Psychopatologie: Porovnání verzí

 

 

 

Znaky onemocnění se nejčastěji nazývají [[Symptom|symptomy]]. Více symptomů dohromady se nazývají syndromy. Nějaké symptomy jsou pozorovatelné (např. tempo řeči). Některé jsou naopak naprosto nezřetelné, a hlavně subjektivní pro jedince. Nejdůležitější oblastí pro diagnostikování jsou příčiny, za jakých onemocnění vzniklo. K zjištění příčin se nejčastěji využívají terapie, pomocí kterých se odhalují daná onemocnění a jejich závažnosti. Důležité je i prevence duševních nemocnění a stavů. Pomocí diagnostického klasifikačního systému je lehčí komunikace mezi odborníky a tím lze nastavit správnou terapii, poté se pak lépe odhadne průběh a prognóza (budoucí stav) jedince. V současnosti v České republice máme klasifikační systém 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí. <ref name=":2" /><ref name=":0">{{Citace monografie

| příjmení = Vágnerová

}}</ref>

 

Psychiatrická péče v České republice je realizovaná prostřednictvím psychiatrických zařízení. Spolupráce mezi jednotlivými zařízeními je klíčová pro efektivní léčbu. Důležité je i propojenost služeb psychologických, psychoterapeutických a sociálních. Pro některé je psychická hospitalizace nezbytná. Lze se nechat hospitalizovat buď v nemocni oddělení psychiatrie, psychiatrických klinikách nebo v psychiatrických nemocnicích. Psychiatrické léčebny či nemocnice jsou většinou spádové (jsou určeny pro danou oblast). Člení se na specializovaná oddělení (psychotické, neurotické, …). Rozdíly mezi psychiatrickým oddělením, psychiatrickou klinikou a psychiatrickou nemocnicí (léčebnou) jsou druhy pacientů, které přijímají, množství, které přijímají a také v možnosti délky pacientova pobytu.<ref name=":2" /><ref name=":0" />

 

Ambulantní psychiatrická péče umožňuje pacientům pravidelně docházet na kontroly jejich stavů a sledovat, jak onemocnění postupuje. Zde se upravuje i [[Lék|medikace]]. Mnoho psychiatrických poruch nepotřebuje hospitalizaci a vystačí si jen s ambulantní péčí. Ambulantní péče také může předcházet hospitalizaci nebo naopak může na hospitalizaci navazovat a držet poruchu „pod kontrolou“. Také slouží k tomu, aby se stav nezhoršil a nemuselo dojít k opětovné hospitalizaci. Nejdůležitější je však podchytit poruchu v čas. Existuje síť psychiatrických ambulancí, které pacientovi vyhledají nejbližší ambulanci, aby to měl co nejblíže a mohl tam v případě potřeby (např. zhoršení stavu) docházet.<ref name=":2" />

 

Následující kapitoly se zabývají poruchami psychopatologie. K poruchám psychopatologie patří porucha vnímání, porucha myšlení, porucha paměti, porucha řeči, porucha emocí, porucha pozornosti, porucha jednání, porucha vůle a porucha pudů. V každé z těchto kapitol je stručně popsáno, jaké choroby do těchto poruch spadají a vysvětleno, co se jedinci děje při onemocnění a jak se při tom chová. <ref name=":2" />

 

Každá porucha vnímání je zároveň symptomem mnoha [[Nemoc|chorob]], a to i u zdravých lidí.

 

Vážnější poruchy – [[psychóza]], hluboké duševní poruchy.

 

 

Způsobené subjektivním zpracováním smyslové zkušenosti, orgánovou nedokonalostí + fyzikální náležitostí objektů (společně všem lidem). Naše smyslové orgány nejsou dokonalé, jsou senzoricky omezeny. Nejčastěji jde o chyby v odhadu vzdálenosti, velikosti podnětů (např. ponoření hole do vody = vypadá jako zlomená (díky lomu světla)). <ref name=":1" />

 

Stopy (doznívání) zrakových vjemů. Negativní či pozitivní. Většinou v komplementárních barvách (např. Pozorujeme-li černý čtverec a pak se podíváme na šedou plochu uvidíme čtverec bílý). Tyto paobrazy trvaní pouze pár vteřin. <ref name=":1" />

 

Schopnost vyvolat smyslovou představu s velkými detaily a přesností, že kopíruje skutečnost. Představa, kterou si člověk vybaví, je natolik reálna, že překrývá skutečnost. Do jistého věku je to normální. Často je u dětí a u umělců. <ref name=":1" />

 

Není tak přesná, méně detailní. Má určitou senzorialitu. Je častá. Když se v ní jedinec ztratí může to vyvolat halucinaci. Důležité je zde emoční zážitek – síla (např. žena si myslí, že je těhotná i když není). Může zvýraznit míru prožívání situace a vést až k hysterii. <ref name=":1" />

 

Sloučení dvou smyslových vjemů. Nejčastěji to jsou zrak a sluch (ten znak) slyšet barevně (fotismus), zvukový doprovod při vidění (fonismus). Např. poslech daného zvuku vyvolává barevný vjem nebo naopak pohled na nějakou barvu vyvolá v nás určitý zvuk. <ref name=":2" />

 

[[Iluze]] jsou nesprávné, zkreslené a deformované vnímání reálných podnětů.

 

}}</ref>

 

 

V praskání parket a nábytku slyší hlasy. <ref name=":2" />

 

Zkreslení plochy: boření přímek, dojem borcení, posunování křivé stěny. Často představa o procházení zdí a zavřenými dveřmi. <ref name=":2" />

 

Jedinec si uvědomuje že iluze není reálná. Nevěří v jejich reálnou existenci. Zaujme k iluzi kritický postoj. Nepravost si uvědomí sám nebo podle vnějšího prostředí. Zkreslení za normálních okolností (únava, strach, [[Otrava|intoxikace]]). <ref name=":3" />

 

Schopnost vidět v různých tvarech jiné objekty a tvary, cílená a vědomá činnost. Často využívají kartářky (lití olova). Mraky na obloze nám něco připomínají. Psychologie je používá v projektivních testech ([[Rorschachův test]]). Málo strukturovanému podnětu přikládáme konkrétní význam. <ref name=":3" />

 

Porucha vnímání vlastního těla i různých kvalit vnějších skutečností. Vzniká pocit nejistoty, odcizení a neskutečnosti. Zachovaný náhled vědomí, že jde o falešný vjem. Často se objevují při epileptických záchvatech. <ref name=":3" />

 

Porucha zřetelného citového prožívání při vnímání sebe nebo okolí (jako ve snu) odcizení. Jedinec má pocit, že není ve svém, ale že je jinde. Může být i u zdravých lidí například při únavě. Často bývá u schizofrenie, epilepsie apod. <ref name=":1" />

 

Odcizení vlastních myšlenek a emocí (jedinec ví, že miluje své děti, ale necítí k nim žádnou lásku). Duševně si jedinec připadá sám sobě cizí. <ref name=":1" />

 

Pocit odcizení. Jedinec má pocit, jako by to nebyl on. Často se kontroluje v zrcadle, jestli je to on. <ref name=":2" />

 

Pocit cizoty okolí, nereálnosti, neskutečnosti okolního světa.

 

 

Sebe považuje za jinou osobu, ale nechybí pocit identity se svou základní osobností. <ref name=":2" />

 

Jedinec má pocit, že se setkává s tím, s čím se již dříve setkal.<ref name=":3" />

 

 

Fantom údu. Po odnětí končetiny zůstává pocit, že jí stále máme (cítíme bolest, jako by tam stále ta končetina byla).

 

 

 

 

 

[[Halucinace]] jsou nereálné vjemy bez vnějších podnětů, pro nemocného jedince jsou však reálné. Halucinace ovlivňují jednání a náhled jedince. Je to nejzávažnější porucha smyslového vnímání. <ref name=":4">{{Citace periodika

| příjmení = Říha

}}</ref>

 

 

 

Akoasmata jsou jednoduché sluchové halucinace, neurčité zvuky (praskot, šustění, nářek, hukot vody, skřípění).

 

Olfakce se týká čichu. Nemocný jedinec cítí nepříjemné pachy (např. plyn).

 

Gustace jsou klamné chuťové pocity (to jídlo je zkažené, jedovaté, jedinec cítí odpornou chuť v puse).

 

Jedinec cítí bolest a tlak tam, kde ho nemá co bolet. Například: svědění, brnění, že mu pod kůží lezou brouci (podnětem je jeden senzor, odděleno). <ref name=":2" />

 

Jsou to halucinace jednoho nebo více smyslů. Jsou to pravé halucinace zahrnují poruchu při vnímání jedním smyslem či kombinací smyslů (naráz) při kompletním vjemu. <ref name=":2" />

 

Jsou velmi různorodé. Nejsou však nejčastější. Méně časté než sluchové; nejvíce členěné, pestré, mohou být kontaminovány realitou. Jednodušší halucinace mohou být následkem poškození mozku, hodně u epilepsie.

 

 

Nejčastější. Hodně u [[schizofrenie]]. Jedinec často slyší hlasy (psychotický projev) následek, povídá si sám se sebou

 

 

Jedinec vnímá reálný podnět. To, co vnímáme zrakem, jedinec cítí na svém těle (vidí jehlu -> pociťuje píchnutí, vidí sportovce při závodu -> cítí svalovou únavu). Málo časté.

 

Jedinec má hrubé zkreslení vjemů, například slyší ve zvonění kostelního zvonu výhružky. Nejčastěji slyší v různých zvucích výhružky.

 

 

 

 

Myšlení je součást psychiky, propojuje s realitou, naučíme se myslet až vývojem. Myšlení se často dělí na vědomé, probíhající v představách a kontrolované^. <ref name=":2" />

 

 

je zpomalené tempo myšlení, je snížena dynamika myšlení

 

 

 

Do myšlení zasahuje cizí element, pochody, problémy, něco v okolí. Jedinec se špatně soustřeďuje. Má 2 možné příčiny: 1) přílišná koncentrace, 2) rozptylování. <ref name=":0" />

 

Nerozlišují se podstatné a nepodstatné věci. Při směřování k cíli má několik nepodstatných odboček k vedlejším tématům, pak se k hlavnímu tématu už nevrátí. Bývá při demenci, mánii a poškození mozku.<ref name=":1" />

 

Nepostupuje kupředu. Jedinec se neustále opakuje o stejné myšlence a popisuje jí stále stejně, občas jen verbálně obmění. Bývá to u starých lidí, jedinců s mentální retardací, u lidí s demencí a u epilepsie. <ref name=":0" />

 

Člověk ulpívá na slově nebo větě, kterou stále dokola opakuje či opakovaně do řeči zapojuje. U zdravého jedince se vyskytuje při únavě či rozespalosti. U nemocného jedince se vyskytuje u počínající demence a při organickém poškození mozku. <ref name=":1" />

 

 

Bezdůvodně se jedinec zarazí uprostřed jinak plynulé řeči. Vyskytuje se u schizofreniků, demence, únavy. Trvá do 10 sekund. <ref name=":2" />

 

Jedná se o porušení logického řádu myšlenek, řeč se stává nesouvislá. Ztrácí obsahovou souvislost. Pokud je postižena i gramatická stavba řeči, jedná se o agramatismu. Pokud jsou jednotlivá slova absolutně bez návaznosti jedná se o slovní salát.<ref name=":1" />

 

Jedinec má pocit, že jeho myšlenky nejsou jeho, že mu je někdo vsugeroval a „dává“ mu je do mysli. Značí se tímto vždy závažná psychická porucha. Někdy bývají označovány jako intrapsychické halucinace.<ref name=":3" />

 

Jedinec s poruchou autistického myšlení je odkloněný od reality, zabývá se pouze svým vnitřním světem, který řídí podle autistických představ. Uzavírá se do svého světa na okolí nereaguje. Nedbá ani na okolní nebezpečí. Autistické představy jsou často fantastické obsahy a plnění si nereálných fantazií a romantických přání.<ref name=":3" />

 

Myšlení zkreslené silnými emocemi, předsudky, prestiží, vlastními zájmy; nekritické v neověřování premis („všichni cikáni kradou“), jedná pod vlivem mýtů a předsudků. Emoce mají velký vliv, jak lidé přemýšlí. Setkáme se s tímto myšlením u dogmatiků, v primitivních společnostech, mentálně retardovaných jedinců a u teroristických skupin.<ref name=":3" />

 

Silně emočně orientovaný myšlenkový proud k jisté problematice. Nejčastěji jde o obavy z budoucnosti, starost o rodinu, hypochondrie a starosti. Může být i u zdravých lidí. <ref name=":3" />

 

Mezi poruchy myšlení se řadí, protože omezují myšlenkový tok od jeho spontánnosti. Jsou to vtíravé a neodbytné myšlenky. Nedají se vůlí potlačit. Mohou to být pochybnosti, nesmyslné nápady a obavy. Je to například u pověr, aby se něco nezakřiklo, raději to „zaťukáme“ do dřeva, stoupání si na kanál, nebo mít u sebe nějaký talisman. <ref name=":0" />

 

 

</ref>

 

 

Chorobné přeceňování vlastností, schopností, síly, chytrosti, zdraví a celkového významu své osoby. Bývají spojeny s manickou náladou. <ref name=":5" />

 

Jedinec je přesvědčen o svém nadání, svých schopnostech a o své síle, které přesahují myslitelné hranice (umím létat, můžu se stát neviditelným). <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Přesvědčení o neobyčejném významu své osoby.

 

 

 

 

 

Jedinec je přesvědčen o vlastní nevýznamnosti, provinění, chorobnosti

 

 

Jedinec si myslí, že trpí nějakou nevyléčitelnou, zákeřnou či dosud neobjevenou chorobou (nádor, AIDS, kapavka, rakovina, vyžrané vnitřnosti). Opakovaně dochází za lékaři a nálezy jsou stále s negativní výsledky. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

 

Jedinec se obviňuje za věci, za které si připisuje vinu i když nic z toho nemohl ovlivnit. Obviňuje se například z války, zemětřesení, nebo, že se stala někomu nehoda. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec popírá zjevné skutečnosti týkající se jeho osoby a jeho okolí. Popírá existenci svých orgánů a celého těla. Může dojít i k popření celého světa. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec je přesvědčen o své neschopnosti, není ničeho schopný, podceňuje se (inteligenci, paměť, zručnost). <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec se bojí číhající katastrofy, živelních pohrom, která mohou postihnout jeho rodinu. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec se bojí finančního úpadku a chudoby. Bojí se, že v blízké době zkrachuje. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

 

 

 

 

Bludy na základě chorobné vztahovačnosti. Základem je nemístná a neodůvodněná vztahovačnost projevů okolí k sobě (projdu kolem někoho, kdo se směje – směje se mně) a podezíravost běžným událostem dává význam, že ho bude pronásledovat, někdo mu bude nevěrný, bylo mu ublíženo. Nelze přesvědčit o opaku. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec má představu, že je sledován, pozorován či pronásledován. Je obětí spiknutí. Jedinec si může vyrábět nejrůznější masky, brnění, krunýře, které ho před světem ochrání. Útočí na domnělé nepřátele.<ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec je nezvratně přesvědčen o nevěře partnera. Je nedůvěřivý, chorobný, nesmyslný. Typické pro schizofreniky, senilní demenci, chronické alkoholiky. Své názory zdůvodňuje vedlejšími argumenty. <ref name=":0" /> <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedince miluje nějaká osoba, často významná či slavná. Je žádoucím erotickým objektem. <ref name=":0" /><ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

[[Paměť]] je schopnost přijímat, ukládat, uchovávat a reprodukovat získané informace. Poruchy paměti se mohou týkat paměťového procesu, délky zapamatování a z hlediska modality zapamatovaného informace. Poruchy paměti dělíme na kvalitativní a kvantitativní poruchy.<ref name=":1" /><ref name=":0" />

 

 

 

Hypománie je oslabení paměťové funkce buď v jejich dílčích stránkách nebo celkově. <ref name=":1" />

 

[[Amnézie]] znamená ztrátu paměti či její části. Například po úrazu hlavy. Dělíme je na retrográdní (nepamatuje si, co předcházelo úrazu) a anterográdní (chybí vzpomínky po nabytí vědomí)

 

Palimpsest (alkoholové „okno“) je výpadek paměti jako jeden ze symptomů chronického alkoholismu. <ref name=":2" />

 

 

Jsou charakteristické tím, že si jedinec neuvědomuje, že jeho vzpomínky jsou nepřesné, zkreslené či falešné, je si jist, že si to pamatuje správně. <ref name=":0" />

 

Jedinec si něco přečetl v knížce, časopisech nebo slyšel v příbězích a má pocit, že to skutečně prožil. <ref name=":3" />

 

Jedinec vydává cizí myšlenky za své, jelikož si nepamatuje, že mu je někdo řekl, má pocit, že je vymyslel sám. <ref name=":2" />

 

Jedinec nemá správnou časovou lokalizaci. Jeho vzpomínky jsou pravdivé, ale čas nesedí. Například povídá o události, která se stala před lety, ale on to vypráví, jako by se to stalo včera. <ref name=":3" />

 

Jedná se o domýšlení si částí informací. Informace je správná, ale pokud si jedinec na část nevzpomene, nahradí jí lživou informací (nepravdivým údajem). S časovým odstupem na stejnou otázku odpoví jinak (nepravdivým údajem). <ref name=":3" />

 

 

 

 

 

 

 

 

Nemluvnost. Jedinec nemluví, i když to umí, má k tomu nějaký důvod. Většinou je to dočasné. <ref name=":1" />

 

Emoce jsou složité psychické funkce. Jsou vyjádřením vnitřního postoje a vztahu jedince k sobě a okolním jevu a situacím. Jsou vysoce subjektivní a dynamické. Z hlediska intenzity a doby trvání je rozdělujeme na afekty (intenzivní, prudká a emotivní reakce) a nálady (dlouhodobé, emotivní podbarvení).<ref name=":2" />

 

Představuje náhle vzniklé, bouřlivé, prudké a rychlé emoce. Jsou krátkodobé, ale mají velkou intenzitu a doprovázejí je zřetelné fyziologické změny (zrudnutí, zblednutí, zčervenání)

 

Nejvýše vystupňovaná intenzita [[Afekt|afektu]], výbuch, na jehož vrcholu dochází k poruše vědomí. (na tuto dobu bývá amnézie)

 

Jedinec ví, co dělá, ale má zhoršení ovládání se. Není porucha vědomí.

 

Krátkodobé. Po hrůzném, silném zážitku, jedinec není schopen reakce, pohybu, vypadá jakoby „zamrzl“. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Dlouhodobě trvající emoce. Může však být občas proměnlivá. Ovlivňuje psychické funkce a tělesné projevy.<ref name=":3" />

 

Zahrnuje patologické zvýšení [[Nálada|nálady]].

 

Je spojena s pocitem blaženosti a extrémní spokojenosti. <ref name=":3" />

 

 

Moria je velmi veselá nálada, avšak se v té chvíli jedinec chová nevhodně, mluví vulgárně, sexuálně provokativní, urážlivý a nemístné vtipkování, kterým lidi obtěžuje. <ref name=":0" />

 

Obsahuje pocit naprostého štěstí, blaženosti, které jsou spojeny s náboženskými nebo sexuálními prožitky. <ref name=":2" />

 

 

Je to nálada výrazně podrážděná a nevlídná, může být spojena s agresí. <ref name=":2" />

 

 

 

Je spojena s bezradností až neschopností rozhodnout se. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Jedinec není schopný se z ničeho radovat. <ref name=":2" />

 

 

Subjektivní a velmi nepříjemný pocit, nemá konkrétní obsah. Projevuje se nepohodou, napětím a strachem. Výrazně v jedinci narůstá vnitřní tenze. Mezi příznaky patří zrychlení dechové a tepové frekvence, pocení, svalová slabost a podobně. <ref name=":0" />

 

 

 

Pozornost je schopnost vědomí soustředit se na informace, které jsou v danou chvíli a situaci vhodné. <ref name=":3" />

 

Zvýšená pozornost. Není tak žádoucí, jak by se mohlo zdát. Většinou se jedná o selektivní pozornost, například u paranoidních lidí, kteří se zaměřují na vše, co by jim mohlo uškodit.<ref name=":3" />

 

Snížená pozornost. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Ztráta pozornosti. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Změna pozornosti v napjatém očekávání určité situace, proto je reakce jedince předčasná nebo opožděná. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

 

Jednání lze brát jako plánovité, promyšlené a cílené chování. Znamená to, že člověk volí z možných variant, jak se zachovat. Úmyslné jednání závisí především na funkci prefrontálního systému, jehož centrum umožňuje adekvátní zpracování různých informací a volí tomu odpovídající jednání. Porucha jednání je buď snížením celkové úrovně aktivity (hypoaglita) nebo nadměrnou aktivitou a tím i zvýšením jednání (hyperagilita). <ref name=":3" />

 

Při tomto jednání má jedinec tendenci k náhlým, často i chorobným nápadům, úplně bez rozmyslu a bez pomyšlení na následky. Často i bez emočního prožitku. Např. jedinec náhle skočí z okna. <ref name=":3" />

 

Náhlé vzniklé zuřivé a útočné jednání, které vyplývá z úzkosti. Často se objevuje u schizofreniků. Např. jedinec někoho bezdůvodně a nesmyslně napadá. <ref name=":5">Strožický, P., (2008). Základy psychopatologie. Brno.

 

</ref>

 

Katatonní porucha se vyznačuje nepřiměřenými motorickými projevy. Existují dva typy forem. První formou je velký útlum pohybu až úplná strnulost (stuporózní forma). Druhou formou je nadbytek projevů a zbytečné neúčelné pohyby (produktivní forma). <ref name=":1" />

 

Vyplývá z vtíravých myšlenek. Jedinec je vnitřně nucen k činnosti, která mu je však nepříjemná, ale nemůže přestat, jinak by došlo uvnitř k nárustu úzkosti a nepříjemného napětí. <ref name=":1" />

 

[[Vůle (psychická vlastnost)|Vůle]] je osobnostní vlastnost, která cílevědomě reguluje vlastní činnost. Poruchy vůle můžeme považovat za narušení autoregulace.<ref name=":0" />

 

 

 

 

 

Projevuje se bulimií, což je nesmyslné přejídání a následné zvracení. Opačná porucha obživy je anorexie, což je chorobné snížení příjmu potravy, při které vzniká až odpor k jídlu. <ref name=":1" />

 

Projevuje se sebepoškozováním až sebevražedným jednáním. <ref name=":1" />

 

Projevují se změnou intenzity či zaměření nebo odchylným způsobem sexuálního uspokojování (sadismus, masochismus). <ref name=":1" />

 

Projevuje se zanedbáváním péče o děti, nezájmem o ně, či dokonce týráním. <ref name=":1" />

 

<references />