|
[[Image:Jaskinia bielska2.jpg|thumb|Belianská jeskyně]]
'''Belianská jeskyně''' je jedna z největších a jediná zpřístupněná vysokohorská krápníková [[jeskyně]] v [[Tatranský národní park|Tatranském národním parku]]. Prozkoumaná délka jeskyně činí 1752 metrů při výškovém rozdílu 160 metrů. Pro veřejnost je zpřístupněno 1135 metrů s výškovým rozdílem 115 metrů. Doba prohlídky trváje 70 minut. Otevřena je od úterý do neděle.
Nachází se poblíž obce [[Tatranská Kotlina]], vve vysokohorském krasovém terénu nejvýchodnější části [[Belianské Tatry|Belianských Tater]], ve vysokohorském krasovém terénu. Vchod do jeskyně leží na severním svahu Kobylího vrchu, ve výšce 890 m n.m., asi 130 m nad hladinou říčky [[Belá|Belé]]. Jeskyně byla známá zlatokopům již roku [[1826]], o čem svědčí uhlem napsané jména a data na jejich stěnách. Jejich objev však zůstal utajenýutajen až vdo roku [[1881]], kdy vnikli do jeskyně její první známí objevitelé Július Husz a Johan Britz, na dalších objevech se pak podíleli i B. Kaltstein a I. Verbovský.
Zpřístupněná byla za velkých těžkostí již rokuv roce [[1884]]. aJiž v rokuroce [[1896]] již bylo v jeskyni zavedené elektrické osvětlení (tj. 12 let po objevení [[žárovka|žárovky]]) bylo v jeskyni zavedené elektrické osvětlení.
Zajímavostí je, že kolem roku 1934 se v jeskyni prováděly pokusy se zaledněním spodních částí jeskyně, aby vzrostla její atraktivita. Tyto pokusy byly poměrně úspěšné, velmi se však poškodila krápníková výzdoba a začaly praskat vápencové stěny jeskyně, proto se později s pokusy přestalo.
Během vzniku Belianské jeskyně, jejíž vývoj probíhal od vrchního [[pliocén]]u až do konce [[pleistocén]]u, působila erozivní a korozivní činnost ledovcových a atmosférických vod v místech vrstevnatých škár a tektonických linií.
Jeskyně se rozprostírá ve směru Ssever-Jjih a vytváří tři morfologické části – vstupní, výstupní a sestupné. Vstupní horizontální časti, ve kterých se nacházejí komínové prostory spojené umělými tunely, nemají krápníkovou výzdobu a jeví stopy po řícení. Výstupní časti, které začínají Rozcestím, prudce stoupají do výšky ve vzdálenosti 112 m od vchodu. Tyto prostory zahrnují prostorné řícením zvětšené dutiny, vzniklé na vrstevnatých plochách. Z krápníkové výzdoby zde vznikly nástěnné [[vodopád]]y (Vysoký dóm, Zbojnická komora, Dóm SNP) a [[pagoda|pagodovité]] [[stalagmit]]y (Palmová síň). Zvláštní je nakloněný, 2 m vysoký a 1 m široký stalagmit ve Zříceném dómu, který má podobu šikmé věže v [[Pisa|Pise]]. Na plochém hlinitém dně jeskyně se vytvořily malé jezírka (Palmová síň, Zlaté jezírko v Zbojnické komoře). Sestupné prostory prudce klesají téměř paralelně s výstupními částmi nejprve směrem na SZ, později na SV.
Dómovité prostory jsou vyzdobené krápníkovými vodopády (Vodopádový dóm, Hudební síň, Hluboký dóm). V Galerii je pozoruhodný stalagmit Bílá pagoda, v Bílém dómu je zajímavý Bílý sloup. Krápníkové útvary jsou místy odumřelé, jinde jsou však lesklé, živené prosakujícími atmosférickými vodami.
V Belianské jeskyni se vyskytujívyskytuje až 8 druhů [[Netopýři|netopýrů]], např.: [[netopýr velký]] (Myotis myotis), [[netopýr vousatý]] (Myotis mystacinus) a [[netopýr východní]] (Myotis blythi). Žije zde také [[plch velký]] (Glis glis) a v jezírkách [[bezkrunýřka Chappuisova]] (Bathynella chappuisi) a druhy řádu [[chvostoskok]]ů (Colembolla). Na shnilém dřevu byly zjištěnézjištěny [[plíseň|plísně]] (Mucor mucedo, Penicilium glaucum). Teplota vzduchu v jeskyni kolísá mezi 5 - 5,8°C, vlhkost mezi 93 - 97 %.
== Externí odkazy==
| 