|
'''Tajná konference''' (německy ''Geheime Konferenz'') byla centrálnícentrálním poradníporadním orgánorgánem císaře, fungovala nejprve s několikaletou přestávkou mezi lety [[1669]] a [[1749]] za vlády tří generací rakouských panovníků z [[Habsburkové|habsburské]] dynastie, a sice [[Leopold I.|Leopolda I.]], [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]], [[Karel VI.|Karla VI.]] a jeho dcery [[Marie Terezie]]. Za vlády císaře [[Josef II.|Josefa II.]] byla do života uvedena její obdoba '''konferenceKonference pro říšské záležitosti'''. V roce 1790 došlo k reaktivování tajné konference, která fungovala v podstatě až do roku 1800/1801.
== Historie a složení ==
Tajná konference se vyvinula z [[Tajná rada|tajné rady]]. Počet členů tajné rady, a to i skutečných, nabobtnal během jednoho století do takové míry, že rada nebyla schopná racionálně fungovat. Za [[Leopold I.|Leopolda I.]] (vládl 1657–1705) bylo tajných radů už na šedesát, proto se jednání odehrávala v různých komisích, deputacích a konferencích.<ref name="Vykoupil"/>
Tajná konference, byla zřízenazřízená v roce 1669, měla čtyři členy a zabývala se především otázkami zahraniční politiky. Ovšem podobně jako u tajné rady počet členů brzy narostl do takové míry, že nebyla usnášeníschopná a v praxi se rozpadala do komisí pro jednotlivé záležitosti.<ref name="Hledíková"/> Leopold I. ji proto přestal svolávat a jeho syn [[Josef I. Habsburský|Josef I.]] (vládl 1705–1711) ji v roce 1705 dokonce rozpustil. Zrušenou tajnou konferenci nahradilo sedm komisí, které se skládaly ze tří až pěti [[Tajný rada|tajných radů]]. Komise se zabývaly říšskými, anglickými, francouzskými, holandskými, španělskými, italskými, švýcarskými, tureckými a válečnými (''politico-militaria'') záležitostmi.<ref name="Hledíková"/> Zahraniční politiku koordinoval [[Dvorský hofmistr|nejvyšší hofmistr]] a jeden ze dvou rakouských dvorských kancléřů, kteří se účastnili zasedání komisí.<ref name="Hledíková"/> Na jaře 1709 byla tajná konference obnovena a radila císaři v zahraničních a válečných otázkách. Tehdy se skládala z panovníka a čtyř, respektive šesti dalších členů. Jednalo se o [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyššího dvorského komorníka]] [[Jan Leopold z Trautsonu|Jana Leopolda z Trautsonu]] (1659–1724), rakouského kancléře Jana Bedřicha ze Seilernu (1646–1715), [[Nejvyšší kancléř#Seznam českých kancléřů v české dvorské kanceláři|českého kancléře]] [[Jan Václav Vratislav z Mitrovic|Jana Václava Vratislava z Mitrovic]] (1670–1712) a sekretáře Jana Jiřího Buola (1655–1727).<ref name="Vokáčová"/> Pokud ve Vídni pobývali i [[Seznam prezidentů Dvorské válečné rady|prezident]] [[Dvorská rada vojenská|dvorské válečné rady]] [[Evžen Savojský]] (1663–1736) a druhý rakouský kancléř [[Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu|Filip Ludvík Sinzendorf]] (1671–1742), účastnili se jednání také.<ref name="Vokáčová"/> V této sestavě se konference scházela pravidelně a fungovala efektivně. V roce 1712 zemřel Jan Václav Vratislav z Mitrovic a princ Evžen se stal stálým členem. Kolegium téhož roku doplnil ještě prezident [[Dvorská komora|dvorské komory]] [[Gundaker Thomas Starhemberg|Gundakar Tomáš Starhemberg]] (1663–1745).<ref name="Vokáčová"/> Činnost tajné rady upravoval nový řád z roku 1721, který vydal [[Karel VI.]] (vládl 1711–1740).<ref name="Hledíková"/> Zabývala se nejen zahraničními otázkami, ale i vnitřními záležitostmi, které císař nadhodil. V této podobě trvala tajná konference do roku 1749.<ref name="Vykoupil"/><ref name="Hledíková"/>
Na jaře 1709 byla tajná konference obnovena a radila císaři v zahraničních a válečných otázkách. Tehdy se skládala z panovníka a čtyř, respektive šesti dalších členů. Jednalo se o [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyššího dvorského komorníka]] [[Jan Leopold z Trautsonu|Jana Leopolda z Trautsonu]] (1659–1724), rakouského kancléře Jana Bedřicha ze Seilernu (1646–1715), [[Nejvyšší kancléř#Seznam českých kancléřů v české dvorské kanceláři|českého kancléře]] [[Jan Václav Vratislav z Mitrovic|Jana Václava Vratislava z Mitrovic]] (1670–1712) a sekretáře Jana Jiřího Buola (1655–1727).<ref name="Vokáčová"/> Pokud ve Vídni pobývali i [[Seznam prezidentů Dvorské válečné rady|prezident]] [[Dvorská rada vojenská|dvorské válečné rady]] [[Evžen Savojský]] (1663–1736) a druhý rakouský kancléř [[Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu|Filip Ludvík ze Sinzendorfu]] (1671–1742), účastnili se jednání také.<ref name="Vokáčová"/> V této sestavě se konference scházela pravidelně a fungovala efektivně. V roce 1712 zemřel Jan Václav Vratislav z Mitrovic a princ Evžen se stal stálým členem. Kolegium téhož roku doplnil ještě prezident [[Dvorská komora|dvorské komory]] [[Gundaker Thomas Starhemberg|Gundakar Tomáš Starhemberg]] (1663–1745).<ref name="Vokáčová"/> Činnost tajné rady upravoval nový řád z roku 1721, který vydal [[Karel VI.]] (vládl 1711–1740).<ref name="Hledíková"/> Zabývala se nejen zahraničními otázkami, ale i vnitřními záležitostmi, které císař nadhodil. V této podobě trvala tajná konference do roku 1749,<ref name="Vykoupil"/><ref name="Hledíková"/> pičemž se už v roce 1740 dostala tajná do krizového období.
V roce 1740 se dostala tajná konference do krizového období, v roce 1753 byl jmenován státním kancléřem [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu]] (1711–1794), který si v podstatě tajnou konferenci ve spojení s císařovnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]] monopolizoval, následně prosadil v roce 1760 [[Státní rada (Rakousko)|'''státní radu''']] jako nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie.<ref>{{Citace monografie ▼
▲V roce 1740 se dostala tajná konference do krizového období, v roce 1753 byl jmenován státním kancléřem [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu]] (1711–1794), který si v podstatě tajnou konferenci ve spojení s císařovnou [[Marie Terezie|Marií Terezií]] monopolizoval, následně prosadil v roce 1760 [[Státní rada (Rakousko)|'''státní radu''']] jako nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie . V každém případě jsou sezení tajné rady doložené ještě v roce 1764 a 1767.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hochedlinger
| jméno = Michael
}}</ref>
V letech 1764–17671767–1772 jese doloženascházela [[Josef II.|Josefem II.]] zřízená '''Konference pro říšské záležitosti''' (''Konferenz für Reichssachen / Conseil in Reichssachen''), sestávající z [[Říšská dvorská kancelář|říšského dvorského vicekancléře]] [[Rudolf Josef Colloredo|Rudolfa Josefa knížete z Colloreda]], a dvou až tří expertů, konktrétně z členů státní rady referendáře [[Johann Anton z Pergenu|Jana Antona hraběte z Pergenu]] (1725–1814) a referendáře [[Egid Valentin Felix z Borié|Egida Valentina Felixe svobodného pána z Borié]] (1719–1793), přičemž v nepřítomnosti císaře se jí účastnil vedle obou výše zmíněných říšských referendářů i státní referendář [[Friedrich Binder z Krieglsteinu|Friedrich svobodný pán Binder z Krieglsteinu]] (1708–1782). Po zrušení Konference pro říšské záležitosti v roce 1767 získal silný vliv na říšskou politiku opět Václav Antonín z Kounic-Rietbergu a to po celou další éru vlády Josefa II.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hochedlinger
| jméno = Michael
|
