Česko-polská válka (1345–1348): Porovnání verzí

Válce předcházelo zatčení [[Karel IV.|Karla IV.]], syna českého krále Jana Lucemburského, který byl z polského zajetí osvobozen. Celý konflikt způsobila snaha polského krále Kazimíra III. Velikého získat zpět Slezsko a připojit ho k Polskému království. Konflikt začal vypleněním města [[Rybnik]] a [[Pszczyna|Pštinu]] v [[Horní Slezsko|Horního Slezska]] polskými vojsky, která spolu s litevským vojskem poté postupovala k hranicím [[Opavské knížectví|Opavského knížectví]]. V dubnu a květnu 1345 na toto plenění reagoval český král Jan Lucemburský tím, že vytáhl proti Polsku. České vojsko se utábořilo u slezského města [[Wodzisław Śląski|Vladislav]], na což reagovala polská vojska ústupem ke [[Krakov]]u. České vojsko následně postupovalo ke Krakovu a 12. července 1345 2000 vojáků zahájilo obléhání města, které trvalo 8 dní, ale bylo však neúspěšné. Jan Lucemburský se rozhodl k návratu do Čech, ale před odchodem z neznámých důvodu rozdělil vojsko na dvě menší družiny. V okolí Krakowa byly pak obě družiny postupně poraženy společnými polsko-uherskými silami v bitvě u Lelowa a v bitvě u Pogoně. V září 1345 bylo podepsáno příměří s platnosti do listopadu téhož roku. V letech 1346 až 1347 nebyly obnoveny boje mezi polskou a českou stranou. Následník Jana Lucemburského, Karel IV. Slezsko definitivně začlenil do [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. V roce 1348 se ještě pokusil polský král dobýt slezskou [[Vratislav (město)|Vratislav]], byl však neúspěšný. Polsko-česká válka byla ukončena v roce 1348 mírovou smlouvou v [[Namysłów]]ě.<ref>{{Citace elektronické monografie