Šejk: Porovnání verzí

Šejk je vůdcem převážně beduínských kmenů, výjimečně mohou velmi vážení muži vést i kmenů několik. Volby jsou téměř „[[demokracie|demokratické]]“ v různých zemích s drobnými obměnami. Jako vůdce jej volí buď každý člen kmene či osady nebo jinde zase rada starších a významných mužů. Šejk musí být muž vážený, moudrý a všemi respektovaný, který je schopen řešit spory mezi obyvateli svého kmene. Zároveň také řeší neshody i s ostatními kmeny. Očekává se, že bude rozhodovat rychle a spravedlivě. K takovému vládci přicházejí se svými problémy i lidé z jiných kmenů. Proti jeho rozsudkům si často netroufnou prosazovat zákon ani vlády současných arabských zemí. Tak i například vrah se může dostat pod šejkovu ochranu, pokud je podle něj nevinný; zákrok vlády by pak byl chápán jako urážka, která by velmi pobouřila celý kmen. Doba vlády ani pravomoci šejka však nejsou neomezené -– při ztrátě důvěry nebo pokud nenaplní očekávání kmene, může být okamžitě odvolán.

* JednouJedna z povinností, vycházející z [[islám]]u, je pomoc lidem v nouzi.

APodle pravděpodobněmístních zvyklostí souvisí s titulem šejka i řada dalších práv a povinností, které se týkají titulu šejka.

== Historie (Předislámsképředislámské období – Arabský poloostrov) ==

V čele kmene [[kočovník]]ů (''badawí'', pl. ''baduw'' – kolektivní pojmenování ''´arab'', pl. ''a´rab'') stojí volený náčelník (''šajch'', ''sajiid'').<ref name="predisl">Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I., Praha: Karolinum</ref> Obvykle je volen z jedné prominentní rodiny, ale není absolutistickým vládcem, nemá přímou osobní moc trestat nebo donucovat. Je autoritou (větší či menší podle rodu, zásluh o kmen, osobních vlastností), která ovlivňuje rozhodování rady starších. Rozhodování sporů mezi členy kmene se v tomto období řídí podle zvykového práva ([[sunna]]), přičemž konečný verdikt připadá na šejka a radu starších. Velký význam mají zásady krevní msty (''ta´r''), které ukládají povinnost odplaty. Vina a povinnost se přenáší z úrovně rodiny na rodurod, někdy i na celý kmen. Krevní mstu je možno nahradit výkupným (''dija'').

Šejk nemá kultovní funkci. Před příchodem islámu jebyl obvyklým náboženstvím kmenový [[polydémonismus]].<ref name="predisl" /> ([[animismus]] →, [[polyteismus]]), uctívání duchů sídlících ve stromech, pramenech a často v kamenech.<ref Náboženstvíname="predisl" má politický ráz v tom smyslu, že příslušnost ke kmeni se projevuje v uctívání kmenových božstev, odpadlictví od kmenové víry se rovná zradě./>

Takové náboženství mělo politický ráz v tom smyslu, že příslušnost ke kmeni se projevovalae v uctívání kmenových božstev, odpadlictví od kmenové víry se rovnalo zradě. Jen několik božstev jebylo nadkmenových, [[(bohyně]] [[Manát]], ´[[Uzzá]], a [[Allát]], které podléhají nejvyššímu božstvu zvanému [[Alláh]]).

Kultovní funkci v kmeni zastávajízastávali strážci svatyň (''sádin''), kmenoví kouzelníci (''hákim''), věštci (''´árif''), kteří jsoubyli ve spojení s [[džin|dži]]ny (dobrými nebo zlými démony, jež jim odhalujíodhalovali tajemství světa). Věřilo se, že i básníci (''šá´ir'') jsou inspirováni džinnydžiny.

* [[Veselý Rudolf|Rudolf, Veselý]]. '' Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí od vzniku islámu do konce 18. století. Díl I.'' Skripta profilozofické posl. filoz. fak.fakulty Univerzity Karlovy, 2. přeprac.přepracované vydvydání. Praha: Karolinum, 1991. {{ISBN|8070664223}}

* [[panovníkPanovník]]

* [[chánChán]]