Milutin Milanković: Porovnání verzí

▲Vystudoval techniku ve Vídni (Technische Hochschule in Vienna) jako civilní inženýr (1902) a získal doktorát technických věd (1904). Později pracoval ve Vídni ve firmě Adolf Baron Pittel Betonbau, kde budoval přehrady, mosty, viadukty, akvadukty z vystuženého betonu po celém Rakousko-Uhersku. Na podzim 1909 mu byla nabídnuta katedra aplikované matematiky v Bělehradě a on se rozhodl soustředit se postupně na základní výzkum. Už od roku 1912 se jeho zájem soustředil na klima Země.

▲Přesidloval do Bělehradu v nepokojných dobách, kdy probíhaly balkánské války (1912-13) a začínala I. světová válka (1914-1918). Světová válka vypukla krátce poté, co se oženil, a pro něj to znamenalo, že byl rakousko-uherskou armádou internován v Nezideru a poté v Budapešti, kde mu však bylo dovoleno pracovat v knihovně Maďarské Akademie věd . Toho využil k tomu, že pracoval na problematice pozemského klimatu a po válce (1920) mohl vydat na toto téma monografii s názvem '''''Théorie mathématique des phénomènes thermiques produits par la radiation solaire''''' (''Matematická teorie of tepelných jevů vyvolaných slunečním zářením''). V roce 1923 předložil Synodě pravoslavných církví, která se konala v květnu v Konstantipoli (Cařihradě, Instanbulu) svůj návrh '''Novojuliánského kalendářního cyklu''', který je dokonalejší než původní [[juliánský kalendář]], ale méně přesný, než užívaný cyklus [[gregoriánský kalendář|gregoriánského kalendáře]].

▲V roce [[1927]] byl Milanković pozván ke spolupráci na klimatologické příručce ('''''Handbuch der Klimatologie''''') a na geofyzikální příručce ('''''Handbuch der Geophysik'''''). Klimatologická příručka, ke které napsal úvod s názvem '''''Mathematische Klimalehre und astronomische Theorie der Klimaschwankungen''''' (''Matematické učení o podnebí a astronomická teorie změn klimatu''), vyšla německy v roce 1930 a v roce 1939 byla přeložena do ruštiny. Pro příručku napsal Milankovič čtyři sekce vyjadřující jeho teorii sekulárního pohybu zemských pólů a jeho teorii glaciálních period ('''Milankovičových cyklů'''). V roce [[1941]] se podařilo dokončit tisk jeho velké práce '''''Kanon der Erdbestrahlung und seine Anwendung auf das Eiszeitenproblem''''' (''Princip oslunění Země a jeho aplikace na problém ledových dob'') s 626 stránkami, kterou vydala Královská srbská akademie. Kniha byla vydána anglicky pod titulem ''Canon of Insolation of the Ice-Age Problem'', až v roce [[1969]]. V 50. letech byla proti Milankovičově teorii vznesena řada námitek, ale konec 60. let a 70. léta přinesla poznatky z výzkumu hlubokomořských sedimentů, které tuto teorii potvrzují.