Otto Albert Tichý: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Život: oprava odkazu
m zdroj a doplnění
Řádek 6:
 
== Život ==
Pocházel z vesnické učitelské rodiny a hudbě se věnoval už od dětství. Studoval na [[gymnázium|gymnáziu]] v [[Brno|Brně]], kde se seznámil s [[Jakub Deml|Jakubem Demlem]] a jeho prostřednictvím s [[Josef Florian|Josefem Florianem]], který na něho měl velký vliv. Po maturitě odešel roku 1910 do Prahy studovat kompozici u [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]], studium ale nedokončil a řadu let pomáhal jako dobrovolník ve [[Stará Říše|Staré Říši]] Florianovi při vydávání jeho ''Dobrého<ref díla''.name=":12">{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Regionální osobnosti
| vydání = 1
| vydavatel = Okresní knihovna
| místo = Třebíč
| rok vydání = 1995
| počet stran = 68
| strany = 43
| isbn = 80-85062-01-1
}}</ref>'' Po maturitě odešel roku 1910 do Prahy studovat kompozici u [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]], studium ale nedokončil a řadu let pomáhal jako dobrovolník ve [[Stará Říše|Staré Říši]] Florianovi při vydávání jeho ''Dobrého díla''.
 
V roce 1919 se vrátil k hudbě studiem na Schole Cantorum v [[Paříž]]i, kde byl ředitelem hudební skladatel [[Vincent d'Indy]]. Pod jeho vedením studoval skladbu, [[gregoriánský chorál]] a hru na [[varhany]]. Po dvou letech už působil jako varhaník postupně ve třech kostelích.
Řádek 14 ⟶ 27:
V roce 1926 Tichý přijal nabídku ze švýcarského [[Lausanne]], kde působil jako řeitel kůru u Notre Dame, učil na gymnáziu, na Akademii sv. Cecílie se stal profesorem varhan, gregoriánského chorálu a skladby. Od roku 1932 řídil kantonální sjezdy hudebních ceciliánských jednot.
 
Roku 1936 se Tichý vrátil do Prahy, kde se stal kapelníkem a ředitelem kůru v katedrále sv. Víta.''<ref name=":12" />'' Přestože česká hudební společnost ho dlouho vnímala jako nežádoucího cizince, založil s vynikajícím sbormistrem [[Miroslav Venhoda|Miroslavem Venhodou]] soukromou internátní hudební školu ''Schola Cantorum'', která se svými žáky pořádala koncerty duchovní hudby. Současně vydávali také „Praporec – časopis pro lidovou hudbu duchovní“. Komunisté Scholu i Praporec v roce 1950 zakázali. Tichý přispíval také do jiných časopisů, do novin psal pravidelně hudební kritiky a přeložil řadu knih z francouzštiny.
 
Napsal také rozsáhlou (dosud nevydanou) studii o [[César Franck|Césaru Franckovi]].