Mateřídouška: Porovnání verzí

'''Mateřídouška''' (''Thymus'') je rod aromatických rostlin z čeledi [[hluchavkovité|hluchavkovitých]]. Jsou to stálezelené keře, polokeře nebo na bázi dřevnatějící byliny s  drobnými tuhými listy a žlázkami produkujícími vonné [[silice]]. Květy jsou uspořádány ve složených [[Lichopřeslen|lichopřeslenech]], mohou být oboupohlavné nebo pouze samičí. Opylovány jsou hmyzem, plody jsou [[Tvrdka|tvrdky]].

Mateřídoušky jsou rozšířeny ve většině Evropy a velké části Asie, v severní Africe, v Etiopské vysočině, na ostrovech Makaronézie a na jižním pobřeží Grónska. Nejvíce druhů pochází ze západního [[Středomoří]], kde se též nachází vývojové centrum rodu. Vyrůstají obvykle na plném slunci v suchých trávnících, na mezích a skalnatých stráních, v lesních lemech a světlých lesích, ve středomořských nízkých křovinách zvaných [[Garrigue (vegetace)|garrigue]], někdy i na vysokohorských [[Hole|holích]] nad horní hranicí lesa. Taxonomicky patří k velmi obtížným rodům se složitými genetickými poměry, velkou morfologickou proměnlivostí a častou hybridizací. V české květeně se vyskytují zástupci 7  původních druhů a řada přirozených kříženců. Nejčastějším druhem je zde [[mateřídouška vejčitá]] (''Thymus pulegioides''). Jeden druh, [[mateřídouška ozdobná sudetská]], patří ke kriticky ohroženým.

Mateřídouška patří ke starým a velmi oblíbeným [[Léčivá rostlina|léčivým bylinám]]. Droga má silné [[Antiseptikum|antiseptické]], [[Antibiotikum|antibakteriální]], [[Antimykotikum|fungicidní]], [[Spazmolytikum|spazmolytické]] a uklidňující účinky, navozuje příjemný spánek, pomáhá proti [[stres]]u a nervovému vypětí a podporuje imunitní systém organismu. Používá se ve formě sirupů, čajů a tinktur proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím jako jsou nadýmání a průjmy, k  ošetření hnisavých nehojících se ran, k  bylinným koupelím nebo k  výplachům dutin. Představuje důležitou surovinu v [[Aromaterapie|aromaterapii]] a kosmetice. Jako [[koření]] je vhodná k masitým, zeleninovým i sladkým pokrmům či jako [[bouquet garni]], dále do omáček, marinád, bylinkových octů a másel. Patří k  významným [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]] s dobrou produkcí [[nektar]]u, známy jsou druhové [[Med|medy]] produkované zejména ve Středomoří. Často se pěstují i různé zahradní okrasné kultivary. Objevuje se také v  mytologii, lidové kultuře a literatuře. V  tradiční české literatuře bývá spojována se vzpomínkami na mateřskou lásku.

Mateřídoušky jsou zpravidla silně aromatické, nízké, stálezelené [[keř]]íky, [[polokeř]]e nebo vytrvalé, na bázi dřevnatějící [[bylina|byliny]]. Jejich [[stonek|stonky]] jsou plazivé nebo vystoupavé [[Lodyha|lodyhy]], v&nbsp;uzlech u&nbsp;země často kořenující. Mohou být [[Větvení|sympodiálně, nebo monopodiálně větvené]], což je důležitý druhově určovací znak. Květonosné větve jsou vystoupavé až přímé, téměř oblé nebo tupě až ostře čtyřhranné. Druhově specifické je jejich [[Trichom|ochlupení]], které může být rovnoměrné po všech stranách stonku (odění holotrichní), hustší na 2 &nbsp;protilehlých stranách (odění alelotrichní), případně jen na hranách (odění goniotrichní). Hlavní [[kořen]] je dřevnatějící, bohatě rozvětvený. Na povrchu listů, kalichů, korun a jiných nadzemních částí se nacházejí přisedlé nebo stopkaté [[silice|siličné]] žlázky.<ref name="kv6" /> <ref name=":4" />

[[Květ]]y jsou drobné, krátce stopkaté, uspořádané v&nbsp;[[lichopřeslen]]ech skládajících koncové protáhlé nebo hlávkovitě stažené, na bázi často přetrhované [[lichoklas]]y. [[Kalich (botanika)|Kalich]] je trubkovitě zvonkovitý, dvojpyský, s&nbsp;10 až 13 &nbsp;žilkami, horní 3 &nbsp;cípy jsou trojúhelníkovité, dolní 2 &nbsp;cípy užší, šídlovité, obvykle obloukovitě prohnuté. [[Koruna (botanika)|Koruna]] je trubkovitá, mírně až zřetelně dvoupyská, barvy bělavé až sytě růžovofialové. Horní pysk je největší, mělce vykrojený, dolní pysk je trojlaločný. [[tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou 4, vyčnívají z&nbsp;koruny, u&nbsp;funkčně samičích květů jsou ale často zakrnělé; spodní dvě jsou o&nbsp;něco delší než horní. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je se svrchním [[semeník]]em, čnělka [[pestík]]u je obvykle delší než tyčinky, [[blizna]] je rozeklána do dvou ramen. Dobou květu je obvykle jaro a léto, ale některé středomořské druhy kvetou i&nbsp;na podzim a ''Thymus hyemalis'' ze suchých oblastí [[Algarve]] pak v&nbsp;zimě. Květy jsou [[Opylení|opylovány]] hmyzem. Rozmnožovací strategií je fakultativní [[Cizosprašnost|allogamie]], rostliny jsou tedy primárně cizosprašné, v &nbsp;případě potřeby jsou však schopny i [[Samosprašnost|samoopylení]]. Plody jsou široce vejcovité až kulovité [[tvrdka|tvrdky]] s&nbsp;jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké. Zvláštní strategie k &nbsp;šíření semen nejsou vyvinuty; semena jsou uzavřena v &nbsp;kalichu věnečkem chlupů, kalich posléze často opadává vcelku i se semeny.<ref name="kv6">{{Citace monografie

Rostliny mohou dosahovat různých stupňů [[ploidie]]ː nejčastěji 2x (diploidie) a 4x (tetraploidie), ale též 6x (hexaploidie) nebo 8x (oktoploidie). Počet [[Chromozom|chromozómů]] může být 2n = 24, 26, 28, 30, 32, 42, 48, 50, 52, 54, 56, 58, 60, 84 nebo 90; tyto složité genetické poměry jsou zapříčiněny mimo jiné poměrně běžně se vyskytující [[Aneuploidie|aneuploidií]], tedy neúplným počtem chromozómů. Častým jevem je také rozdílný počet chromozómů v &nbsp;rámci jednoho druhu (typicky x=14, x=15, například u&nbsp;mateřídoušky vejčité).<ref>{{Citace elektronického periodika

Mateřídouška se vyskytuje v&nbsp;celé Evropě mimo její nejsevernější části (roste ale také na pobřeží Grónska), na většině území [[temperátní Asie]] od Malé Asie a Kavkazu po Dálný východ, s &nbsp;výjimkou jihovýchodní Číny, v&nbsp;severní Africe a na [[Etiopská vysočina|Etiopské vysočině]], též na [[Azory|Azorských ostrovech]] a [[Madeira (ostrov)|Madeiře]]. Maximum druhového bohatství je ve [[Středomoří]], zvláště pak na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]], který je považován i&nbsp;za evoluční centrum rodu.<ref name=":4" /> [[Synantropie|Synantropně]] byly mateřídoušky rozšířeny i&nbsp;do Severní Ameriky či na Nový Zéland.<ref name="kv6" /><ref name=":3">{{Citace periodika

Rostliny tohoto rodu jsou [[heliofyty]], vyžadují tedy pro svůj růst otevřená výslunná stanoviště. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření; svými tuhými (skleromorfními) drobnými listy, kompaktním tvarem a bohatou produkcí silic jsou naopak dobře adaptovány na sucho. Mohou vyrůstat v&nbsp;nižších [[Xerofil|xerofilních]] trávnících, na skalnatých svazích, suchých stráních a mezích a v&nbsp;[[Lesní lem|lesních lemech]], též ve světlých (převážně borových) lesích nebo na okrajích [[Křovinná vegetace|křovin]], často v &nbsp;nízké nebo málo zapojené vegetaci. Některé druhy rostou na písečných dunách, jiné na [[Hole|holích]] nad horní hranicí lesa. Středomořské druhy patří ke klíčové složce nízkých křovinatých [[Garrigue (vegetace)|garrigů]] a [[tomillar]]ů spolu s&nbsp;dalšími podobně na sucho adaptovanými hluchavkovitými rostlinami jako jsou [[Saturejka|saturejky]], [[levandule]], [[mikromerie]], [[Šalvěj|šalvěje]], [[rozmarýn]] nebo [[Sápa|sápy]].<ref name=":4" /><ref name=":1" />

V&nbsp;rámci rodu lze rozlišit ekomorfologickou korelaci, kdy keřovité dřevnaté druhy s&nbsp;přímými stonky jsou obvyklejší v&nbsp;suchých a teplých oblastech, zatímco druhy bylinné, poléhavého nebo polštářovitého habitu převažují v&nbsp;mírnějších a chladnějších oblastech. Ekologicky jsou to převážně [[Životní strategie|S-stratégové]], nejúspěšnější jsou tedy na dlouhodobě stabilních stanovištích, kde je vlivem silného [[Stres (rostliny)|stresu]] (především sucha a nedostatku živin) omezena konkurence vzrůstnějších rostlin; na lokalitách ovlivněných [[Ruderalizace|ruderalizací]] a [[Eutrofizace|eutrofizací]] z &nbsp;porostu mizí, stejně jako při nekontrolované [[Sukcese (ekologie)|sukcesi]] vysokých trav a křovin na místech ponechaných ladem. Ohrožujícím faktorem je též rozorávání mezí a lesních lemů či nevhodné zalesňování suchých travnatých strání.<ref>{{Citace elektronického periodika

V&nbsp;květeně České republiky je zastoupeno 7 &nbsp;původních druhů mateřídoušek s&nbsp;několika poddruhy a množstvím jejich kříženců. Nejběžnějším druhem je zde [[mateřídouška vejčitá]] (''Thymus pulegioides''). Je rozšířena obecně od nížin a pahorkatin do hor, zřídkavější je v &nbsp;teplých, zemědělsky využívaných nížinách, např. na jižní Moravě. V&nbsp;teplejších oblastech České republiky jsou rozšířeny další druhy: [[mateřídouška olysalá]] (''Thymus glabrescens''), [[mateřídouška panonská]] (''Thymus pannonicus'') a [[mateřídouška časná]] (''Thymus praecox''), která vyhledává především skalnatá a kamenitá stanoviště. [[Mateřídouška úzkolistá]] (''Thymus serpyllum'') je [[psamofyty|psamofyt]] vázaný na písčité substráty. Zbývající dva druhy jsou horské: [[mateřídouška alpinská]] (''Thymus alpestris'') se v &nbsp;ČR vyskytuje s&nbsp;jistotou pouze v&nbsp;Krkonoších, [[mateřídouška ozdobná]] sudetská (''Thymus pulcherrimus'' subsp. ''sudeticus'') ve [[Velká kotlina|Velké kotlině]] v&nbsp;Hrubém Jeseníku; obě patří k&nbsp;silně až kriticky ohroženým druhům české květeny. Dále se zde vyskytuje řada hybridních taxonů, jejichž určení však není vždy jednoznačné; k&nbsp;nejčastějším patří ''Thymus ×oblongifolius'' (mateřídouška vejčitá × úzkolistá), ''Thymus ×porcii'' (m. vejčitá ''×'' panonská) a ''Thymus ×subhirsutus'' (m. olysalá × časná). Přechodně zplaňuje pěstovaný [[tymián obecný]] (''Thymus vulgaris'').<ref name="kv6" />[[Soubor:Thymus bonsai.jpg|vlevo|náhled|Keřík tymiánu pěstovaný jako [[bonsaj]]|alt=Keřík tymiánu v&nbsp;květináči, pěstovaný na kmínek]]

Taxonomie rodu ''Thymus'' je neustálená, některé zdroje uvádějí jen 40 až 50 &nbsp;druhů,<ref name="kv6" /> zatímco jiné více než 200, další dokonce až 400; počet popsaných taxonů včetně synonym přesahuje jeden tisíc.<ref>{{Citace elektronického periodika

* Sekce ''Micanthes'': 3 &nbsp;převážně silně dřevnaté druhy na Pyrenejském poloostrově a v&nbsp;severozápadní Africe (pohoří [[Atlas (pohoří)|Atlas]] a [[Ríf|Rif]]).

* Sekce ''Mastichina:'' 2 &nbsp;druhy endemické na Pyrenejském poloostrově.

* Sekce ''Teucrioides'': 3 &nbsp;druhy endemické na [[Balkán|Balkáně]], v&nbsp;horách Albánie a Řecka.

* Sekce ''Pseudothymbra'': 9 &nbsp;druhů rozšířených na Pyrenejském poloostrově a v&nbsp;severozápadní Africe, vyznačují se nápadně dlouhými květy (koruna až 2 &nbsp;cm), barevnými [[Listen|listeny]] odlišnými od lodyžních listů a téměř kulovitým květenstvím.

* Sekce ''Thymus'': 11 &nbsp;druhů v&nbsp;západním Středomoří a severní Africe; ze známějších druhů sem patří např. [[tymián obecný]] a ''[[Thymus zygis]].''

* Sekce ''Hyphodromi'': kolem 60 &nbsp;druhů rozšířených v&nbsp;celém Středomoří, v&nbsp;Malé Asii a okolo [[Černé moře|Černého moře]].

* Sekce ''Serpyllum'': největší a taxonomicky nejsložitější sekce s&nbsp;více než 120 &nbsp;druhy, zahrnující celý areál rodu s&nbsp;výjimkou ostrovů [[Makaronézie]]. Objevuje se zde největší genetická i&nbsp;morfologická variabilita; v&nbsp;šesti podsekcích slučuje druhy silně dřevnaté i&nbsp;téměř kompletně bylinné. Patří sem i&nbsp;všechny mateřídoušky rostoucí v&nbsp;ČR.<ref name=":3" /><ref name=":4" />

Mateřídoušky patří k&nbsp;velmi starým léčivým rostlinám; udává se, že jsou využívány již více než dva tisíce let.<ref name=":2" /> Sbírá se celá nať (bez zdřevnatělých stonků) za plného květu, ideálně za slunečného počasí. Patří ke sběrovým, obchodně vykupovaným surovinám.<ref name=":5" /> Ke komerčně nejvýznamnějším druhům patří [[Tymián obecný|tymián pravý]] (''Thymus vulgaris''), ''[[Thymus mastichina]]'', ''[[Thymus zygis]]'' a ''Thymus capitatus'' (v aktuální taxonomii řazený do samostatného rodu [[mateřídouškovec]] jako ''[[Thymbra capitata]]''); k &nbsp;nejvýznamnějším světovým producentům patří Francie, Španělsko a další jihoevropské země.<ref name=":6">{{Citace monografie

Droga, nazývaná ''Herba serpylli'', resp. ''Herba thymi'', má výrazné [[Antiseptikum|antiseptické]], [[Dezinfekce|dezinfekční]], [[Spazmolytikum|spazmolytické]] a uklidňující účinky a podporuje imunitní systém organismu. Pytlíček se sušenou mateřídouškou pod polštářem údajně pomáhá navodit příjemný spánek, pomáhá proti [[stres]]u, úzkostem, duševnímu vypětí a nervozitě. Vnitřně se droga používá ve formě čajů a sirupů proti kašli, k &nbsp;dezinfekci a uvolnění zahleněných dýchacích cest (lze také inhalovat), při zažívacích a žaludečních potížích, průjmech a nadýmání, pro podporu trávení a vypuzení střevních parazitů. Zevně jako [[tinktura]] k&nbsp;ošetření nehojících se hnisavých ran, vyrážek a vředů či ke gynekologickým a ústním výplachům, kdy odstraňuje zápach a infekce, například [[Candida albicans|kvasinkové]]. Je vhodnou přísadou ke zklidňujícím a uvolňujícím&nbsp;bylinným koupelím a k &nbsp;masážním emulzím při revmatických bolestech a usnadňuje [[porod]]. Neměla by se ovšem užívat během [[těhotenství]] a [[kojení]] vzhledem k&nbsp;obsahu mírně toxických látek [[Karvakrol|karvakrolu]] a [[Thymol|thymolu]]; dlouhodobé používání a předávkování může vést k&nbsp;narušení funkce [[Ledvina|ledvin]]. Vůně působí jako [[repelent]] odpuzující [[Mol šatní|moly]] a jiné hmyzí parazity.<ref>{{Citace monografie

Jako [[koření]] se rostlina hodí k &nbsp;pokrmům z&nbsp;drůbeže, grilované zeleniny a ryb, ale i&nbsp;ke sladkým jídlům a koláčům nebo jako [[bouquet garni]]. Je možno s&nbsp;ní dochucovat bylinkové oleje, dresingy, octy a marinády nebo ji využít k &nbsp;přípravě [[Bylinný likér|likérů]] a sirupů. Oblíbená je jako přísada bylinkových másel a sýrů (například kozích sýrů z &nbsp;oblasti [[Okcitánie (region)|Okcitánie]] a [[Provence]]). Tymián je obvyklou součástí směsí [[Provensálské koření|provensálského koření]] a jednou ze základních bylinek středomořské kuchyně.<ref name=":0" />

Mateřídoušky patří k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]] poskytujícím dobrou pastvu včelám, což je využíváno při produkci [[Med|medu]]. Druhový mateřídouškový med je vyráběn na některých místech ve Středomoří, např. v&nbsp;řeckém regionu [[Hyméttos]], kde byl vysoce ceněn už od antických dob. Je velmi aromatický, jemně kořenité chuti a jantarové barvy a díky vysokému obsahu [[Fruktóza|fruktózy]] zůstává dlouho v&nbsp;tekutém stavu. K &nbsp;dalším oblastem s &nbsp;produkcí tymiánového medu patří [[Sicílie (ostrov)|Sicílie]], [[Kréta]] či Nový Zéland, kam byl tymián dovezen během 18. &nbsp;století.<ref>{{Citace monografie

Různé druhy a [[kultivar]]y mateřídoušek patří pro svůj půvabný vzhled, příjemnou vůni a léčivé účinky k&nbsp;oblíbeným zahradním rostlinám. Při pěstování vyžadují lehčí, propustnou, dobře drenážovanou půdu a stanoviště na plném slunci. Lze je pěstovat jako [[Skalnička|skalničky]], na suchých zídkách, terasách, jako kvetoucí lemy záhonů a zahradních cestiček nebo k&nbsp;pokrytí obrubníků. Poléhavými kultivary odolnými proti sešlapu lze nechat porůst například venkovní dlažbu nebo zahradní kamenné chodníčky. K&nbsp;často pěstovaným druhům patří např. [[mateřídouška bělokvětá]] (''Thymus drucei'') pocházející ze západní a severozápadní Evropy, nebo kříženec [[Thymus × citriodorus|''Thymus ×citriodorus'']] v&nbsp;mnoha barevných kultivarech, též s bíle či žlutě [[Variegace|panašovanými]] listy.<ref name="kv6" /> Efektivně je lze množit dělením trsů, množí se také výsevem semen nebo řízkováním. Vhodné jsou také pro pěstování v &nbsp;květináči za oknem nebo na balkóně.<ref name=":0" />

Mateřídouška se objevuje v&nbsp;české literatuře například v &nbsp;titulní básni [[Karel Jaromír Erben|Karla Jaromíra Erbena]] ze sbírky ''[[Kytice (sbírka)|Kytice]]'' nebo v &nbsp;poezii [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]]; vždy je zde ztotožňována se vzpomínkami na mateřskou lásku. V &nbsp;poetické próze [[Jakub Deml|Jakuba Demla]] ''[[Moji přátelé]]'' je oslovována jako básníkova sestra a přítelkyně pasáčků, jež voní ze šatů léta. Rozkvetlý tymián je jedním ze symbolů Středomoří, objevujícím se např. ve vzpomínkové knize [[Marcel Pagnol|Marcela Pagnola]] ''[[Jak voní tymián]]''. Mnoho pověstí a legend je spojeno se [[Svatá rodina|Svatou rodinou]] a jejich [[Útěk do Egypta|útěkem do Egypta]], kdy drobný, voňavý, poléhavý kvítek tvořil polštář při jejich nuzném nocování.<ref>{{Citace elektronické monografie

| isbn = 22-023-76

}}</ref> O&nbsp;všeobecné oblibě mateřídoušky v &nbsp;českých zemích svědčí i&nbsp;množství škol, školek, denních center, spolků a dalších organizací, které nesou její jméno. Mnoha generacím malých čtenářů je znám [[Mateřídouška (časopis)|stejnojmenný dětský časopis]]. V &nbsp;anketě magazínu Botany.cz a britské organizace [[Flora Europaea]] z &nbsp;roku 2009 byla zvolena českou národní ohroženou rostlinou.<ref>{{Citace elektronické monografie