Koordinační chemie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
záv. sekce
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
Řádek 3:
 
== Historie ==
 
[[Soubor:Co(NH3)4Cl3-org.JPG|náhled|400px|Představa organiků konce 19. století koordinační sloučeniny a jejích izomerů [Co(NH<sub>3</sub>)<sub>4</sub>]Cl<sub>3</sub>]]
[[Soubor:Co(NH3)4Cl3-werner.jpg|náhled|400px|Představa Alfreda Wernera na konci 19. století koordinační sloučeniny a jejích izomerů [Co(NH<sub>3</sub>)<sub>4</sub>Cl<sub>2</sub>]Cl]]
Řádek 17 ⟶ 16:
 
=== Centrální atom ===
 
[[Soubor:Dvoujaderný komplex.JPG|náhled|400px|Zleva - dvoujaderný komplex s můstkovým ligandem a dvoujaderný komplex s vazbou kov - kov]]
'''Centrální atom''' je [[Lewisova kyselina]], protože obsahuje volné [[orbital]]y. Slouží jako akceptor (příjemce) elektronových párů od ligandů. Komplexy lze tedy za určitých okolností považovat za [[Lewisovy soli]]. Centrální atomy jsou nejčastěji d-prvky ([[přechodné kovy]]), existují i komplexy s s-prvky a p-prvky (např. Na<sub>3</sub>[AlF<sub>6</sub>]). Běžné komplexy obsahují pouze jeden centrální atom (jsou tzv. jednojaderné), ale existují i komplexy s více centrálními atomy (dvoujaderné, polyjaderné). V takovýchto vícejaderných komplexech mohou být centrálních atomy vázány spolu buď prostřednictvím ligandu (tzv. můstkový ligand) nebo přímo vazbou kov - kov. Komplexy, které obsahují tři nebo více centrálních atomů vázaných přímo vazbou kov – kov, se nazývají klastry (cluster=hnízdo).
 
=== [[Ligand]] ===
 
[[Soubor:Podand, Koronand, kryptand.JPG|200px|náhled|Shora - Podand, koronand a kryptand]]
'''Ligandy''' v komplexech vystupují nejčastěji jako [[Lewisovy báze]], což jsou částice, které obsahují záporný náboj nebo alespoň volný elektronový pár. Velmi vzácně může být ligandem i [[Kation|kationtkation]]t. Tato situace nastává například u [[hydrazin]]u, který přijal pouze jeden kation [[vodík]]u a díky toho má stále ještě jeden volný elektronový pár. Volný elektronový pár je v ligandu obvykle lokalizován na elektronegativním atomu ([[Halogeny|halogen]], [[kyslík]] nebo [[dusík]]). Lze se setkat i s ligandy, které nemají žádný záporný náboj nebo volný elektronový pár a přesto tvoří komplexy. Tyto komplexy obsahují vhodný systém π-elektronů. Takovými ligandy jsou například [[benzen]] nebo [[ethyn]].
 
Ligandy se dělí podle své [[denticita|denticity]]. Podle počtu koordinačně kovalentních vazeb, které jsou schopny s centrálním atomem vytvořit. Ligandy se tedy dělí na jednovazné, dvojvazné, více vazné (monodentátní, bidentátní, polydentátní). Většinou je počet donorových atomů roven vaznosti ligandu. Výjimku tvoří [[ambidentátní ligand]]y. Tyto ligandy obsahují více donorových atomů, ale mohou se vázat pouze na centrální atom jedním z nich. Jako příklad slouží [[thiokyanatan]]ový a [[izothiokyanatan|izothiokyanatanový anion]]. Vícevazné ligandy, které se vážou na centrální atom více donorovými atomy, tvoří v struktuře cyklická uspořádání – tzv. chelátové kruhy. Takovým komplexům se říká [[chelát]]y. Tyto komplexy se mohou dále členit na speciální skupiny. Podle tvaru na [[podandy]] (lineární [[polyether]]y), [[koronandy]] neboli ''crowny'' (cyklické polyethery) a [[kryptandy]] (polycyklické polyethery). Komplexy s těmito ligandy se označují jako [[podáty]], [[koronáty]] a [[kryptáty]].
Řádek 31 ⟶ 28:
 
=== Koordinační vazba ===
 
'''[[Koordinační vazba]]''' neboli koordinačně-kovalentní vazba je vazba vznikající v komplexních sloučeninách. V počátcích koordinační chemie bylo předpokládáno, že tato vazba vzniká mezi [[centrální atom|centrálním atomem]] (akceptorem elektronováho páru) a [[ligand]]y (donorem elektronového páru), čili že jde o sdílení elektronových párů a tedy tvorbu kovalentní vazby mezi centrálním atomem a ligandy. V úplných počátcích teorie koordinační vazby se navíc předpokládalo, že ligandy doplňují atomu přechodného kovu tolik [[elektron]]ů, aby dosáhl stabilní konfigurace následujícího [[Vzácné plyny|vzácného plynu]] - to by znamenalo, že pro každý atom je počet ligandů konstantní. Později byla tato teorie doplněna o možnost hybridizace atomu. Zhruba ve stejné době vytvořili fyzici teorii, která vysvětlovala magnetické a i spektrální vlastnosti (barevnost) komplexů. Pro chemiky bylo ovšem nepřijatelné, že se v této teorii vysvětlovala koordinační vazba pouze čistým elektrostatickým přitahováním mezi centrálním atomem a ligandy. Další teorie sjednotila dvě předchozí a vytvořila nefelauxetickou řadu, v níž byly ligandy seřazeny podle rostoucích schopností tvořit kovalentní charakter vazby. Doposud poslední, avšak nejsložitější teorií, dokonale popisuje všechny vlastnosti [[koordinační sloučenina|koordinačních sloučenin]]. Pro běžné používání je však nepraktická, jelikož je velmi složitá. V dnešní době se ale díky moderním počítačům používá stále častěji.
 
Řádek 43 ⟶ 39:
* [[Barevnost komplexů]]
* [[Magnetické vlastnosti koordinačních sloučenin]]
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
 
{{Chemie}}