Stejně jako Ferdinand i Boris byl rozvážný a tichý panovník, který nikdy nešel do sporů. Po převratu dne [[9. červen|9. června]] [[1923]] se rozpadla agrární strana a v září téhož roku ji nasledovala strana komunistická. Jeho postavení se upevnilo. Od té doby mohl začít reformovat církev, s jejíž pomocí se dokázal v 30. letech zviditelnit jakožto její první reformátor.
V září 1940 získalo Bulharsko za [[Hitler]]ova zprostředkování od [[Rumunsko|Rumunska]] jížníjižní [[Dobrudža|Dobrudžu]] a Borisovi se v této souvislosti dostalo titulu ''car osvoboditel''. Na pačátkupočátku [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se připojil ke [[Osa Berlín-Řím-Tokio|státům Osy]] s cílem znovu získat Makedonii ztracenou po [[Druhá balkánská válka|2. balkánské válce]] a bulharská vojska se aktivně podílela na porobení Řecka. Na jaře 1943 sice odmítl německý požadavek na vydání bulharských Židů, povolil však extradici více než jedenácti tisíc Židů z Bulharskem okupovaných území. Boris odolával Hitlerovu naléhání na aktivní zapojení se do války proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] (k oficiálnímu vyhlášení války Spojeným státům americkýcmamerickým a Velké Británii došlo sice ze strany Bulharska v prosinci 1941, stále však byla zachovávána neutralita vůči SSSR). V této souvislosti byl v srpnu 1943 povolán k Hitlerovi na setkání, v jehož rámci se jej Hitler snažil donutit k větší aktivitě vůči SSSR. Po návratu z této návštěvy Německa Boris dne [[28. srpen|28. srpna]] [[1943]] náhle zemřel. Příčinou smrti bylo patrně selhání srdce.
