Fridrich Vilém I. Braniborský: Porovnání verzí

[[Soubor:Kurfürst Friedrich Wilhelm von Brandenburg 2.gif|thumb]]

 

== Vnitřní politika ==

V průběhu své vlády posílil braniborsko-pruskou jednotu ([[Prusko]] však stále zůstávalo polským lénem) na úkor moci stavů (povolování daní), samotné šlechtice však odměnil různými privilegii (osvobození od daní, neomezená vláda nad poddanými). Odpor pruských stavů se mu podařilo zlomit v průběhu [[Švédsko-polská válka|švédsko-polské války]] (1656–1660), kdy braniborskou svrchovanost nad Pruskem uznali nejprve Švédové (smlouva z Labiau 1656) a po změně strany i Poláci (smlouva z Wehlau 1657). Stavy tak ztratily politickou oporu Polska.

Do správy dosazoval schopné úředníky, kteří evidovali přímé daně z hlavy a z pozemkového majetku a nepřímé městské potravní daně. Za jeho vlády vznikly zemské finanční úřady (válečné komory) a finanční úřady pro kurfiřtský majetek (doménové komory). Panovník vládl za pomoci tajné rady.

V hospodářství byl uplatňován [[merkantilismus]], prováděly se různé stavební úpravy (silnice, hráze, kanály, vzorové statky etc.). Životní úroveň se zvedla a to umožnilo větší daňové příjmy. Pruský [[kolonialismus]] fungoval po vzoru nizozemského – 1683 kolonie [[Gross Friedrichsburg]] v západní Africe (do 1720). Roku 1685 přijato do země 20 000 exulantů – [[hugenot]]ů z Francie (zrušen [[Edikt nantský]]), což vedlo k rozvoji textilního průmyslu (manufaktury).

 

== Zahraniční politika ==

Byla založena na lavírování mezi velmocemi a silnějšími sousedy.

V letech 1656–1660 se účastnil švédsko-polské války na obou stranách, za účelem upevnit moc nad Pruskem (více předchozí oddíl). Později (1672–1678) válka na straně protifrancouzské koalice znamenala střet se Švédskem , dobovou velmocí, o [[Přední Pomořansko]] se [[Štětín]]em. Roku [[1675]] se odehrála [[bitva u Fehrbellinu]], kde Fridrichova nová armáda porazila Švédy a poté je pronásledovala až k [[Riga|Rize]]. Toto vítězství je považováno za počátek pruské vojenské tradice. Poté se však do pole vydal mladý švédský král [[Karel XI.]] a Fridrich se nakonec musel svých nároků vzdát po saintgermainské mírové smlouvě (zklamán římským císařem Leopoldem a jeho postupem při sjednávání míru).

Poté uzavřel s francouzským králem Ludvíkem XIV. úmluvu o subsidiích a toleroval jeho politiku vůči říši.

Za jeho vlády se [[Braniborsko]] (spolu s Pruskem, které leželo mimo říši), stalo nejsilnějším státem v severním Německu.