René Descartes: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
ButkoBot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: sq:René Descartes
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstranění linku na rozcestník Skepse s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Skepticismus; kosmetické úpravy
Řádek 41:
 
== Descartovo myšlení ==
Descartovo myšlení – filosofické i vědecké – je hluboce poznamenáno neklidem a nejistotami jeho doby. Reformace a náboženské války ve Francii, v Anglii a v celé Evropě podryly středověkou důvěru nejen v Boží zjevení, v bibli, ale i v možnosti lidského poznání a rozumu. [[Koperník]] a [[Galilei]] ukázali, že běžné smyslové jistoty – například pevná, nehybná Země pod nohama - neplatí. Descarta silně ovlivnila [[Skepticismus|skepse]] [[Michel de Montaigne|Montaigneova]], rozpad scholastické filosofie a stoické myšlenky. Celé jeho životní úsilí je usilovným hledáním pevných jistot, nejprve matematických, později i filosofických: Descartovo řešení spočívá v radikální skepsi, metodickém zpochybnění všeho, o čem lze pochybovat – a právě tam najde pevnou půdu v sebejistotě myslící duše či subjektu.
 
:„Má-li být všechno poznání odvozeno z nejjednodušších principů, musím si napřed zjednat jistotu o nepochybnosti svého východiska. Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudu zprvu pokládat za jisté nic. Budu pochybovat o všem, abych zjistil, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musím nejen o všem, co jsem se naučil ve školách, z knih anebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který mne obklopuje, skutečně existuje, anebo je pouhým výmyslem, a zda jej vnímám takový, jaký je - vždyť vím, že člověk je často obětí mnohých smyslových klamů. A pochybovat musím rovněž o tom, co se zdá být vůbec nejjistější, o principech matematiky, protože je možné, že náš lidský rozum nedostačuje k poznání pravdy a trvale nás uvádí v omyl.“<ref>''Principy'', I.5 </ref>
Řádek 65:
=== Descartův [[ontologie|ontologický]] model ===
Descartes rozlišuje Boha jakožto nekonečnou a nestvořenou [[substance|substanci]], a vedle něho jen '''dvě substance stvořené''':
# ''res extensa'', svět těles, tělesnou substanci s hlavním atributem rozprostraněnosti;
# ''res cogitans'', nerozprostraněnou duchovní substanci s atributem myšlení, neprostorový a netělesný duch, myšlení.
 
Descartes je tedy v tomto učení zastánce [[dualismus (filosofie)|dualismu]] hmoty a ducha, objektu a subjektu. Rozlehlost i myšlení, tělo i duch jsou nicméně v člověku „nejtěsněji svázány a jaksi promíšeny“.<ref>''Meditace'' VI. </ref> Jenže na otázku, jak mohou tyto dvě zásadně odlišné substance být v jedné bytosti a dokonce na sebe působit, nedovede odpovědět. Na tyto otázky pak navázali Descartovi následovníci ([[Leibniz]], [[Baruch Spinoza|Spinoza]], [[okasionalismus|okasionalisté]] a další).
Řádek 94:
{{Portál Filosofie}}
{{Portál Matematika}}
* [[Novověká filosofie]]
* [[Racionalismus]]
* [[Cogito ergo sum]]
* [[Kartézská soustava souřadnic]]
 
== Odkazy ==
Řádek 138:
{{NK ČR|jn19990001725}}
 
* ''Dopisy Alžbětě Falcké''. Brno 1997
* ''Meditace o první filosofii. Námitky a autorovy odpovědi''. Praha 2003
* ''Meditationes de prima philosophia''. Praha 2001
* ''Regulae ad directionem ingenii''. Praha 2000
* ''Rozprava o metodě''. Praha 1992
* ''Vášně duše''. Praha 2002
 
=== O Descartovi ===