Varšavské pokleknutí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
překlep, NDR nemělo kancléře a Kosygin nebyl ministr zahraničí, |
→Reakce: Přidána vysvětlující poznámka. |
||
Řádek 367:
== Reakce ==
Při odletu z Varšavy vyprávěl Brandtovi cestou na letiště jeho polský protějšek, premiér [[Józef Cyrankiewicz]], o rozhovoru se svou manželkou, která se mu přiznala, jak na ni kancléřovo gesto u pomníku zapůsobilo do té míry, že když večer telefonicky hovořila se svojí přítelkyní, obě se při vzpomínce dojetím rozplakaly.<ref name="lasky-slavnych-muzu-212" /> Polští občané symbolikou Brandtova pokleknutí před pomníkem, dle publicisty [[Reinhold Dörrzapf|Reinholda Dörrzapfa]], ztratili obavy z německého národa, jež se v nich do té míry snažila vyvolat [[Propaganda v Sovětském svazu|sovětská propaganda]], která líčila Němce jako národ, jehož je třeba se bát a před jehož nebezpečím Polsko [[Sovětský svaz]] ochrání.<ref name="lasky-slavnych-muzu-212" />{{#tag:ref|Sovětská
| příjmení = Snyder
| jméno = Timothy
| odkaz na autora = Timothy Snyder
| překladatelé = [[Petruška Šustrová]]
| titul = Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
| titul původní = Bloodlands
| vydavatel = Prostor, Paseka
| místo = Praha, Litomyšl
| rok vydání = 2013
| vydání = 1
| počet stran = 493
| kapitola = Stalinský antisemitismus
| strany = 357
| isbn = 978-80-7432-254-9
| isbn2 = 978-80-7260-280-3
}}</ref>|group="p"}} Podobně na událost v roce 2010 vzpomínal filozof [[Krzysztof Wojciechowski|Krzysztof Wojciechowský]], jemuž tehdy v roce 1970 bylo dvanáct let, kdy na základě kancléřova gesta nabyl přesvědčení, že z německého národa nemuseli mít Poláci takový strach, jaký do té doby pociťovali.<ref name="idnes-hodni-nemci" />
Na kancléřův čin při své návštěvě Polska v prosinci 2010 u příležitosti čtyřicátého výročí události zavzpomínal i tehdejší německý prezident [[Christian Wulff]] a přiznal, jak hluboce na něj zapůsobil.<ref name="idnes-hodni-nemci" /> Ne všichni Němci ale takto Brandtovo gesto v roce 1970 vnímali. Deník ''[[Der Spiegel]]'' tehdy uspořádal anketu, v níž 48 procent respondentů označilo kancléřův čin za přehnaný.<ref name="idnes-hodni-nemci" /> V několika městech vyrazily do ulic průvody Brandtových odpůrců, kteří na transparentech nesli například text „Pověste zrádce“ doplněný kresbou oběšenecké oprátky.<ref name="idnes-hodni-nemci" /> Příznivci německé pravice kancléře osočili, že v Polsku poklekl před [[Varšavská smlouva|Varšavským paktem]], vojenským uskupením zemí východního bloku.<ref name="lidovky-palata" /> I na německé politické scéně měl čin odezvu. Opoziční politický blok [[CDU/CSU]] inicioval hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Brandt hlasování ustál a následkem toho se rozšířila členská základna jeho politické strany o nové přívržence a v předčasných volbách do Spolkového sněmu v roce 1972 se ziskem 45,8 procent mandátů se stala nejsilnější stranou [[Německý spolkový sněm|Bundestagu]].<ref name="lasky-slavnych-muzu-212" /><ref name="lasky-slavnych-muzu-213">Dörrzapf, s. 213.</ref>
|