Cornelis de Houtman: Porovnání verzí

V roce 1592 poslali [[Amsterdam|amsterdamštíamsterdam]]ští obchodníci De Houtmana do [[Lisabon|Lisabonu,]] aby získal co nejvíce informací o [[Moluky|Ostrovech koření (dnešní Moluky)]]. Portugalsko a Španělsko, tehdy sjednocené, v roce 1585 v souvislosti s [[Osmdesátiletá válka|osmdesátiletou válkou]] uzavřely své přístavy pro nizozemské lodě. Houtman strávil jako zvěd v Portugalsku zhruba dva roky. Když se vrátil do Nizozemska, přinesl s sebou cenné informace o mořích a zemích Východu, věděl vše o tamějších pobřežích, útesech a ostrůvcích, mořských proudech, větrech, památkách, místním ptactvu, přátelských a nepřátelských domorodcích, silných a slabých stránkách Portugalců.

Ve stejné době, kdy se vrátil z Portugalska, se [[ Jan Huygen van Linschoten |Jan Huygen van Linschoten]] vrátil do Amsterdamu z Indie. Dospěli spolu k rozhodnutí, že nejlepší příležitost ke koupi koření skýtá [[Banten]] na [[Jáva|Jávě]]. V roce 1594 založili společnost ''Compagnie van Verre'' a 2. dubna 1595, opustily Amsterdam čtyři lodě: ''Mauritius'', ''Amsterdam'', ''Hollandia'' a ''Duifje''.

Plavbu od začátku provázely potíže. Už po několika týdnech kvůli nedostatečným zásobám zachvátily posádku [[kurděje]]. Na [[Madagaskar|Madagaskaru]]u, kde se plánovala krátká zastávka, muselo být pohřbeno sedmdesát lidí. Madagaskarský záliv, ve kterém kotvili, je nyní známý jako ''nizozemský hřbitov''. Po smrti jednoho z kapitánů provázely další plavbu rozpory mezi kapitány lodí a obchodníky. V červnu 1596 lodě konečně dorazily do Bantenu, severozápadního přístavu v Javě. Jan Huyghen van Linschoten rozhodl, že se neplavili [[Malacký průliv|Malackým průlivem]], který ovládali Portugalci, ale [[Sundský průliv|Sundským průlivem]] .

De Houtman byl představen [[Sultán|sultánovisultán]]ovi z Bantenu, který okamžitě uzavřel štědrou smlouvu s Nizozemskem, v níž stálo mj.: „Jsme spokojeni, že udržujeme spojenectví a přátelství s Jeho Výsostí, princem [[Mořic Oranžský|Mořicem Oranžským z Nizozemí]] a s vámi, pánové.“ Místní portugalští obchodníci byli velmi podezřívaví, když De Houtman nekoupil žádný černý pepř s tím, že chce počkat na další sklizeň. Bohužel pro své „hrubé chování“ ztratil De Houtman sultánovu důvěru a z obchodů sešlo.

Lodě pak vypluly na východ k [[Madura|Maduře]], ale po cestě na loď zaútočili piráti. V Maduře je čekalo mírové přijetí, přesto De Houtman nařídil svým mužům, aby brutálně zaútočili na civilní obyvatelstvo jako pomstou za újmu způsobenou piráty.

Lodě se pak plavily na [[Bali]], kde se De Houtman setkal s králem ostrova. 26. února 1597 se podařilo získat několik hrnců pepře. Na ostrově zůstali dva členové posádky. V [[Bawean|Baweanu]]u byla loď ''Amsterdam'' úmyslně zapálena a posádka se musela rozdělit na ostatní tři lodě. Kvůli vyčerpávající plavbě bylo rozhodnuto necestovat na [[Moluky]] a vrátit se do Holandska. Toho večera zemřel další z kapitánů. De Houtman byl obviněn z toho, že ho otrávil.

Portugalské lodě nizozemské výpravě zabránily v převzetí pitné vody a zásob na [[Svatá Helena (ostrov)|Ostrově Svaté Heleny]]. Z 249  mužů se vrátilo pouze 87, kteří byli příliš slabí na to, aby sami zakotvili vlastní lodě.

Přestože výprava byla humanitární a finanční katastrofou, šlo o symbolické vítězství. Plavbu lze považovat za začátek nizozemské kolonizace [[Indonésie]]. Během pěti let se na východ za obchodem plavilo dalších 65 nizozemských lodí. Brzy Holanďané plně převzali obchod s kořením v [[Indický oceán|Indickém oceánu]] a jeho okolí.

Na své druhé cestě na východ, pro jinou společnost, se De Houtman kvůli jeho hrubému temperamentu dostal do konfrontace v [[Ačeh|Ačehu]]u, kde došlo k bitvám s místním námořnictvem vedeném ženskou admirálkou [[ Keumalahayati |Keumalahayati]], které se nakonec podařilo De Houtmana zabít. Po tomuto incidentu se anglická královna [[Alžběta I.]] rozhodla vyslat vyslance sultána z Ačehu a požádat o povolení ke vstupu do Malaccaského průlivu.