Mateřídouška: Porovnání verzí

'''Mateřídouška''' (''Thymus'') je rod aromatických rostlin z čeledi [[hluchavkovité|hluchavkovitých]]. Jsou to stálezelené keře, polokeře nebo na bázi dřevnatějící byliny s drobnými tuhými listy a žlázkami produkujícíprodukujícími vonné [[silice]]. Květy jsou uspořádány ve složených [[Lichopřeslen|lichopřeslenech]], jsou oboupohlavné nebo pouze samičí. Mateřídoušky jsou rozšířeny ve většině Evropy a velké části Asie, rovněž v severní Africe a v Etiopské vysočině, na ostrovech Makaronézie a na jižním pobřeží Grónska. Nejvíce druhů pochází ze západního [[Středomoří]], kde je též vývojové centrum rodu. Vyrůstají obvykle na plném slunci v suchých trávnících, na mezích a skalnatých stráních, v lesních lemech a světlých lesích, ve středomořských nízkých křovinách zvaných [[Garrigue (vegetace)|garrigue]], někdy i na vysokohorských [[Hole|holích]] nad horní hranicí lesa. Taxonomicky patří k velmi obtížným rodům se složitými genetickými poměry, velkou morfologickou proměnlivostí a častou hybridizací. V české květeně se vyskytují zástupci 7 původních druhů, z nichž jeden (mateřídouška ozdobná sudetská) patří ke kriticky ohroženým, a řada přirozených kříženců; nejčastějším druhem je zde [[mateřídouška vejčitá]] (''Thymus pulegioides'').

Patří ke starým a velmi oblíbeným [[Léčivá rostlina|léčivým bylinám]]. Droga má silné [[Antiseptikum|antiseptické]], antibakteriální, fungicidní, [[Spazmolytikum|spazmolytické]] a uklidňující účinky, navozuje příjemný spánek, pomáhá proti [[stres]]u a nervovému vypětí a podporuje imunitní systém organismu. Používá se v formě sirupů, čajů a tinktur proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím nadýmání a průjmům, k ošetření hnisavých nehojících se ran, bylinným koupelím nebo k výplachům dutin. Důležitou surovinou je v [[Aromaterapie|aromaterapii]] a kosmetice. Jako [[koření]] je vhodná k masitým, zeleninovým i sladkým pokrmům či jako [[bouquet garni]], do omáček, marinád, bylinkových octů a másel a podobně. Patří k významným [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]] s dobrou produkcí [[nektar]]u, známy jsou druhové [[Med|medy]] produkované zejména ve Středomoří. Často se pěstují i různé zahradní okrasné kultivary,. častoObjevuje se objevujítaké v mytologii, alidové kultuře a literatuře.

[[Květ]]y jsou drobné, krátce stopkaté, uspořádané v&nbsp;[[lichopřeslen]]ech skládajících koncové protáhlé nebo hlávkovitě stažené, na bázi často přetrhované [[lichoklas]]y. [[Kalich (botanika)|Kalich]] je trubkovitě zvonkovitý, dvojpyský, s&nbsp;10 až 13 žilkami, horní 3 cípy jsou trojúhelníkovité, dolní 2 cípy užší, šídlovité, obvykle obloukovitě prohnuté. [[Koruna (botanika)|Koruna]] je trubkovitá, mírně až zřetelně dvoupyská, barvy bělavé až sytě růžovofialové. Horní pysk je největší, mělce vykrojený, dolní pysk je trojlaločný. [[tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou 4, vyčnívají z&nbsp;koruny, u&nbsp;funkčně samičích květů jsou ale často zakrnělé; spodní dvě jsou o&nbsp;něco delší než horní. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je se svrchním [[semeník]]em, čnělka [[pestík]]u je obvykle delší než tyčinky, [[blizna]] je rozeklána do dvou ramen. Dobou květu je obvykle jaro a léto, ale některé středomořské druhy kvetou i&nbsp;na podzim a ''Thymus hyemalis'' ze suchých oblastí [[Algarve]] pak v&nbsp;zimě. Květy jsou [[Opylení|opylovány]] hmyzem. Rozmnožovací strategií je fakultativní [[Cizosprašnost|allogamie]], rostliny jsou tedy primárně cizosprašné, v případě potřeby jsou však schopny i [[Samosprašnost|samoopylení]]. Plody jsou široce vejcovité až kulovité [[tvrdka|tvrdky]] s&nbsp;jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké. Zvláštní strategie k šíření semen nejsou vyvinuty.<ref name="kv6">{{Citace monografie

}}</ref> U mateřídoušek je přítomna [[gynodioecie]], tj. některé rostliny mají oboupohlavné květy, jiné jen funkčně samičí se zakrnělými, sterilními nebo zcela nevyvinutými tyčinkami;. výzkumyVýzkumy bylo zjištěno, že funkčně samičí květy produkují větší množství semen, která jsou také životaschopnější.<ref name=":6" />

V&nbsp;květeně České republiky je zastoupeno 7 původních druhů mateřídoušek s&nbsp;několika poddruhy a množství jejich kříženců. Nejběžnějším druhem je zde [[mateřídouška vejčitá]] (''Thymus pulegioides''). Je rozšířena obecně od nížin a pahorkatin do hor, zřídkavější je v teplých, zemědělsky využívaných nížinách, např. na jižní Moravě. V&nbsp;teplýchteplejších krajíchoblastech České republiky jsou rozšířeny další druhy: [[mateřídouška časnáolysalá]] (''Thymus praecoxglabrescens''), [[mateřídouška olysalápanonská]] (''Thymus glabrescenspannonicus'') a [[mateřídouška panonskáčasná]] (''Thymus pannonicuspraecox''), která vyhledává především skalnatá a kamenitá stanoviště. [[Mateřídouška úzkolistá]] (''Thymus serpyllum'') je [[psamofyty|psamofyt]] vázaný na písčité substráty. Zbývající dva druhy jsou horské: [[mateřídouška alpinská]] (''Thymus alpestris'') se v ČR vyskytuje s&nbsp;jistotou pouze v&nbsp;Krkonoších, [[mateřídouška ozdobná]] sudetská (''Thymus pulcherrimus'' subsp. ''sudeticus'') ve [[Velká kotlina|Velké kotlině]] v&nbsp;Hrubém Jeseníku; obě patří k&nbsp;silně až kriticky ohroženým druhům české květeny. Dále se zde vyskytuje řada hybridních taxonů, jejichž určení však není vždy jednoznačné; k&nbsp;nejčastějším patří ''Thymus ×oblongifolius'' (mateřídouška vejčitá × úzkolistá), ''Thymus ×porcii'' (m. vejčitá ''×'' panonská) a ''Thymus ×subhirsutus'' (m. olysalá × časná). Přechodně zplaňuje pěstovaný [[tymián obecný]] (''Thymus vulgaris'').<ref name="kv6" />[[Soubor:Thymus bonsai.jpg|vlevo|náhled|Keřík tymiánu pěstovaný jako [[bonsaj]]|alt=Keřík tymiánu v&nbsp;květináči, pěstovaný na kmínek]]

Mateřídouška se objevuje v&nbsp;české literatuře například v titulní básni [[Karel Jaromír Erben|Karla Jaromíra Erbena]] ze sbírky ''[[Kytice (sbírka)|Kytice]]'' nebo v poezii [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]]; vždy je zde ztotožňována se vzpomínkami na mateřskou lásku. V poetické próze [[Jakub Deml|Jakuba Demla]] ''[[Moji přátelé]]'' je oslovována jako básníkova sestra a přítelkyně pasáčků, jež voní ze šatů léta. Rozkvetlý tymián je jedním ze symbolů Středomoří, objevujícím se např. ve vzpomínkové knize [[Marcel Pagnol|Marcela Pagnola]] ''[[Jak voní tymián]]''. PověstiMnoho pověstí a legend je spojeno se o&nbsp;[[Maria (matkaSvatá Ježíšova)rodina|PanněSvatou Mariirodinou]], kteráa v&nbsp;láznijejich z&nbsp;mateřídoušky[[Útěk ošetřovalado JežíškovaEgypta|útěkem rouchado a plenkyEgypta]], takžekdy vydávalydrobný, líbeznouvoňavý, duchapoléhavý povznášejícíkvítek vůni,tvořil zmiňujepolštář v&nbsp;''Legendáchpři o&nbsp;květinách''jejich [[Františeknuzném Kubka]]nocování.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Ještě ve středověku se věřilo, že její vůně zahání jedovaté hady, brání zlé moci a podporuje statečnost; její výskyt v přírodě byl spojován s místy, na nichž tančí víly.<ref>{{Citace elektronické monografie