Dechový nástroj|dechové nástroje]]), je intonace včetně výšky tónu v jeho rukou. U nástrojů, které mají pro každý tón samostatnou strunu nebo píšťalu (například [[Klávesový nástroj|klávesové nástroje]], digitální nástroje) je výška tónu dána naladěním nástroje a na hráči zůstává jen přednes tónu. V [[Gregoriánský chorál|gregoriánském chorálu]] se intonací rozumí také sólový přednes úvodního verše, který sbor opakuje, odpovídá na něj či navazuje.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Intonace.</ref> V latinské liturgii [[kantor]] nebo [[celebrant]] intonuje (předzpívá) například „''Gloria in excelsis Deo''“ a sbor v téže tónině navazuje „''et in terra pax...''“.
