Ču Šuang: Porovnání verzí

| poznámky = [dále jen Chan]

| issn =

| příjmení = Langlois, Jr.

| jméno = John D

}}</ref>

 

 

Po dosažení dospělosti v dubnu 1378 přesídlil do [[Si-an]]u, centra bývalého státu Čchin, nyní hlavního města provincie [[Šen-si]] a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky (Čeng Ťiou-čcheng, Wang Kche-žang, Wen Jüan-ťi)<ref name="chan 56"/> mu dávala nemalou moc.<ref>Chan, str. 49.</ref> Od konce 80. let patřil k několika císařovým synům, na nichž spočívalo velení pohraničním vojskům na severní a severozápadní hranici.<ref name="c langlois 120"/>

Po smrti korunního prince [[Ču Piao|Ču Piaa]] roku 1392 byl přirozeným kandidátem na nového následníka trůnu, ale císařovi poradci, především Liou San-wu (1312–1399), prosadili jmenování Ču Piaova mladého syna [[Ťien-wen|Ču Jün-wena]].<ref name="c langlois 164">Langlois, str. 164.</ref> Zemřelý Ču Piao byl připravován k roli panovníka vládnoucího v konfuciánském duchu pomocí mírnosti a především civilními prostředky, zatímco Ču Šuang byl především voják bojující s Mongoly a mající i mnoho mongolských žoldnéřů ve svých službách. Výběr Ču Jün-wena, obklopeného literáty a úředníky, sliboval pokračování v zamýšleném trendu zcivilnění a umírnění vlády.<ref name="c langlois 164"/> Ču Šuangu povýšení bránila v očích dvora a císaře i jeho násilnická povaha a řada zneužití moci a drobných i větších přestupků.<ref>Chan, str. 54-55, 59–61, 65–69.</ref>

 

 

== Reference ==