Základní škola: Porovnání verzí

Základního vzdělávání nějakým způsobem probíhalo již ve starověkém [[Řecko|Řecku]] a [[Řím]]ě. Bylo typické, že do sedmi let matky vzdělávaly svěsvé syny doma a ti poté nastoupilanastoupili do formálního vzdělávání, které se v různých časemčasech a oblastech lišilo. Například ve Spartě se do 12 let chlapci učili bojovým dovednostem, ale také čtení, psaní a aritmetice,. vV Aténách zase kladli důraz na porozumění základům polis, čtení, psaní, aritmetiky, vyučována byla i hubnahudba a gymnastika s atletikou. Dívky jakékoliv vzdělávání získávalizískávaly pouze doma. Základní škola byla v Římě se nazývalanazývána ''ludus''. Někdy kolemKolem roku 90 našeho letopočtu napsal [[Marcus Fabius Quintilianus napsal]] dílo ''Institutio oratoria'', které pojednává o základech rétoriky a výchově řečníků, v díle rozlišil učení a výuku a dalpoložil základ základnímizákladního vyučování (v díle zmiňuje, že by se dítě mělo od 7 do 14 let naučit smyslovým zkušenostem, naučit tvořit myšlenky, rozvíjet jazyk a paměť). Také zmiňuje, že fyzické trestání žáků neslouží jako jejich motivace k učení a doporučil, že by se žáci měli motivovat pomocí zajímavé výuky.

S ústupem římského vlivu se začaly zřizovat velké školy při katedrálách, které poskytovaly vzdělání hlavně v náboženských oblastech. V roce 853 Římské rada stanovila povinnost zajišťovat základní vzdělání každé farnosti. Základním vzděláním byla myšlenamíněna výuka čtení, a psaní latiny a osvojení náboženských rituálů. Církev měla na vzdělávání monopol, neměli, ale neměla povinnost ho poskytovat každému dítěti. Kolem 9. století se vyvinul výukový materiál, který byl založenézaložen na opakování a pamatování si frází, otázek a odpovědí bez nutnosti pochopení. Postupně došlo k rozdělení na farní, církevní, klášterní a katedrální školy, rozdělovali se především podle velikosti církve v dané oblasti. VeSe vstupem dívek do škol došlo k dalšímu rozdělení a zřízení klášterů ve kterých byly vyučovány pouze dívky od 8 let a to především latinské gramatice, náboženské nauce, tkaní atd…

Dalším postupem času se základní vzdělávání moc nezměnilo, vliv na něj neměl ani [[humanismus]], kterékterý přinesl velkou změnu do sekundárního vzdělání. V průběhu [[renesance]] se chlapci učili od 5 let latinské gramatice a to pomocí stejných knih jako dítěděti v době římské. Děti ze zámožných rodin mohlimohly být vyučovány soukromými učiteli. Ve [[13. století|13. století]] vznikly předchůdci dnešních gymnázií, došlo k zavedení školpodpory pro výukyvýuku gramatiky. V tomto období se začala rozvíjet například v Anglii i vzdělávací politika a to financovánímposkytnutím adotací poskytnutíi dotacíprůběžným školámfinancováním.

Přestože [[Gymnázium|gymnázia]] byla zřízena pro poskytování základního vzdělání, vyžadovala, aby jejich studentižáci již měli určité dovednosti a znalosti. ZejménaOčekávalo očekávalise, že budou schopni číst a psát v lidovém jazyce. Bylo proto potřeba zajistit základní vzdělání před [[Gymnázium|gymnáziem]].

Na našem území je pro základní školy důležitá vláda [[Marie Terezie]] vza [[Rakousko-Uhersko|RakouskoRakouska-UherskuUherska]], kdy byla v roce 1774 zavedlajejími povinnoureformami zavedena [[Povinná školní docházkudocházka|povinná aškolní todocházka]] pro děti od 6 do 12 let s výjimkou letních měsíců (kdy pracovaly v hospodářství). Školy byly podle tereziánské reformy rozděleny na systém tří škol a to: triviální, hlavní a normální školy s rozšířenou osnovou, v rámci kterých běžely tzv. preparandy pro přípravu učitelů. Více o historii základních škol v ČR ve článku [[Základní škola v Česku|Základní školy v Česku]].