Evženie de Montijo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 55:
Evženie vyrostla do krásy, poutala na sebe pozornost přímým držením těla, půvabnou chůzí a dosti živým temperamentem. Měla štíhlou souměrnou postavu a jemnou pleť, bohatá kštice světlých vlasů s nádechem odstínů do kaštanově hnědé, rudé a zlaté rámovala oválný obličej pravidelných rysů s rovným čelem, sytě modrýma očima a malými ústy, v nichž se při neodolatelném úsměvu objevila řada bělostných zubů.<ref>Autin, s. 50</ref>
[[Soubor:EugenieDeTeba.JPG|thumb|right|Litografie od [[André Giroux|Andrého Girouxe]] podle malby [[Édouardo Odier|Édouarda Odiera]] ([[1846]])]]
Když bylo Evženii osmnáct let bláznivě se zamilovala do vévody [[Jakub I. z Alby|Jakuba z Alby a Berwicku]], jemuž dala své city otevřeně najevo. Plachý vévoda se však rozhodl, za přispění hraběnky z Montija, pro Pacu. Evženie nesla neopětování svých citů těžce a napsala budoucímu švagrovi dopis, v němž se mu vyznala ze svého zklamání a oznámila mu svůj úmysl dožít život v klášteře. Aby ji matka přivedla na jiné myšlenky, rozhodla se, že nejlepším prostředkem je změna prostředí. Během cest navštívila Evženie [[Bordeaux]] i [[Homberg]], na zámku [[Plassac (Charente-Maritime)|Plassac]] nechala markýzem z Dampierre obdivovat své jezdecké umění nebo poléčila ozénozu v lázních [[Eaux-Bones]] či [[Bath]]u. Seznámila se také s Eleonorou Gordonovou, která si ji jako [[Bonapartismus|Bonapartistka]] rychle získala a nadchla ji pro návštěvu pevnosti [[Ham]], kde byl uvězněn synovec [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] Do Madridu se Evženie vrátila po měsících cestování a z rozhodnutí matky se připojila k životu ve společnosti. Neměla ale v úmysl nechat si znovu zlomit srdce. Proto některé vhodné nápadníky, jako prince [[Napoleon Josef Karel Pavel Bonaparte|Napoleona]], zvaného ''Plon-Plon'', či Mariana Télleze Giróna, odmítla a jiné odradila volností v chování a řeči.<ref>Autin, s. 36–40</ref>
Později o ní baron Hübner prohlásil, že ''"je plná života, koketní, zvídavá a naprosto jistá, že se zalíbí muži, kdykoliv se jí zachce".''<ref>Autin, s. 68–69</ref>
Druhou láskou v Evženiině životě byl markýz Pepe Osorio z Alcañicesu. Přes vášnivá vyznání se ale Pepe neodvážil protivit otci, vévodovi Mikulášovi ze Sesta, který
=== Setkání s Napoleonem ===
[[Soubor:María Eugenia de Guzmán Condesa de Teba - Federico de Madrazo - 1849.jpg|thumb|left|Portrét od [[Federico de Madrazo y Kuntz|Federica de Madrazo]] ([[1849]])]]
Život plynul dál a Evženie, ačkoliv se účastnila mnohých společenských událostí, nenalezla nikoho, s kým by chtěla spojit svůj život. V roce [[1847]] byla matka jmenována první dvorní dámou královny [[Izabela II. Španělská|Izabely II.]], její kariéra u dvora ovšem po roce skončila a z tohoto důvodu se rozhodla odjet. Zároveň doufala, že v liberálnější Francii by mohla již dvaadvacetiletá Evženie nalézt manžela.<ref>Autin, s. 42</ref>
[[Soubor:Louis-Napoléon Bonaparte président.JPG|thumb|right|Prezident [[Napoleon III.|Ludvík N. Bonaparte]] ([[1852]])]]
Obě dámy se ubytovaly na náměstí Vendôme 22 a zapojily se do pařížského společenského života. Brzy se matce podařilo zajistit pro ně pozvání do salonu princezny [[Matylda Leticie Vilemína Bonaparte|Matyldy]], dcery bývalého vestfálského krále [[Jérôme Bonaparte|Jeronýma]], kam docházel každý, kdo tehdy něco znamenal. Debut nebyl pro Evženii snadný, s čímž se svěřila Pace, které napsala, že ''je smutná z pozvání k princezně Matyldě'' a později si jí postěžovala na nevšímavost ostatních. Na jednom z večírků u princezny si jí všiml francouzský prezident [[Napoleon III.|Ludvík Napoleon Bonaparte]] a pozval Evženii s matkou do [[Elysejský palác|Elysejského paláce]] na večeři konanou [[12. duben|12. dubna]] [[1849]].<ref>Herre, s. 32</ref> Evženie oblečená v bleděmodré toaletě s hlubokým výstřihem jej okouzlila vzhledem i volností ve vyjadřování.<ref>Autin, s. 50</ref> Následujícího dne ji proto nechal doručit pozvání do zámku Sain–Cloud. Obě ženy se však dočkaly zklamání, protože očekávaly vznešnou společnost a místo toho je čekala intimní večeře v letohrádku Combleval. Jedenačtyřicetiletý Ludvík Napoleon, informovaný komořím Baciocchim o pověsti matky i dcery, se domníval, že půvabná španělská hraběnka bude snadnou kořistí. Proto se jist sám sebou, dopustil chyby tím, že na procházku do parku nabídl rámě jí a nikoliv výše postavené matce, které měl dělat společnost pouhý hrabě Baciocchi. Evženie se ohradila, protože v Paříži byla jeho milostná dobrodružství známá a ona neměla v úmyslu stát se pouze jednou z mnoha. Po nevydařeném dostaveníčku v letohrádku odcestovala do Belgie, společnost jí dělal vévoda z Osuna, doufající v brzký sňatek s ní. Po návštěvě [[Spa]] a [[Schwallbachu]] se na podzim roku [[1849]] vrátila zpět do Paříže.
Zkušená matka totiž vytušila zájem Ludvíka Napoleona o Evženii a dobře věděla jak jej u sukničkáře podnítit, proto v dalších dvou letech střídala krátké pobyty v Paříži s obdobími na cestách. Objevili se také jiní nápadníci jako baron Rothschild, princ Camerata či hrabě Ferdinand z Oultremontu, s nímž se seznámila v Belgii a velmi dobře si spolu rozuměli. Jenže hrabě nebyl Bonaparte a tak se nakonec i jemu dostalo odmítnutí.
Zájmu svého bratrance chtěla využít také princezny Matyldy, která se snažila krásnou Španělkou vyhnat Ludvíku Napoleonovi z hlavy jeho milenku [[Harriet Howardovou]], proto ji opětovně zvala do svého salonu a nevědomky tak podporovala matčiny plány.
Na jaře [[1851]] odcestovala na [[Světová výstava 1851|Světovou výstavu]] do Anglie. Zde na maškarním plese v [[Buckinghamský palác|Buckinghamském paláci]] okouzlila nejen premiera Malmesburyho, ale především přísnou královnu [[Viktorie (britská královna)|Viktorii]]. Po návratu do Paříže se jí opět začal dvořit Ludvík Napoleon, nabídl jí k dispozici svou lóži v Opeře i Théâtre Français, posílal jí květiny.<ref>Autin, s. 50-56</ref>
== Zajímavosti ==
| |||