Giuliano Cesarini: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Absolventi Univerzity v Perugii za použití HotCat |
m →Boj proti husitům a basilejský koncil: pravopis za použití AWB |
||
Řádek 8:
Mladý Guiliano, původem ze starobylé římské rodiny Cesariniů, vstoupil na duchovní životní dráhu a již roku [[1426]] dosáhl hodnosti [[kardinál]]a. V roce 1431 ho papež [[Martin V.]] jmenoval svým legátem při říšském sněmu v [[Norimberk]]u a zplnomocnil ho k tomu, aby hlásal a organizoval čtvrtou křížovou výpravu proti [[husitství|husitům]]. Zároveň byl předurčen jako předsedající [[basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|koncilu svolaného do Basileje]]. Cesarini však za důležitější než zahájení [[koncil]]u pokládal konečné zúčtování s husity, a tak když norimberský sněm schválil velké křížové tažení do Čech, začal horlivě vyzývat k účasti obyvatelstvo Porýní a franských krajů. Snažil se odstranit spory mezi zdejšími knížaty, aby jim nic nebránilo přijmout kříž a vyrazit na výpravu. Počet účastníků stoupal a kardinál, jistý si vítězstvím křižáků, již posílal v tomto duchu zprávy nově zvolenému papeži [[Evžen IV.|Eugeniovi IV.]] Přípravy tažení ho natolik zaměstnaly, že oddaloval učinit zadost žádosti německého krále [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] i obeslaných prelátů, aby již konečně zahájil jednání basilejského koncilu. Udělal tak teprve 23. července [[1431]], ale v srpnu byl již u křižáckého vojska, které v počtu více než sto tisíc vytáhlo k českým hranicím.
Poté, co křižáci překročili pohraniční hvozdy, obrátil se Giuliano Cesarini ke kacířským Čechům s manifestem, v němž jim oznamoval své záměry. Dne 14. srpna se útočníci přiblížili k [[Bitva u Domažlic|Domažlicím]], kde se shromáždili husitští bojovníci vedení [[Prokop Holý|Prokopem Holým]]. Už při pouhém zaslechnutí písně husitů a rachotu kol jejich vozů, se křižáci dali, aniž by se střetli s nepřítelem, na zmatený úprk. Cesarini se pokusil několik houfů zastavit a přinutit je k boji. Ocitl se však sám v nebezpečí, protože prchající v něm spatřovali hlavního viníka nastalé situace. Kardinál se nakonec rovněž zachránil útěkem, a to v přestrojení za prostého vojáka z družiny würzburského biskupa. Jeho ztracený kardinálský klobouk přivezli husité do Prahy jako vzácnou trofej a vystavili ho spolu s další kořistí před Týnem.
Tato událost hluboce ovlivnila Cesariniho smýšlení o husitech. Dospěl totiž k názoru, že kacířské Čechy nelze zlomit vojenskou silou, nýbrž že je potřeba s nimi vyjednávat. Bezprostředně po svém příchodu do [[Basilej-město|Basileje]] se zasadil o to, aby se husitům dostalo veřejného slyšení před koncilem, čehož se dosud marně domáhali. V lednu [[1433]] přijelo do města české poselstvo v čele s Prokopem Holým. Třebaže se Cesarini vzdal nedlouho před tím kvůli sporům papeže Evžena IV. s církevními otci předsednictví koncilu, snažil se Čechům prospět, jak mohl, a stal se prostředníkem mezi nimi a jednotlivými preláty. Jeho respekt vzbudil především [[Prokop Holý|Prokop Veliký]], kterého dosud považoval za svého bytostného nepřítele. Přesto nedosáhlo jednání českého poselstva na koncilu výsledku.
| |||