Jan Brokoff: Porovnání verzí

Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) [[Luteránství|luteránského]] vyznání ve [[Spišská Sobota|Spišské Sobotě]] v horních Uhrách. Podle místa původu měl přízvisko Ungarus. <ref>{{Citace monografie

}}</ref>Brzy se vyučil [[Řezbářství|řezbářem]], již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii [[mor]]u odtud roku [[1680]] uprchl s cílem dojít do [[Řezno|Řezna]], ale zůstal v &nbsp;západních [[Čechy|Čechách]]. Pracoval tam pro různé objednavatele. Zejména byla pro jeho kariéru významná zakázka na model sochy Jana Nepomuckého podle sošky [[Mathias Rauchmiller|MatyášeMathiase RauchmülleraRauchmillera]], vypracovaná pro pražský kamenný (Karlův) most na objednávku barona [[Matyáš Gottfried Wunschwitz|Matyáše Bohumíra Wunschwitze]] v Ronšperku ([[Poběžovice|Poběžovicích]]). V &nbsp;hřbitovním kostele v &nbsp;[[Manětín]]ě roku 1685 vytvořil dřevořezby stojících světců pro hraběte [[Karel Maxmilián Lažanský z Bukové|Karla Maxmiliána Lažanského]]. Léta 1685–1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte [[Michael Osvald Thun-Hohenstein|Michaela Osvalda Thuna]] v [[Klášterec nad Ohří (zámek)|Klášterci nad Ohří]], odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama [[Hrzánové z Harasova|Hrzána]] na [[Červený hrádek (zámek, Jirkov)|Červený hrádek]].<ref name=":0">{{Citace monografie

}}</ref> Na zámku působil v letech 1687–1689 a &nbsp;narodil se mu tam syn [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]].<ref name="andel">{{Citace monografie

}}</ref> Potom s rodinou bydlel v [[Jirkov|Jirkově]], odkud se v roce [[1692]] přestěhoval do Prahy. <ref name=":0" />

Jan Brokoff se usadil na [[Staré Město (Praha)|Starém Městě pražském]], kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s &nbsp;dílnou na rohu Skořepky a [[Uhelný trh|Uhelného trhu]], později v domě ''U Salátů'' na [[Národní (Praha)|Národní třídě]] (dnes součást [[Palác Porgesů z Portheimu|paláce]] sousedícího s [[Palác Adria|palácem Adria]].).<ref>{{Citace monografie

}}</ref> V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke [[katolictví]]. Se svou ženou Alžbětou měl čtyři děti – syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a &nbsp;dceru Annu Eleonoru. [[Michal Jan Josef Brokoff|Michal Jan Josef]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|Ferdinand Maxmilián]] se vyučili a pracovali v &nbsp;otcově dílně. Po jeho smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na [[Vídeňvídeň]]ském dvoře.

ZemřelJan Brokoff zemřel 28. prosince 1718. <ref>{{Citace monografie

}}</ref> Byl pochován na hřbitově u [[Kostel svatého Martina ve zdi|kostela sv. Martina ve zdi]] na Starém městě Pražském, který byl zrušen počátkem 20. století. Roku 1909 byla na vnější stěně kostela u &nbsp;presbytáře umístěna pamětní deska rodiny [[Brokoff|Brokoffů]] od [[Josef Mařatka|Josefa Mařatky]]. <ref>CINYBURK, str. 41</ref> Je na ní portrét Jana Brokoffa, pořízený jeho přítelem, malířem Janem Balzerem.<ref>{{Citace elektronického periodika

Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa patří dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo – bronzová [[Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě|socha ''svatého Jana Nepomuckého'']] na [[Karlův most|Karlově mostě]] ([[1683]]). Tu, respektive dřevěnou sochu, podle které se [[bronz]]ová socha v [[Norimberk]]u odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle drobného [[terakota|terakotového]] modelu od vídeňského sochaře MatthiaseMathiase RauchmülleraRauchmillera z &nbsp;roku [[1681]]. Brokoff drobnou sošku převedl do životní velikosti a v &nbsp;detailech promodeloval, zejména ve výrazu tváře. Tato dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského [[kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce|kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce]].<ref>Kořán, Ivo: Sochařství baroka, in: ''Praha na úsvitu nových dějin'', Panorama, Praha 1987, s.</ref> Posloužila jako vzor a &nbsp;prototyp mnoha sochám světce v &nbsp;českých zemích, v Německu i v Rakousku. Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí v &nbsp;Poběžovicích je kulturní památkou České republiky.<ref>{{Citace elektronického periodika

Jan Brokoff je i autorem sousoší ''[[Pieta|Piety]]'' ([[1695]]), které bylo v&nbsp;roce [[1859]] z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes [[Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského|nemocnice Pod Petřínem]]). Další dvě [[Sochy na Karlově mostě|„mostní“ sousoší]] ''sv. Josef'' a ''Křest Kristův'' byla poničena během revoluce roku [[1848]]. Torzo figur Křtu Kristova s &nbsp;erbem donátora je součástí sbírek [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]], stejně jako socha [[sv. Václav]]a vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z &nbsp;viniční usedlosti pod [[Vyšehrad]]em. Dobová kopie téže sochy stojí v zahradě jezuitského konventu v Praze na Karlově náměstí, druhá – novodobá kopie – byla roku 1999 umístěna do nádvoří [[Konviktu]]. Na Karlově mostě dosud stojí dvě Brokoffova sousošíː je to trojice světic ([[Alžběta Durynská|svatá Alžběta]], [[svatá Markéta]], [[Barbora z Nikomédie|svatá Barbora]]) z roku [[1707]], a &nbsp;sousoší sv. Františka Borgiáše mezi anděly, na nichž Jan nepochybně pracoval se svými syny. S &nbsp;nimi se podílel i na sochařské výzdobě [[Toskánský palác|Toskánského paláce]] na [[Hradčany|Hradčanech]], kde jsou autory [[Alegorie|alegorických]] soch [[Sedm svobodných umění|sedmera svobodných umění]] na [[atika (architektura)|atice]] a &nbsp;dvou erbů na průčelí.

Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl v Čechách, například sochy mouřenínů v [[Častolovice|Častolovicích]]. Z lipového dřeva vyřezal sochy svatých v kostele Sv. Barbory v &nbsp;[[Manětín]]ě ([[1685]]), z &nbsp;pískovce jsou kamenné sochy [[Triton (mytologie)|tritona]] a Čtyř ročních období v parku na [[Klášterec nad Ohří (zámek)|zámku v Klášterci nad Ohří]] (kolem [[1686]]). Na Červeném hrádku u Jirkova vytvořil cyklus soch z &nbsp;antické mytologie pro výzdobu zámeckého parku.<ref>CINYBURK, str. 15–19</ref> Na [[Libochovice (zámek)|zámku v Libochovicích]] pracoval na třech zakázkách: sochařská výzdoba krbu v &nbsp;Saturnově sále, vyřezávané dřevěné obrazové rámy a kamenný erb nad vstupní bránou.<ref>CINYBURK, str. 20–25</ref> Z &nbsp;pobytu v &nbsp;Jirkově po sobě zanechal sloup se sochou Bolestné Panny Marie (1695), u &nbsp;dalších dvou soch z &nbsp;tohoto období (sv. Jan Nepomucký a Panna Maria Immaculata) nebylo autorství prokázáno. <ref>CINYBURK, str. 30–40</ref> Zhotovil také sochu sv. Antonína Poustevníka v Lysé nad Labem (1695?), hlavní oltář v klášterním [[Kostel svatého Vojtěcha (Broumov)|kostele sv. Vojtěcha]] v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v [[Apsida (architektura)|apsidě]] rekolekčního domu (poustevny) v [[Skalka (Mníšek pod Brdy)|barokním areálu Skalka]] v Mníšku pod Brdy.

Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají strnulé toporné tělo, nápadně ostré hrany a &nbsp;příliš zdůrazňované detaily, jak si povšiml V. &nbsp;V. &nbsp;Štech.<ref>V.V. Štech, Brokoffové, inːUmění XII, 1961</ref> Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v &nbsp;dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jana Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v &nbsp;tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na [[vídeň]]ské sochařské [[akademie|akademii]].

Soubor:Pieta Jan Brokoff Petrin 5947v.jpg|sousoší Piety , Praha (1695-1969)