Státní převrat ve Španělsku (1981): Porovnání verzí

'''Státní převrat ve Španělsku 23. února 1981''' ({{vjazyce2|es|''Golpe de Estado del 23 de febrero de 1981 en España''}}, ve Španělsku označovaný též jako '''23-F'''), byl neúspěšný pokus o [[státní převrat|puč]] zosnovaný několika především vojenskými veliteli. Nejvýznamnější epizodou událostí bylo přepadení [[Poslanecká sněmovna|poslanecké sněmovny]] ([[Kongres poslanců Španělska|Kongresu poslanců Španělska]]) početnou skupinou členů španělskéšpanělského policie[[četnictvo|četnictva]] (guardia[[Guardia civil]]), v jejichž čele stál podplukovník [[Guardia Civil]], [[Antonio Tejero Molina]], během hlasování o kandidátovi na [[Seznam premiérů Španělska|předsedu vlády]], [[Leopoldo Calvo-Sotelo|Leopoldu Calvo-Sotelovi]], ze strany [[Unión de Centro Democrático (Španělsko)|Unie demokratického středu (UCD)]].

[[státní převrat|Puč]] z roku [[1981]] je v přímé souvislosti s událostmi, jež se odehrály během [[Španělský přechod k demokracii|Španělskéhošpanělského přechodu k demokracii]]. Čtyři prvky vytvářejívytvářely stálé napětí, jež se vládě Unie demokratického středu nedařínedařilo zastavit: problémy vycházející z ekonomické krize, spolu s problémy s definováním nové územní organizace státu, [[Terorismus|teroristické]] akce osnované [[Baskicko (území)|Baskickou]] organizací [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]] a odmítnutím přijetí demokratického systému některými složkami [[Španělská armáda|armády]].

První příznaky nespokojenosti v [[Španělská armáda|armádě]] byly patrné již v dubnu [[1977]], kdy se záměrem legalizace [[Komunistická strana Španělska|Španělské komunistické strany (PCE)]] , 9. dne stejného měsícedubna, na [[Velikonoce|velikonoční]] svátek [[Bílá sobota|SábadoBílou Santosobotu]], odvolal [[admirál]] [[Gabriel Pita da Veiga y Sanz|Pita da Veiga]], [[Ministerstvo námořnictva (Španělsko)|ministra námořnictva]] a Vrchní vojenská rada (''{{cizojazyčně|es|Consejo Superior del Ejército}}'') vydala prohlášení, v němž prohlašuje svůj nesouhlas se zmíněnou legalizací, ačkoli ji respektujerespektovala. V listopadu [[1978]] byla překažena [[operace Galaxia]], pučistický pokus o státní převrat, za niž je její hlavní aktér, [[Antonio Tejero Molina|Antonio Tejero]], odsouzen k šesti měsícům vězení.

Zatímco v řadách [[Španělská armáda|armády]] a extrémní pravice sílísílily pro-pučistické nálady, vláda pokračujepokračovala v zahájení nové dekády k hluboké krizi, jež se během roku [[1980]] stávástala stále méně udržitelnou. Mezi prvními hlavními událostmi jsou to byly hlavně demise ministra kultury, [[Manuel Claver|Manuela Clavera]] 15. ledna, znovuvytvoření vlády 3. května, návrh na cenzuru proti [[AdolfoŠpanělská Suárez|Adolfasocialistická Suárezedělnická strana|PSOE]] zena stranyvyslovení nedůvěry [[ŠpanělskáAdolfo socialistická dělnická stranaSuárez|PSOEAdolfu Suárezovi]] ve dnech 28.–30. května, demise místopředsedy vlády, [[Fernando Abril Martorello|Fernanda Abrila Martorella,]] 22. června, jež vyústila v opětovné znovuvytvoření vlády v září, a v říjnové zvolení [[Miguel Herrera y Rodríguez de Miñón|Miguela Herrera y Rodrígueze de Miñón]] mluvčímvůdcem středové parlamentní skupiny, alternativního kandidáta na jeho místo ([[Santiago Rodríguez-Miranda|Santiaga Rodrígueze-Mirandu]]) jmenovaného [[Adolfo Suárez|Suárezem]].

Trvající neschopnost [[Adolfo Suárez|Adolfa Suáreze]] zajistit jednotu ve vlastní straně ještě podpořilo vyhlášení jeho demise na funkci předsedy vlády a předsedy UCD dne 29. ledna [[1981]] v  jedné televiznítelevizního intervencivstupu, během nížněhož události nabraly rychlý sled. 1. února [[colectivo Almendros|Colectivokolektiv „Almendros“]] zveřejnil v pravicovém deníku ''[[El Alcázar (España)|El Alcázar]]'' otevřeně pučistický článek. Od 2. do 4. února, [[Juan Carlos I.|královský pár]] cestujecestoval do [[Baskicko (autonomní společenství)|Baskicka]] a navštěvujenavštívil [[Casa de Juntas de Guernica]], kde je poslanci [[Herri Batasuna|Herriho Batasuny]] přivítali pískotem a několika incidenty. Dne 6. února byla nalezena mrtvola týraného a zavražděného inženýra [[jaderná elektrárna Lemóniz|jaderné elektrárny Lemóniz]], JoséJosého Maríi Ryana, uneseného několik dní předtím, zatímco pátrání po dalším uneseném technikovi, Luisi Suñerovi, jebylo bezvýsledné. Uprostřed takto vyhrocené situace se dal do pohybu proces odvolání Suáreze. Ve dnech 6.–9. února se rovněž konal II. kongres UCD na [[Mallorca|Mallorce]], kde se zdálo, že je strana naprosto nejednotná a předsedou byl zvolen [[Agustín Rodríguez Sahagún]], a 10. února byl [[Leopoldo Calvo-Sotelo]] jmenován kandidátem na funkci [[předseda vlády Španělska|předsedy vlády]].

V této složité situaci, 18. února, [[Leopoldo Calvo-Sotelo|Calvo-Sotelo]] představujepředstavil svoji [[Španělská vláda|vládu]], avšak při hlasování o dva dny později nedostal většinovou podporu, potřebnou pro udělenízískání důvěry, načež proběhlo nové hlasování dne 23. února. Také pučisté si tento den zvolili pro svůj záměr [[státní převrat|státního převratu]]. Pokus, v němž se jedna strana snažila prosadit záměr tvrdého úderu, navrhovaného [[Armádní generál|armádním generálem]] [[Jaime Milans del Bosch|Jaimem Milansem del Bosch]] a druhá strana spíše mírnou cestu navrhovanou [[generál]]em [[Alfonso Armada|Alfonsem Armadou]], jenž v té době požíval důvěry [[Juan Carlos I.|krále]].

Při puči z 23. února spolupracovaly různé skupiny pučistů, které v zemi operovaly už od počátku [[Španělský přechod k demokracii|demokratizace]], v rámci koordinované akce. Přesně v osmnáct hodin začalo jmenovité hlasování o svěření funkce do rukou [[Leopoldo Calvo-Sotelo|Calvo-Sotela]] coby premiéra. V 18:.22, ve chvíli, kdy se chystal odevzdat svůj hlas také socialistický poslanec [[Manuel Núñez Encabo]], začala operace s krycím názvem „Duque de Ahumada“ (Vévodavévoda z Ahumady), podle zakladatele policejních oddílůčetnictva ([[Guardia Civil]]). Podle vytyčeného plánu, jedna skupina „guardias civiles“, vedená podplukovníkem [[Antonio Tejero Molina|Antoniem Tejerem]], se samopaly v rukou vnikla do půlkruhové haly Poslanecképoslanecké sněmovny ([[Kongres poslanců Španělska|Kongresu poslanců Španělska]]). Tejero z tribuny zakřičel ''„¡Quieto todo el mundo! “'' (''Ticho(„Ticho všichni!“)'') a dal příkaz, aby si všichni přítomní lehli na zem.

Jako nejvyšší vojenská hodnost z přítomných a jako místopředseda vlády, se generálplukovník [[Manuel Gutiérrez Mellado|Gutiérrez Mellado]] se zvedl, obrátil se na podplukovníka Tejera, ostře napomenul útočníky, žádaje vysvětlení a nařídil jim, aby složili zbraně. Během krátké roztržky a aby znovu potvrdil svůj příkaz, Tejero vystřelil pro výstrahu ze své pistole, na což reagovali ostatní útočníci několika dávkami ze [[samopal]]ů. BezLetitý generál bez velkého vzrušení s rukama v hlasovací nádobě, letitý generál snášel zvuk zbraní. Zatímco většina poslanců uposlechla Tejerových rozkazů, poslanec Carrillo a předseda [[Adolfo Suárez|Suárez]] zůstali sedět ve svých lavicích. Suárez dokonce gestem vyjádřil podporu Melladovi. Během útoku utrpěl jeden z poslaneckých asistentů nával úzkosti a udeřil jednoho z přítomných do nosu.