Ludvík Vaculík: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Literatura: přidán odkaz
značky: problematické ISBN editace z Vizuálního editoru
+zpřesnění (vystoupil 1951 na vojně); +další zdroj Máš před sebou; typo
Řádek 18:
| strany = 267–268
| jazyk = čeština
}}</ref> V letech 1945 až 1968 byl členem [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. JakoV mladýroce 1951 na vojně vystoupil z [[Katolická církev|katolické církve]], do níž se v 90. letech na základě pokání, které učinil před knězem [[Tomáš Halík|Tomášem Halíkem]], opět vrátil.<ref>''Máš před sebou všechny mé cesty: sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka.'' Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 431 s. ISBN 978-80-7106-959-1. S. 381-382.</ref><ref>Jiří Peňás: Vaculíkova abeceda aneb velmi osobní výběr z Mistrova života a díla. Dostupné [http://www.lidovky.cz/vaculikova-abeceda-aneb-velmi-osobni-vyber-z-mistrova-zivota-a-dila-1f2-/kultura.aspx?c=A150606_181253_lide_ELE online].</ref> do níž se v 90. letech opět vrátil.
 
Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství [[Rudé právo]], kde působil do roku 1957, později v týdeníku ''Beseda venkovské rodiny'' a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v [[Československý rozhlas|Československém rozhlase]]. Po celá 60.&nbsp;léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce ''[[Literární noviny|Literárních novin]]'' (po zákazu v roce 1967 přejmenovány na ''Literární listy'', ještě později na ''Listy''), nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu ''Na farmě mládeže'' a román ''Rušný dům''. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román ''Sekyra'', kterákterý námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce.
 
I po své smrti zůstává uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr [[fejeton]]u přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější.
 
Na IV. sjezdu [[svazSvaz československých spisovatelů|svazuSvazu čs. spisovatelů]] v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“ (na tu dobu velice odvážný výrok) a k tomu navíc dodal, že „lidé křehkého svědomí nenacházejí oporu ani dovolání u zákonů, oporu vládnoucí moci, které by je podle litery měly chránit“. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat – svaz jej hned druhý den vyloučil a odevzdat musel následně i stranickou legitimaci KSČ. Následného politického tání využil k tomu, že vytvořil manifest ''[[Dva tisíce slov]]'', které po schválení jakožto „taktické a neprovokativní“ bez jakýchkoli okolků uveřejnily [[Literární listy]], které tím způsobily poprask až v nejvyšších patrech československé politiky.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Maňák
| jméno = Vratislav