Mír ze Saint-Germain-en-Laye: Porovnání verzí

}}</ref><ref name=" Dějiny Francie, 1988">{{Citace monografie | příjmení = kolektiv autorů | jméno = | odkaz na autora = | titul = Dějiny Francie | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1988 | strany = 205–208 | poznámka = [Dále jen: ''Dějiny Francie, 1988''] | isbn = }}</ref> Mír hugenotům zajišťoval svobodu vyznání, na vybraných místech povoloval bohoslužby<ref name="Jouannová"></ref><ref name="solnon">{{Citace monografie

}}</ref> a na dva roky ponechal kontrolu nad čtyřmi pevnostmi.<ref name=" Náboženské války, 15–16">{{Citace monografie | příjmení = Livet | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Livet | titul = Náboženské války | vydavatel = ERM | místo = Praha | rok = 1995 | strany = 15–16 | poznámka = [Dále jen: ''Náboženské války''] | isbn = 80-85913-03-8}}</ref>

Dohoda mezi oběma stranami vydržela až do [[Bartolomějská noc|Bartolomějské noci]] v roce 1572, pak válka opět vypukla nanovo.<ref name="Dějiny Francie, 1988"></ref> Byla ukončena až po upevnění moci původně protestantského francouzského krále [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV.]] z&nbsp;rodu [[Bourboni|Bourbonů]].<ref>Náboženské války, str. 23–24</ref>

Třetí hugenotská válka začala roku 1568. Katolíci se neúspěšně pokusili přepadnout a zajmout protestantské vůdce [[Gaspard de Coligny|Gasparda de Colignyho]] a [[Ludvík I. de Condé|Ludvíka de Condé]], kteří se poté přesunuli do [[La Rochelle]].<ref name="Náboženské války, 15–16"></ref><ref name="Dějiny Francie, 1988"></ref> Po vítězstvích, kterých dosáhli katolíci v bitvách [[bitva u Jarnacu|u Jarnacu]] v březnu 1569, kde padl Ludvík de Condé, a&nbsp;u&nbsp;[[bitva u Moncontouru|Moncontouru]] v&nbsp;říjnu 1569, měli hugenoté ještě dost sil, aby mohli pokračovat ve válce. Navíc se admirálu Colignymu podařilo na jihu Francie postavit novou armádu.<ref name="solnon"></ref><ref name=" Náboženské války, 15–16"></ref> Finanční problémy a úspěšná ofenzíva hugenotů pod vedením Colignyho postupujícího na Paříž donutily hlavní představitele katolíků, královnu-matku [[Kateřina Medicejská|Kateřinu Medicejskou]] a jejího syna, francouzského krále [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]], k vyjednávání.<ref name="solnon"></ref>

== Podmínky ==

[[Protestantismus|Protestantům]] (hugenotům) byla zajištěna svoboda jejich vyznání. Na základě mírové smlouvy mohli provádět bohoslužby v místech, kde to měli dovoleno do 1. srpna 1570 a dále také na předměstích čtyřiadvaceti měst, po dvou v každé provincii. Představitelé vyšších vrstev s určitými soudními pravomocemi mohli konat bohoslužby i ve svých domovech, ale maximálně ve společnosti deseti svých přátel či příbuzných.<ref name="Jouannová"></ref><ref>Solnon, str. 186</ref> Hugenoti mohli dále po dobu dvou let kontrolovat čtyři pevnosti: La Rochelle, [[Montauban]], [[La Charité-sur-Loire|La Charité]] a [[Cognac]].<ref name=" Náboženské války, 15–16"></ref> Dostali také slib, že obdrží zpět funkce ve státních úřadech, ze kterých byli odstraněni.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hroch | jméno = Miroslav | odkaz na autora = Miroslav Hroch | titul = Encyklopedie dějin novověku 1492–1815 | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2005 | počet_stran = 415 | strany = 351 | isbn = 80-7277-246-5 | spoluautoři=a kolektiv | vydání=1}}</ref> Dohoda tak s určitými změnami navazovala na edikty podepsané v lednu 1562, březnu 1563 a březnu 1568. Součástí smlouvy byla i výzva k zapomenutí starých sporů a k přátelství mezi oběma stranami. Její druhý článek oběma stranám doporučoval: „žít spolu jako bratři, přátelé a spoluobčané.“<ref name="Jouannová"></ref>

Příměří zprostředkovali [[Armand de Gontaut-Biron]] a Henri de Mesmes.<ref name="solnon"></ref>

Podmínky smlouvy byly dodrženy vstupem admirála Colignyho do královské rady, Coligny navíc obdržel finanční kompenzaci ve výši 150 000 [[Livre|livru]] a roční příjem 20 000 livru.<ref name=" Náboženské války, 15–16"></ref>