Jan Tachezzi: Porovnání verzí

 

Jazykovědec a věrný přítel [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]], který se s ním radil v důležitých věcech. Na [[Kněz|kněze]] byl [[Svěcení|vysvěcený]] v roce [[1788]]. V roce [[1808]] se stal [[Infule|infulovaným]] [[Kanovník|kanovníkem]] seniorem [[Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích|litoměřické kapituly]]. Působil v [[Litoměřice|Litoměřicích]], kde vyučoval v [[Kněžský seminář|kněžském semináři]] (alumnátě) orientálním jazykům - [[Arabština|arabštině]] a [[Chaldea|chaldejštině]]. Stal se [[Biskupská konzistoř|konzistorním asserorem]] (přísedícím), biskupským notářem a byl jmenován diecézním školním inspektorem. Jako [[Lingvistika|jazykovědec]] zabývající se češtinou neušel pozornosti rakouských státních orgánů prosazujících [[Germanizace|germanizaci]]. V litoměřické kapitule zvlášť proti němu a skupince [[Bernard Bolzano|bolzanistů]] vystupovali kanovníci [[Antonín Hirnle]] a František Piller, kteří se stavěli proti [[České národní obrození|obrozenectví]]. V poslední vůli Tachezzi odkázal seminární knihovně asi 400 děl německých, latinských a českých.

* PETERA V.: ''Géniové církve a vlasti'', Praha [[1964]]

 

{{Pahýl}}

 

{{DEFAULTSORT:Tachezzi, Jan}}