Wikipedie

Zelenina: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m typografie
Rozšíření, drobnosti
Řádek 1:
[[Soubor:Marketvegetables.jpg|náhled| upright=01.92|Zelenina na trhu (Filipíny)]]
[[Soubor:Vegetables.jpg|náhled|upright=0.98| Druhy zeleniny]]
'''Zelenina''' je souhrnný název pro jedlé a většinou pěstované (kulturní) rostliny nebo jejich části, jež tvoří velkou část lidské i živočišné výživystravy,. Jedí se syrové, smažené, dušené nebo vařené a jsoujako samostatné jídlo, příloha nebo salát. Jsou chudé na kalorie a tuky, zato důležitým zdrojem [[vitamín]]ů, [[minerál|minerálních látek]], [[vláknina|vlákniny]] a dalších prospěšných látek. Některé její druhy se využívají v [[gastronomie|gastronomii]] jako [[koření]] nebo ve [[fytoterapie|fytoterapii]] jako [[léčivá rostlina|léčivky]]. Cílené pěstování rostlin jako potravin začalo patrně mezi 10. až 7. tisíciletím př. n. l. a úsilím pěstitelů a šlechtitelů vznikly od té doby tisícestovky kultivarů, jež se od původních "divokých" druhů často velmi odlišnéhoodlišují. vzhleduProto se i kuchyňské názvosloví často liší od vědeckého ([[Botanika|botanického]]).
 
== Vymezení ==
ZeleninaZelenin|a není vědecky nýbrž prakticky (gastronomicky) vymezený pojem a tak má i kulturně podmíněné hranice. V některých kulturách a mezi vegetariány[[Vegetariánstvívegetariány]] se za zeleninu pokládají všechny jedlé rostliny a jejich části (kořeny, stvoly[[stvol]]y, listy, květy i plody a semena). V běžné české kuchyňské praxi se mezi zeleninu nepočítají [[obilniny]], [[luštěniny]] ana většina plodů a semesemen, včetně například ořechů[[ořech]]ů. Dužnaté plody vytrvalých rostlin se většinou počítají mezi [[ovoce]], u některých je to však předmět vleklých odborných sporů (například rajčata, melouny, tykve aj.), někdy se za ovoce pokládají jen plody sladké, kdežto například [[avokádo]], paprika nebo rajče, ačkoli jsou to botanicky plody, se přesto považují za zeleninu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Příhodová
| odkaz na autora =
Řádek 149:
| style="text-align:left"|'''Svět''' || '''55,598''' || '''188''' || '''1,044,380'''
|}
 
== Skladování, konzervace ==
Většina druhů zeleniny je sezónních a sklízí se jednou nebo dvakrát do roka. Protože zelenina tvoří tak významnou část lidské stravy, bylo od začátku třeba zajistit její skladování, případně konzervaci. Obilí a luštěniny se sušily na poli a uchovávají suché, v nejstarších zemědělských kulturách v [[obilní jáma|obilní jámě]], později v sýpkách a v průmyslových [[silo|silech]].
* [[Sušení]] je patrně nejstarší způsob uchovávání zeleniny i ovoce a ořechů. Sušilo se nejčastěji na slunci, případně i v průvanu pod střechou. Sušené potraviny bylo třeba chránit před hlodavci i červy.
* [[Krechtování]]m v krytých jamách se uchovávaly brambory a kořenová zelenina v čerstvém stavu, menší množství zeleniny v bednách s vlhkým pískem.
* Také [[nakládání]]m se zelenina i ovoce uchovává v čerstvém stavu, ve slaném, kyselém nebo sladkém nálevu, musí se však chránit proti hnilobě i plísním v chladu (ve sklepě).
* Určitou míru konzervace může zajistit i [[kvašení]] (okurky, kysané zelí a pod.)
* [[Zavařování]] je tepelná sterilizace ovoce i zeleniny, která se však musí chránit proti plísním chemickými přísadami nebo vzduchotěsným uzávěrem ve sklenici nebo v plechovce. Nejstarší forma zavařování je patrně výroba ovocných povidel, které chrání hustá konzistence, případně konzervační prostředky.
* [[Chlazení]] a [[mražení]] se až do 19. století dělalo ve sklepích a jeskyních přírodním ledem nebo studenou vodou ve studni. Teprve ve 20. století se rozšířily elektrické domácí chladničky a mraznice, v současnosti patrně nejběžnější forma konzervace zeleniny a ovoce v čerstvém stavu.
 
== Odkazy ==
Řádek 155 ⟶ 164:
 
=== Literatura ===
* Leon Kott, Jiří Moravec: ''Pěstování a použití méně známých zelenin'', SZN, [[1989]], ilustrace: Zdeňka Krejčová.
* Zdeněk Březina (Dr.): ''Roste kolem nás'' – nakl. Rena Brno [[1991]], 1. vyd. (66 stran)
* Nico Vermeulen: ''Encyklopedie bylin a koření'', Rebo CZ Čestlice [[2001]], 2. vyd., (322 stran), v originále: ''Encyclopedie van Kruiden'' – Rebo Int. B.V., Lisse, Nizozemí.
* Haigh Charlote: ''100 NEJ potravin pro imunitu'', Slovart, Praha [[2007]], 1. vyd. (130 stran), v originále: ''The Top 100 Immunity Boosters'', Duncan Baird Publishers Ltd. London [[2005]].
 
=== Související články ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelenina“