Jiří Kotalík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →top: syn není>byl |
m →Život: typo, napřímení wikiodkazů |
||
Řádek 3:
== Život ==
Jiří Kotalík absolvoval Masarykovo [[Reálné gymnázium Křemencova|reálné gymnázium v Křemencově]] ulici v Praze a přispíval do Studentského časopisu (1938–40). Během války a krátce poté působil jako redaktor a výtvarný referent novin a časopisů (A-Zet, Pražská móda,
Byl členem [[Skupina 42|Skupiny 42]] (
V letech 1950–1954 byl pedagogem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a poté do roku 1960 na Filosofické fakultě UK. V letech 1954–1958 byl zástupcem ředitele Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V roce 1958 byl jmenován docentem a od roku 1961 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V letech 1960–1967 byl rektorem AVU a 1967–1990 ředitelem [[Národní galerie Praha|Národní galerie v Praze]].
Zastával řadu veřejných funkcí ve vědeckých a uměleckých organizacích doma i ve světě (ČSAV, SČVU, AICA, ICOM, ad.)
Jako ředitel Národní galerie v Praze usiloval o stavbu nové budovy a když tento záměr nebylo možné uskutečnit, získal pro sbírky postupně řadu nových prostor (Šternberský palác, Městskou knihovnu, Zbraslavský zámek, palác Kinských, Jiřský a Anežský klášter). Jako poslední získal a zachránil před demolicí požárem poničený Veletržní palác.<ref>Jiří Kotalík, Veletržní palác jsem sice získal, ale zprovoznit ho už nestihl. Rozhovor, Svobodné slovo 87, 1995, č. 168, 21.7., s. 5</ref> Trvalými výstavními prostorami Národní galerie se staly jízdárny Valdštejnského paláce a Pražského hradu. V roce 1993 a 1995 zahajoval spolu s prezidentem [[Václav Havel|Václavem Havlem]] a umělecky garantoval dvě velké výstavy v ÚLUV na Národní třídě v Praze 1 ([[Herbert Masaryk]], [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]]
Jiří Kotalík se přátelil s malířem [[František Cundrla|Františkem Cundrlou]].
|