Richard Wurmbrand: Porovnání verzí

Jistý doktor, který předstíral, že je členem komunistické strany objevil, že Richard je stále naživu ve vězení. Wurmbrand byl pak propuštěn při všeobecné amnestii v roce [[1956]], poté, co strávil za mřížemi 8 a půl roku. Byl varován, aby už nikdy nekázal. Ve vězení prošel strašlivým mučením rukama příslušníků brutální státní policie. Navzdory tomuto zacházení a varování, které dostal od svých mučitelů, zahájil po propuštění Richard okamžitě svou práci v podzemní církvi. Byl poté znovu zatčen po zradě spolupracovníka a odsouzen na 25 let. Byl obžalován za kázání myšlenek, jež protiřečily doktríně komunizmu. Díky zvyšujícímu se politickému tlaku ze západních zemí se dostal na svobodu v roce [[1964]]. V prosinci [[1965]] zaplatila Norská misie mezi Židy a Hebrejsko-křesťanská aliance rumunské komunistické vládě 10 000 dolarů, aby umožnila Wurmbrandově rodině opustit Rumunsko. Richard se zdráhal opustit svou vlast, ale byl přesvědčen dalšími vůdci podzemní církve, aby odjel a stal se „hlasem“ podzemní církve ve svobodném světě. Richard, Sabina a jejich syn Michal tedy odjeli do [[Norsko|Norska]] a odtud cestovali do [[Anglie]].

Richard začal svou službu „být hlasem pronásledovaných křesťanů“ v Anglii spolu s kazatelem Stuartem Harrisem. Harris pomohl Wurmbrandovi napsat jeho svědectví o pronásledování „Mučen pro Krista“. Později se Richard přestěhoval do USA a v roce [[1966]] stanul v Senátu před jeho podkomisí pro vnitřní bezpečnost, kde se svlékl do pasu a odhalil osmnáct hlubokých jizev po mučení na svém těle. Jeho příběh se rychle šířil, společně s růstem příležitostí pro veřejné proslovy.<br />

Svou službu pronásledované církvi, nazvanou „Ježíš pro komunistický svět“ Wurmbrand zahájil v roce [[1967]] (později se přejmenovala na „Hlas mučedníků“). Ve stejném roce poprvé vyšla jeho kniha Mučen pro Krista. V říjnu téhož roku bylo v USA vydáno první číslo bulletinu „Hlas mučedníků“. V polovině osmdesátých let byla již tato služba rozšířena do 80 utlačovaných národů a měla kanceláře ve třiceti zemích celého světa.

V roce [[1990]], po pádu Nicolae Ceausesca v prosinci [[1989]], se Richard a Sabina vrátili do Rumunska po 25 letech v [[exil]]u a byli srdečně přivítáni. V Bukurešti byly otevřeny tiskárna a knihkupectví a vedoucí představitelé města otevřeli sklad pod palácem Ceausesca, na stejném místě, kde byl Richard vězněn na samotce.<br />

{{Pahýl - biografie}}