Ču Šuang: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
posmrtné jméno, kategorie
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Pinyin - Změněn(y) odkaz(y) na Pchin-jin; kosmetické úpravy
Řádek 1:
'''Ču Šuang''' ([[Čínština|čínsky]]: [[pinyin|pchin-jin]] Zhū​ Shuǎng, [[Čínské znaky|znaky]] 朱樉; [[3. prosinec|3. prosince]] [[1356]] – [[9. duben|9. dubna]] [[1395]]), posmrtné jméno ''Min'' ([[Čínština|čínsky]]: [[pinyin|pchin-jin]] Mǐn​, [[Čínské znaky|znaky]] 愍), byl [[Čína|čínský]] vojevůdce, kníže z Čchin a druhý syn čínského císaře [[Chung-wu]]a, prvního císaře a zakladatele [[dynastie Ming]].
 
== Život ==
Řádek 37:
}}</ref>
 
V říjnu 1371 se Ču Šuang oženil se sestrou mongolského vojevůdce [[Kökö Temür]]a, ale manželství nepřineslo očekávaný cíl když Kökö zůstal věrný mongolskému chánovi (a jüanskému císaři) [[Ajuširidara|Ajuširidarovi]].<ref>Langlois, str. 128.</ref> Více než první ženu si Ču Šuang oblíbil druhou manželku,<ref name="chan 58">Chan, str. 58.</ref> dceru generála [[ Teng Jü]]a, se kterou se oženil koncem roku 1375.<ref name="chan 56"/> Měl šest synů a dvě dcery.
 
Po dosažení dospělosti v dubnu 1378 přesídlil do [[Si-an]]u, centra bývalého státu Čchin, nyní hlavního města provincie [[Šen-si]] a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky (Čeng Ťiou-čcheng, Wang Kche-žang, Wen Jüan-ťi)<ref name="chan 56"/> mu dávala nemalou moc.<ref>Chan, str. 49.</ref> Od konce 80. let patřil k několika císařovým synům, na nichž spočívalo velení pohraničním vojskům na severní a severozápadní hranici.<ref name="c langlois 120"/>
 
Po smrti korunního prince [[Ču Piao|Ču Piaa]] roku 1392 byl přirozeným kandidátem na nového následníka trůnu, ale císařovi poradci, především Liou San-wu (1312–1399), prosadili jmenování Ču Piaova mladého syna [[Ťien-wen|Ču Jün-wena]].<ref name="c langlois 164">Langlois, str. 164.</ref> Zemřelý Ču Piao byl připravován k roli panovníka vládnoucího v konfuciánském duchu pomocí mírnosti a především civilními prostředky, zatímco Ču Šuang byl především voják bojující s Mongoly a mající i mnoho mongolských žoldnéřů ve svých službách. Výběr Ču Jün-wena, obklopeného literáty a úředníky, sliboval pokračování v zamýšleném trendu zcivilnění a umírnění vlády.<ref name="c langlois 164"/> Ču Šuangu povýšení bránila v očích dvora a císaře i jeho násilnická povaha a řada zneužití moci a drobných i větších přestupků.<ref>Chan, str. 54-55, 59–61, 65–69.</ref>
 
Začátkem roku 1395 vedl vojenskou výpravu proti Tibeťanům. Krátce po návratu zemřel 9. dubna 1395 v Si-anu. Jeho první manželka, paní Wang, v reakci na mužovu smrt spáchala sebevraždu. Paní Teng se již dříve oběsila po hádce s manželem.<ref name="chan 58"/>