Křížová výprava roku 1267: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
středověké zdroje o výpravě |
Narovnání přesměrování 18. května |
||
Řádek 19:
'''Křížová výprava v roce 1267''' byla jednou z drobných vojenských [[Křížové výpravy|tažení]] do [[Svatá země|Svaté země]] na podporu [[Jeruzalémské království|Jeruzalémského království]]. Byla uskutečněna [[Horní Rýn|hornorýnskými]] rytíři na základě zintenzivněných výzev německých církevních kazatelů a z popudu očekávání větší výpravy ze [[Západní Evropa|západní Evropy]]. K té ovšem nedocházelo (francouzský král [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvík IX.]] sice „přijal kříž“ v březnu [[1267]], ale jeho v pořadí [[osmá křížová výprava]] proběhla až o tři roky později a do [[Svatá země|Svaté země]] ani nedorazila) a doba křížových výprav se nezadržitelně chýlila ke svému konci. Na zbývajících křižáckých územích [[Levanta|Levanty]] se křesťané proto museli, zatím bez vnější pomoci a v sevření početnějšími muslimy, spoléhat jen sami na sebe.
O průběhu rýnského tažení není mnoho známo, něco málo se dochovalo o kázání a organizaci tažení, ale bez zpráv o jeho výsledcích. Výprava, jíž velení se ujali dva neznámí [[Ministerialita|ministeriálové]], vyrazila z [[Basilej]]e do italského [[Janov (Itálie)|Janova]], kam došla koncem dubna nebo začátkem května. Tam se křižáci měli údajně potkat s delegací [[Mongolská říše|mongolských]] vyslanců, kteří se právě vraceli na východ z [[Aragonie]], s nimi poté odtud měli odcestovat na [[Janovská republika|janovských]] lodích až do [[Akko]]nu. Malé vojsko čítající jen několik stovek křižáků a poutníků s 25 válečnými loďmi [[Janovská republika|Janovanů]] (tou dobou byl Janov ve válce s [[Benátská republika|Benátkami]]) přeplulo [[Středozemní moře|moře]] a přistálo v [[Palestina|Palestině]], kde marně vyčkávalo na další příkazy či posily nebo mělo vyhlídky na nějaké vojenské tažení. Dlouhé čekání proto mnozí z nich využili k pokojné pouti k [[Chrám Božího hrobu|Božímu hrobu]] v [[Jeruzalém]]ě, které tou dobou bylo ovládáno muslimy, aniž by se cestou jakkoli střetli s [[Bajbars]]ovými vojsky. Zde byli někteří křižáci povýšeni do [[rytíř]]ské stavu. Ani poté však nedošlo k žádné bitvě a většina hornorýnských křižáků se postupně v průběhu let [[1269]]–[[1270]] vrátila zpět do vlasti, tedy krátce před vypuknutím [[Osmá křížová výprava|osmé křížové výpravy]], aniž by se vůbec zúčastnila nějakého boje za Jeruzalém. Není ale vyloučeno, že někteří z nich byli při obraně [[Antiochie]] obléhané Bajbarsem, kterou dobyl [[18. květen|18. května]] [[1268]], což znamenalo i definitivní konec pro toto [[Antiochijské knížectví|knížectví]].
Navzdory žádnému nebo minimálnímu úspěchu této výpravy je možno postřehnout literární ozvěnu v novele ''Petr ze Staufenbergu'', kterou v roce [[1310]] napsal Egenolf ze Staufenbergu. Ačkoli je příběh zcela smyšlený, předobrazem hlavního hrdiny je historický Petr ze Staufenbergu, který je historicky doložen v letech [[1274]] a [[1287]]. Je zřejmé, že děj novely o rytíři Petrovi u Božího hrobu se zakládá na Staufenbergově skutečné účasti na křížové výpravě roku [[1267]]. Hlavním zdrojem o křížové výpravě zůstává kronika (''Bassler Chronick'') Kristiána Wurstisena z roku [[1580]]. Přestože se jedná o výrazně pozdější zdroj a obsahuje zmatenou chronologii, je Wurstisen jako autor obecně považován za spolehlivého a jeho chybnou chronologii lze dát do pořádku za pomoci jiných zdrojů.
| |||