Radim Palouš: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zoner60 (diskuse | příspěvky)
→‎Život: silnější zdroj k propuštění z PedF UK, říká ke konci roku 77, mna dokumentu je leden -> termín nepíšu; Albertov 16:00 přesouvám tedy do lit.
Řádek 42:
Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce [[Jan Palouš|Jana Palouše]]. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK (mj. u [[Jan Patočka|J. Patočky]]) a v roce 1948 obhájil disertační práci ''Masarykovo filosofické mládí''. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru [[pedagogika]] (práce ''Škola moderního věku''), zabýval se dílem [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenského]] a moderní vyučovací technikou.<ref>J. Beránek, ''Dobrodružství pobytu vezdejšího''. Praha 2006.</ref> Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy.
 
}}Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky), v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě UK, kde byl v té době docentem.</ref>Tajné aakce vStB: Akce Prevence (2009). Dostupné [https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10209991308-tajne-akce-stb/409235100221029-akce-prevence online] (čas 4:00–4:20)</ref> V letech 1982–1983 byl jejím mluvčím Charty. Od roku 1989 byl členem [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]]. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů [[Občanské fórum|Občanského fóra]] účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal [[rektor]]em Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět [[Čestný doktorát|čestných doktorátů]] (osm na zahraničních univerzitách a jeden v ČR). Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV (1990), Scheideggerovou cenou (Holandsko 1992) a za celoživotní působení [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem T. G. Masaryka]] III. třídy (1997).
Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky), v roce 1976 podepsal Chartu 77 (po podpisu byl propuštěn z UK)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Müllerová
| jméno = Alena
| odkaz na autora =
| příjmení2 = Hanzel
| jméno2 = Vladimír
| odkaz na autora2 = Vladimír Hanzel
| titul = Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2009
| isbn = 978-80-7422-002-9
| kapitola = Slovníček
| strany =279
| jazyk =
}}</ref> a v letech 1982–1983 byl jejím mluvčím. Od roku 1989 byl členem [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykova demokratického hnutí]]. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů [[Občanské fórum|Občanského fóra]] účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal [[rektor]]em Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět [[Čestný doktorát|čestných doktorátů]] (osm na zahraničních univerzitách a jeden v ČR). Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV (1990), Scheideggerovou cenou (Holandsko 1992) a za celoživotní působení [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem T. G. Masaryka]] III. třídy (1997).
 
== Dílo ==