Ajznbonský tovaryš: Porovnání verzí

'''Ajznbonští tovaryši''', '''trhani''' nebo '''barabové''' bylo lidové označení pro dělníky, kteří ve velkém počtu pracovali na stavbách nových [[železniční trať|železničních tratí]] v [[19. století]]. Trhani se jim říkalo kvůli obvykle rozedranému oblečení, které svědčilo o chudobě, nestálém bydlišti a často i blízkém vztahu k [[alkoholický nápoj|alkohol]]u.

Fenomén trhanů se objevuje už při stavbách první [[koněspřežka|koněspřežné železnice]] z [[Koněspřežná dráha České Budějovice - Linec|Českých Budějovic do Lince]], kde v roce [[1827]] pracovalo 6000 dělníků z celých [[Čechy|Čech]]. Na stavbě první lokomotivní železnice, [[Severní dráha císaře Ferdinanda|Severní dráze Ferdinandově]], o pár let později se množství dělníků počítalo již na desítky tisíc. Takové soustředění pracovních sil do té doby nemělo obdoby, protože na dřívějších velkých stavbách [[silnice|silnic]] nebo [[rybník]]ů pracovaly maximálně stovky lidí.<ref>{{Citace monografie

Lidé nebyli dobře placeni, byli vykořeněni z domova a často se přesunovali ze stavby na stavbu i s celými rodinami. Nebylo divu, že řada z nich podlehla [[alkoholismus|alkoholu]], kterým se snažili zahnat myšlenky na špatnou životní perspektivu. Snem většiny dělníků byla práce u železniční společnosti, protože ty si své zaměstnance pro některé pozice - obvykle strážníky trati, - často vybíraly právě mezi stavebními dělníky. Takový člověk pak získal ubytování ve [[strážní domek|strážním domku]] a jistotu zaměstnání nebo dokonce [[důchod|penze]].