Plavuně: Porovnání verzí

'''Plavuně''' (''Lycopodiophyta''), též známé jako '''plavuňové rostliny''', jsou oddělení [[Cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]]. Rozmnožují se [[Spora|výtrusy]]. Je to velmi starobylá skupina rostlin, vyvíjejícísesterská ke všem ostatním cévnatým rostlinám. Vyvíjejí se již od pozdního [[silur]]u, s&nbsp;intenzivnímintenzivně se rozšířenímrozšířily v&nbsp;[[devon (geologie)|devonu]] a dosahujícího svého vrcholu dosáhly v&nbsp;[[karbon]]u, kdy jejich rozsáhlé porosty daly vzniknout dnešním [[Černé uhlí|černouhelným]] slojím. Stromové formy vymírají v&nbsp;[[perm]]u až [[trias]]u, křovitékeřovité pak v&nbsp;[[Mezozoikum|druhohorách]], takže do současnosti se zachovaly jen jako [[Bylina|byliny]] s&nbsp;centrem rozšíření v&nbsp;subtropech a [[Tropický podnebný pás|tropech]]. V&nbsp;současné době zahrnují plavuňové rostliny celosvětově v&nbsp;různých pojetích 5–18 rodů a zhruba 1330 druhů,<ref name=":1">{{Citace periodika

}}</ref> Stonky se větví [[větvení|dichotomicky]], případně [[větvení|pseudomonopodiálně]]. Vymřelé stromové typy se vyznačovaly bipolárním růstem, kdy se kmen podobným způsobem větvil nahoře i dole; z vidličnatě větvených spodních „větví“, zvaných stigmaria, pak vyrůstaly kořenové výběžky. Pozůstatkem tohoto způsobu růstu jsou kořenonoše (rhizofory) některých současných vranečků.<ref name=":3" />

Listy i kořeny se u plavuní vyvinuly nezávisle na ostatních liniích rostlin.<ref name=":4" /> Listy jsou zpravidla drobné, mikrofylního původu, vzniklé tedy vychlípením pokožkových buněk. Mají jen jednu nevětvenou centrální [[Žilnatina (botanika)|žilku]] a uspořádané jsou ve šroubovici; jsou jednoduché, nečleněné, jen málo fosilních zástupců mělo listy dvouklaně dělené. U vranečků a šídlatek je na bázi listů přítomen drobný výběžek, zvaný pajazýček (lingula). [[Cévní svazek|Cévní svazky]] jsou [[Cévice|tracheidy]], u&nbsp;vranečků též primitivní tracheje, tvořící [[Stélé|protostélé]], [[Stélé|aktinostélé]] až [[Stélé|plektostélé]], u šídlatek a příbuzných druhů primitivní [[Stélé|eustélé]].<ref name=":3">{{Citace monografie

[[Soubor:Isoetes lacustris rivnenskyi2.jpg|náhled|ŚídlatkaŠídlatka ''Isoëtes lacustris'' pod vodní hladinou]]

Systém plavuní je neustálený a vzhledem k&nbsp;závislosti na fosilním materiálu pravděpodobně neúplný. V&nbsp;různých pojetích obsahuje jednu až tři recentní třídy, mnohokrát se měnil též počet různě široce pojatých čeledí i&nbsp;rodů a jejich vymezení. V&nbsp;tradičních systémech byly řazeny mezi [[kapraďorosty]], podle nových poznatků však formují samostatnou [[Monofyletismus|monofyletickou]] skupinu, která se od ostatních rostlin oddělila zhruba před 420 miliony let a od té doby se vyvíjela zcela nezávisle. Jejich fylogenetickou strukturu a vztah k&nbsp;ostatním cévnatým rostlinám lze zjednodušeně znázornit následujícím [[Kladistika|kladogramem]] (pouze recentní skupiny):<ref name=":1" /><ref>{{Citace elektronického periodika

VymřeláVymřelé vývojováprimitivní liniebezlisté primitivníchrostliny, vyskytující se od pozdního siluru do konce devonu. Pravděpodobně parafyletická skupina zahrnující několik bezlistýchvývojových rostlinvětví, dříve považovaná za samostatné oddělení, nověnověji řazená mezi plavuně do oddělení ''Lycopodiophytina.''<ref name=":4">{{Citace periodika

'''Řád †''ProtolepidodendralesLepidodendrales''''' – vymřelémohutné dřevinyfosilní devonské až karbonské érydřeviny (např.''[[Lepidodendron]]'', ''[[LeclercqiaSigillaria]]'' atd.)

Fosilně jsou plavuně doloženy již ze svrchního [[silur]]u a spodního [[Devon (geologie)|devonu]], kdy se objevili též první stromovití zástupci. Předpokládá se, že vývojově souvisí se skupinou ''[[Zosterophyllophyta]]'' a navazují na [[Rhyniové rostliny|rostliny rhyniové]]. Vrcholu svého rozšíření, morfologické diverzity i evolučního rozvoje dosáhly plavuně během [[karbon]]u; tehdy jejich stromové i keřovité typy tvořily dominantní složku vegetace močálovitých pralesů nížinatých pobřežních oblastí a vlhkých vnitrozemských pánví, jež daly vzniknout dnešním [[Černé uhlí|černouhelným]] slojím. V&nbsp;té době už byly zřejmě zformovány i&nbsp;všechny tři výše zmiňované taxonomické skupiny přetrvávající do současnosti. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;nástupem suššího klimatu v&nbsp;[[perm]]u především jejich stromové typy výrazně ustoupily a posléze během [[Mezozoikum|druhohor]] byly vytlačeny [[Nahosemenné|nahosemennými]] dřevinami; během [[Mezozoikum|mezozoika]] jsou nálezy dřevnatých plavuňových rostlin již jen sporadické a poslední z nich vyhynuly zřejmě ve spodní [[Křída|křídě]]. Do současnosti tak přežily pouze jako byliny.<ref name=":5" /><ref name=":3" />

Recentní plavuňové rostliny mají své&nbsp;těžiště rozšíření v&nbsp;teplých subtropických a tropických oblastech světa, některérostou ovšemvšak i v temperátních oblastech a některé zasahují až za polární kruh. Jen málo se vyskytují v&nbsp;suchých oblastech stepí, polopouští a pouští; výjimku tvoří např. severoamerický vraneček ''[[Selaginella lepidophylla]]'', zvaný též „růže z&nbsp;Jericha“ nebo „rostlina vzkříšení“, jenž je coby [[poikilohydrický organismus]] dokonale přizpůsoben i&nbsp;masivnímu vysychání. Mnoho plavuní roste jako podrost ve vlhkých [[Tropický deštný les|tropických pralesích]] nebo jako [[epifyt]]y zakořeněné v&nbsp;rozsochách tropických stromů, jiné osidlují mokřady a bahnité okraje vysýchavých jezer. Některé [[Šídlatka (rostlina)|šídlatky]] rostou celý život ponořeny pod vodní hladinou.<ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Soubor:Lepidodendron PAMuseum.jpg|Fosilní otisk kůry lepidodendronu s typickými jizvami po opadaných listech

Soubor:Peacock Fern (Selaginella wildenowii) (8681119528).jpg|Duhově se odrážející list vranečku ''Selaginella wildenowii''