Verze z 12. 12. 2011, 07:29 editovat K123456 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 18 455 editací m drobnosti ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 12. 2011, 12:09 editovat zrušit editaci Slaigo (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 5 691 editací m typo, + defaultsort Přejít na další porovnání →
Řádek 5: \| popisek =Violet Wegnerová v roce 1906 \| vláda = \| sňatek =[[29. duben\|29. dubna]] [[1924]] – [[7. květen\|17. května]] [[1932]] \| manžel =[[Petr Černohorský\|Petr Petrović-Njegoš]] \| korunovace = Řádek 42: Violet Wegnerová se narodila [[2. únor]]a [[1887]] na usedlosti [[Ilderhede]] poblíž městečka [[Stakroge]] na [[Jutský poloostrov\|Jutském poloostrově]] v [[Dánsko\|Dánsku]]. Byla dcerou [[Německo\|německého]] policisty Viléma Wegnera a [[Arabela von Darby\|Arabely Alizy von Darby]], členky dánského [[Morganatické manželství\|morganatického]] šlechtického rodu von Darbyů. Do svých šesti let vyrůstala na rodinné venkovské usedlosti Ilderhede v harmonii s přírodou. V roce [[1893]] se s matkou přestěhovaly za jejím otcem do [[Paříž]]e, kde studovala divadelní lyceum a kde také navštěvovala soukromou školu umění, na níž ji zaujala především hudba a její historie. Ve 13 letech začala hrát na [[violoncello]], což v 17 letech završila [[Luigi Boccherini\|Boccheriniho]] cellovou sonátou. [[Soubor:Ilderhede homestead, Jutland - Denmark.jpg\|thumb\|300px\|left\|Venkovská usedlost [[Ilderhede]] v roce [[2011]] (jižní křídlo)]] Řádek 48 ⟶ 49: Po vystudování hudby a divadla se Violet Wegnerová uplatnila jako vynikající violoncellistka ve francouzském symfonickém orchestru [[Concerts Colonne]], kde se stala známou především jako sólistka. Během působení v tomto hudebním tělese udržovala velice kladný vztah s dirigentem [[Édouard Colonne\|Édouardem Colonnem]]. Po čtyřletém působením v Concerts Colonne se stala Violet Wegnerová členkou divadla [[Folies Bergère]] na ulici Rue Richer v centru [[Paříž]]e, kde vystupovala v tamějším kabaretu -– kritiky byla velice pozitivně přijata nejen pro svůj půvab a talent, ale především pro dovednost získat si srdce a pozornost diváků. Hudebním vystoupením se ale věnovala i nadále. Jistou dobu spolupracovala i s proslulým francouzským fotografem [[Constant Puyo\|Constantem Puyo]]. == Manželství == [[File:His Royal Highness prince Peter Petrović-Njegoš of Montenegro.jpg\|thumb\|left\|200px\|Princ [[Petr Černohorský\|Petr Štěpán Petrović-Njegoš Černohorský]]]] V roce [[1920]] se Violet Wegnerová v Paříži u vážně nemocného přítele rodu von Darbyů setkala s [[Černohorské království\|černohorským]] princem [[Petr Černohorský\|Petrem Štěpánem Petrovićem-Njegošem]], velkovévodou Zahumlienským - posledním potomkem černohorského [[kníže]]te a později [[král]]e [[Nikola I.\|Nikoly I. Petroviće-Njegoše]] a jeho ženy kněžny a královny [[Milena Vukotić\|Mileny Vukotić Černohorské]]. Violet podlehla půvabu okouzlujícího mladého [[Slované\|slovanského]] prince, který do ní byl také zamilován. Již po dvou měsících romantického vztahu požádal princ Petr Černohorský o ruku Violet Wegnerové. Violetina matka Arabela von Darby ale doporučila mladému páru se sňatkem počkat, jelikož měl princ Petr nárok na náhradu škody ve výši 6 000 000 [[USD\|amerických dolarů]] za konfiskaci černohorského královského od [[Vláda Jugoslávie\|Vlády Jugoslávie]]. Arabela von Darby se obávala, že pokud si princ Petr vezme za manželku ženu prostého původu (morganatický původ nebyl společností uznáván), ztratí nárok na vyplacení peněz. Pár tedy čekal, ale po mnoha letech marných marných pokusů o získání financí snížil Petr svůj nárok ze šesti na dva miliony dolarů. Bohužel, ani rok po podepsání závazné smlouvy v [[Bělehrad]]ě se rodina slíbených dvou milionů nedočkala. === Svatba === Princ Petr se nakonec vzdal nadějí na získání odškodného. [[29. dubna]] [[1924]] se tedy Violet Wegnerová v pravoslavné [[Katedrála sv. Alexandra Něvského\|katedrále sv. Alexandra Něvského]] vdala za prince Petra Štěpána Petroviće-Njegoše. Svatby se zúčastnili pouze někteří členové a přátelé královské rodiny a rodiče Violet Wegnerové. Po svatbě přešla Violet k [[Pravoslaví\|černohorské pravoslavné církvi]] a přijala jméno Ljubica -– až do konce života jí ale všichni oslovovali jejím původním jménem. Na [[podzim]] téhož roku se manželům narodil jejich jediný syn - princ [[Baltazar Černohorský\|Baltazar Petrović-Njegoš]]. Ten ale bohužel zemřel hned po narození. To zapříčinilo veliké zhroucení Violet Wegnerové, ale především prince Petra -– dalších ~~potokmů~~potomků se později už nedočkali. == Konec života == V roce [[1926]] se manželé rozhodli, i přes některé nesouhlasící členy Petrovy rodiny, přestěhovat do [[Dánsko\|Dánska]] na [[Jutský poloostrov]] na místo Violetina narození -– do venkovské usedlosti [[Ilderhede]]. Zde strávili příjemné a klidné čtyři roky života ve společnosti dánských venkovanů. Příroda v okolí Ilderhede naprosto uchvátila navrátivší se Violet Wegnerovou. Ta během života zde působila v místním malém divadelním kroužku v městečku [[Stakroge]] a věnovala se zahradničení - v Ilderhede nechala například postavit malinkou [[oranžérie\|oranžérii]] a vysázet alej podél dlouhé příjezdové cesty vedoucí k usedlosti. Bohužel, v roce [[1930]] se museli manželé kvůli Petrově zhoršenému zdravotnímu stavu přestěhovat do [[Itálie\|italského]] lázeňského města [[Merano]]. Zde princ o dva roky později, [[7. května]] [[1932]] ve 43 letech zemřel. Smrt manžela byla pro princeznu Violet další hlubokou citelnou ztrátou. Z Itálie se přestěhovala zpět do Paříže, kde se začala opět angažovat coby kabaretní herečka ve Folies Bergère. Violet Wegnerová zemřela [[17. říjen\|17. října]] [[1960]] v [[Monte Carlo\|Monte Carlu]], kam se ke konci života uchýlila. Svého manžela přežila o 28 let. Zde byla také pohřbena. V roce [[1993]] byly ostatky prince a princezny převezeny do parčíku u Ilderhede. {{DEFAULTSORT:Wegnerová, Violet}} [[Kategorie: Narození 1887]] [[Kategorie: Úmrtí 1960]]

Violet Wegnerová: Porovnání verzí