Mariinská vodní cesta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Popis: překlep |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Vytěgra - změna odkazu/ů na Vytěgra (řeka) |
||
Řádek 14:
| výška2 =
| protéká = {{vlajka a název|Rusko}}
| povodí = [[Volha]], [[Šeksna]], [[Kovža]], [[Vytěgra (řeka)|Vytěgra]], [[Svir]], [[Něva]] <br />[[Kaspické moře]], [[Baltské moře]]
| hčp =
}}
Řádek 71:
== Historie ==
[[Soubor:Grand Duchess Maria Fedorovna, Roslin type (Smolensk gallery).jpg|vlevo|náhled|262x262pixelů|[[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]] (1759-1828)]]
Do konce 18. století se lodní doprava přes rozvodí mezi [[Volha|Volhou]] a [[Něva|Něvou]] uskutečňovala suchozemským přesunem lodí na třech základních [[Volok|volocích]]. Mezi řekou [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cna]] v povodí Volhy a řekou [[Tverca]] v povodí Něvy, mezi řekou Sominka v povodí Volhy a řekou [[Tichvinka]] v povodí Něvy a mezi řekou [[Kovža]] v povodí Volhy a řekou [[Vytěgra (řeka)|Vytěgra]] v povodí Něvy. První vodní trasa a vedla přes významné obchodní město [[Veliký Novgorod]] a byla podle městečka [[Vyšnij Voločok]] nazvaná [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolocká]]. Když car [[Petr I. Veliký]] začal budovat v roce 1703 nové hlavní město na břehu Něvy, začal kopat ve stejném roce i kanál u [[Vyšnij Voločok|Vyšného Voločku]]. [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolocká vodní cesta]] byla zprovozněna již v roce 1709, byla však vzhledem ke strmějšímu charakteru něvského povodí pouze jednocestná ve směru od Volhy k [[Petrohrad]]u. Každopádně první životně důležitá doprava obilí mezi úrodnými oblastmi na horní Voze a Petrohradem začala fungovat. Pro zmapování oblastí dalších vodních tras pozval car Petr skotského inženýra Johna Perryho, který oblasti zmapoval a vypracoval základní projekty. Sám [[car]] [[Petr I. Veliký|Petr]] místa osobně navštívil v roce 1711.
Po smrti Petra Velikého se za vlád jeho nástupců investice do vodních děl podstatně snížily. Kateřina II. Veliká sice rozhodla o pokračování díla, ale nakonec uvolněné prostředky použila na výstavbu silnic mezi [[Moskva|Moskvou]] a [[Petrohrad]]em. Práce na projektech Johna Perryho výrazně obnovil až car [[Pavel I. Ruský|Pavel I]], který nechal budovat průplavy a soustavy zdymadel na systémech dalších dvou [[volok]]ů ihned po své korunovaci v roce 1797. [[Pavel I. Ruský|Car Pavel I.]] byl velikým obdivovatelem cara Petra I. a spolu s ním kromě nadšení pro lodní dopravu sdílel i nedůvěru v účelnost nakládání se státními zdroji. Pro budování nejdelšího systému tak použil prostředky z nepříliš průhledného vzdělávacího fondu, jehož produktem měla být i síť sirotčinců. Aby odčinil účelný, ale nehezky vypadající krok, pojmenoval vodní systém po své manželce [[Žofie Dorota Württemberská|Marii Fjodorovně]], rozené princezně [[Žofie Dorota Württemberská|Žofii Dorotě Württenberské]], která příslušné fondy formálně spravovala. Mariinská vodní cesta se stala časem nejvýznamnějším způsobem lodní přepravy mezi Volhou a Něvou a ostatní průplavy byly odsouzeny k lokálními významu. Na řeku [[Šeksna|Šeksnu]] bylo navázáno i lodní spojení s Bílým mořem v roce 1829, kdy byl vybudován [[Severodvinský kanál|Severodvinský průplav]]. Tak se Mariinský systém stal i součástí strategického lodního obchodu s Anglií a Holandskem.
Řádek 89:
Nový '''''Mariinský kanál''''' z roku 1886 byl 6 km dlouhý, napájený vodou z Kovžké přehradní nádrže. V místech Brány sv. Petra bylo postaveno město Staroje Petrovskoje s kaplí pro modlitbu za dobrou plavbu a památník spojení [[Volha|Volhy]] a [[Něva|Něvy]].
'''''Řeka [[Vytěgra (řeka)|Vytěgra]]''''' od stavidla sv. Petra klesala v délce 48 km soustavou 23 na sebe navazujících umělých zádrží. Posledních 10 km směrem k [[Oněžské jezero|Oněžskému jezeru]] má přírodní tok.
'''''Oněžský kanál''''' v celé délce byl dostaven až v roce 1852. Spojuje ústí řeky [[Vytěgra (řeka)|Vytěgra]] a výtok řeky [[Svir]] z [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]].
Cesta od řeky '''''[[Svir]]''''' je již totožná s obchodními cestami na Oněžském jezeře a později s dalšími dopravními systémy.
| |||