Zbytečný člověk: Porovnání verzí

'''Zbytečný člověk''' ({{Vjazyce|ru}} {{CizojazyčněVjazyce2|ru|''лишний человек''}}, lišnij čelavěk) je častý [[motiv]] v [[ruská literatura|ruské literatuře]] [[19. století]].

Jedná se o typ osobitého jedince, zejména [[šlechta|šlechtice]] či příslušníka vyšší společenské vrstvy, snad [[vloha|talentovaného]] a schopného, který se ale nehodí pro obvyklou kariéru ve státní službě. V důsledku toho se stane líným, neúspěšným, ve vztahu ke svému životu zcela pasivním, má pocit, že je zbytečný.

Typickou postavou tohoto typu je ''[[Oblomov]]'' ze stejnojmenného [[román]]u [[Ivan Alexandrovič Gončarov|Ivana Alexandroviče Gončarova]], nepojmenovaná hlavní postava [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Dostojevského]] ''[[Zápisky z podzemí|Zápisků z podzemí]]'', Pečorin v [[Lermontov]]ově [[román]]u ''[[Hrdina naší doby]]'', ''Rudin'' ze stejnojmenného [[román]]u [[Ivan Sergejevič Turgeněv|Ivana Sergejeviče Turgeněva]] a zejména [[Puškin]]ův ''[[Evžen Oněgin]]'' ve stejnojmenném veršovaném románu.

Mimo ruskou literaturu je tento motiv použit např. v [[George Gordon Byron|Byronově]] básni ''Childe Haroldova pouť''.

Motiv zbytečného člověka je většinou zpracováván v [[román]]ech a [[novela (literatura)|novelách]], občas také ve větších básnických dílech. Tato díla se většinou vyznačují podrobnou psychologií postav. Jedná se o jeden z převažujících literárních motivů ruského [[romantismus|romantismu]] a [[realismus (literatura)|realismu]].