Telomera: Porovnání verzí

[[Barbara McClintocková]] je první ženou, která byla oceněna [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství,]] a to v roce 1983.

 

 

V období po roce 1970 byl ruský teoretik Alexei Olovnikov, první, kdo rozpoznal, jak chromozomy nedokáží replikovat svá zakončení. Na základě tohoto pozorování a ve shodě s názorem Leonarda Hayflicka o limitované míře buněčného dělení, Olovnikov později navrhl: DNA sekvence jsou ztraceny pokaždé, co se buňka dělí až do té doby, kdy postupná ztráta dosáhne kritické úrovně, při které dělení buněk končí.

* Ochrana proti [[rakovina|rakovině]]

 

{| class="wikitable"

! Skupiny !! Organismy !! Opakující se sekvence telomer (5´až 3´ke konci)

|-

|-

| Kvasinky || ''Kluyveromyces lactis'' || GGTGTACGGATTTGATTAGGTATGT

|}

[[Soubor:Telomer-structure.gif|náhled|vpravo|Trojrozměrné zjednodušené schéma telomer.]]

Zkracování telomer je často spojováno s procesy stárnutí a nemocemi stáří. V roce 2003 objevil Rochard Cawthon, dle jeho studie to, že jedinci s delšími telomerami vedou delší život, než jedinci s kratšími telomerami. Nicméně, není známo jestli krátké telomery jsou znakem stáří jednotlivé buňky, nebo se prakticky podílejí na stárnutí samém. Souvislost se [[střední délka života|střední délkou života]] se však prokázala u více druhů.<ref>https://phys.org/news/2019-07-telomere-shortening-species-lifespan.html - Researchers discover that the rate of telomere shortening predicts species lifespan</ref>

 

V roce 2017 proběhla meta-analýza 23 studií{{doplňte zdroj}} a vyšla s výsledky, že zvýšené vnímání psychologického stresu bylo spojeno s malým poklesem délky telomer, zároveň byl ale také důkaz o potenciálním zkreslení při publikaci studií. Při vzetí zkreslení k výsledkům, se tento účinek zkrácení zmírnil a stal nevýznamným. Oxidační stres má trvat při zvýšeném množství [[Radikál|volných radikálů]].