Holter: Porovnání verzí

}}</ref> Zajímavé také je, že popularitěpopularity, kterou si díky svéhosvému vynálezu ve vědeckém světě získal, se stranil a obtěžovala ho.

Standardní Holter fungující jako [[elektrokardiogram]] je většinou nastavený na 24hodinové monitorování, a pokud je monitorování delší, měl by disponovat patřičnou [[Paměťová karta|paměťovou kartou]], na kterou se data uchovávají. Instalace zařízení probíhá tak, že pacientovi se na hrudník důkladně přilepí jednotlivé [[Elektroda|elektrody]], jejichž počet se může lišit, nejčastěji se však využívají dvě.<ref name=":0" /> Někteří pacienti, především muži, na hrudi mohou mít husté [[ochlupení]] a v takovém případě je náležitá místa na hrudi potřeba [[Holení|oholit]], neboť chlupy mohou ve snímání elektrodám překážet. Elektrody jsou následně propojeny se snímacím zařízením, které pacient má buď připevněné na šňůře kolem krku, anebo se umístí do kapsy, která je přišitá k opasku, jehož délku lze upravit. Kardiolog či jiný odborný lékař potom zkontroluje funkčnost zařízení a pacient může odejít domů, přičemž musí dodržovat příslušný režim — tj. vyhýbat se zejména kontaktu s [[Voda|vodou]] a omezit aktivity, při kterých by mohlo dojít k poškození přístroje, neboť jeho cena se pohybuje okolo 100 000 Kč.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Pod ní se často dává gáza, aby kvůli [[Pot|pocení]] nesjížděla k [[Loket|lokti]]. Zařízení tlak měří v 15-minutových intervalech ve dne a v noci během spánku každých 40 minut, nicméně časové intervaly si může lékař libovolně nastavit. Měření tlaku pomocí Holteru je daleko přínosnější, než jednorázové změření tonometrem v ordinaci, protože někteří pacienti mohou trpět tzv. [[Hypertenze bílého pláště|syndromem bílého pláště]], což se projevuje vyšším tlakem než obvykle z důvodu toho, že jedince trpící tímto syndromem lékařské vyšetření stresuje.<ref>{{Citace elektronického periodika