|
Již zavedený textilní průmysl se masivně mechanizoval. Roku 1801 byl v bavlnářském závodě ve Varnsdorfu prvně užit létací člunek. Roku 1805 byl užit v soukenické výrobě v Liberci. To znamenalo technologickou revoluci. Ještě roku 1799 bylo v Čechách 40 000 ručních přadláků bavlny, ve 30. letech 19. století jich bylo již pouze 2000. Roku 1804 byl v brněnské manufaktuře [[Henrich Friedrich Hopf|Henricha Friedricha Hopfa]] a [[Johann Gottfried Bräunlich|Johanna Gottfrieda Bräunlicha]] zaveden první spřádací stroj na vlnu u nás. Stroj byl vyroben přímo v [[Brno|Brně]] [[Irové|irskými]] mechaniky Johnem Stapletonem a Samuelem Diekym, které brněnští podnikatelé pozvali z Vídně (zajímavostí je, že stroj vyrobili podle nákresů získaných průmyslovou špionáží hraběte [[Hugo Franz Salm-Reifferscheid]]a a lékárníka [[Vinzenz Petke|Vinzenze Petkeho]]). Roku 1807 vznikla v Brně první strojní přádelna vlny. Ve Varnsdorfu se zase roku 1803 rozjel strojový potisk tkanin (v kartounce Josefa a Franze Stollových). Centry mechanizovaného vlnařství se stalo Brněnsko ("moravský Manchester") a Liberecko, strojová výroba zde byla široce rozšířena zhruba ve 20.-30. letech 19. století. Největším závodem na Liberecku byla přádelna bavlny a vlny v Liberci, kterou roku 1806 založil hrabě [[Christian Christoph Clam-Gallas]], aby ji posléze vlastnil bankovní dům Ballabene a roku 1828 ji odkoupil měšťan [[Johan Liebieg]]. Pod jeho vedením se stala největším podnikem na výrobu vlny v celém Rakousku. První strojní tkalcovna bavlny vznikla v Novém Světě u Jablonce nad Nisou roku 1834, v podniku [[Josef Herzig|Josefa Herziga]], první mechanizovaná přádelna lnu v [[Mladé Buky|Mladých Bukách]] u Trutnova, v továrně [[Johann Faltis|Johanna Faltise]]. Další takové vznikly brzy v [[Šumperk]]u (1839), [[Český Krumlov|Českém Krumlově]] (1839) a [[Skuhrov nad Bělou|Skuhrově nad Bělou]] (1840).
RokuV 1803 se v českých zemích prvně objevil takéroce [[parní stroj1803]], tento zásadní vynález a symbol celé průmyslové revoluce. Byl zkonstruován jakožto učební pomůcka profesorem pražské polytechniky [[František Josef Gerstner|Františkem Josefem Gerstnerem]]. Kovové části stroje byly vyrobeny ve Wrbnových železárnách v Komárově u Hořovic. Ve stejném roce byl v barvírně soukenické manufaktury Johan Georg Berger & Co. ve [[Stráž nad Nisou|Stráži nad Nisou]] použit první parní kotel, který zde sloužil k zahřívání barvící břečky v kádích. Další parní kotel byl ještě téhož roku instalován v bavlnářské manufaktuře [[Josef Hanisch|Josefa Hanische]] ve Varnsdorfu. Roku [[1807]] se v českých zemích prvně objevil také [[parní stroj]], tento zásadní vynález a symbol celé průmyslové revoluce. Byl zkonstruován jakožto učební pomůcka profesorem pražské polytechniky [[František Josef Gerstner|Františkem Josefem Gerstnerem]]. Kovové části stroje byly vyrobeny ve Vrbnových železárnách v Komárově u Hořovic, ale nefungoval dobře.<ref>https://www.payne.cz/3xS43787/GerstnerFrantisekJosef.htm - František Josef rytíř von Gerstner</ref> Roku 1810 hrabě [[Georg Buquoy]] sestrojil na [[Červený Hrádek (zámek, Jirkov)|Červeném Hrádku]] u Jirkova jednoduchý atmosférický, převážně dřevěný parní stroj. Stroj stále zdokonaloval a roku 1813 ho prvně užil v průmyslu, k čerpání důlních vod ve svém hnědouhelném dole v [[Otvice|Otvicích]] u Jirkova. Další, zdokonalenou verzi Buquoy použil ve své sklárně v Novém Domě u Hory svatého Šebestiána. Použil ho zde k pohonu stoupy. Celkem Buquoy sestrojil pět parních strojů. Nicméně, vývoj v západních zemích ho dosti předběhl a všechny Buquoyvy stroje byly ve své době již zastaralé. Skutečně „výkonný“ parní stroj (cca 5 [[Koňská síla|koní]])<ref>https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2217 - První parní stroj v Brně</ref> užil brněnský továrník [[Christian Wünsch]] roku 1814 ve své soukenické továrně. Poháněl zde čtyři mykací stroje, tři stroje postřihovací a valchu se šesti kladivy. Konstruktérem byl skotský mechanik John Baildon. Roku 1817 začal další parní stroj pracovat v další brněnské textilní továrně. Podnikatel [[Johann Heinrich Offermann]] ho zakoupil ve strojírně Hague&Topham v [[Londýn]]ě. Roku 1823 dorazil moderní parní stroj (výrobek strojírny Friedrich Harkort z Wetteru u Dortmundu) i do Čech, byl instalován v přádelně bavlny [[Josef Kittel|Josefa Kittela]] v [[Markvartice (Jablonné v Podještědí)|Markvarticích]] u Jablonného. Poháněl zde 36 strojů. Ve 20. a 30. letech začalo parních strojů v továrnách houfně přibývat, roku 1841 jich v českých zemích již pracovalo 156. Veřejnost se s párou seznamovala ale i jinak: roku 1815 mechanik z pražské polytechniky [[Josef Božek]] předvedl v [[Královská obora|Královské oboře]] v pražské [[Bubeneč|Bubenči]] parovůz, který sám sestrojil. Ve stejné době podobný vůz sestrojil Božkův konkurent [[Josef František Brunich]], avšak nedostal od úřadů povolení k veřejné produkci. Za dva roky na to Božek podobně předvedl první parní loď, a to u [[Císařský mlýn (Praha, Bubeneč)|Císařského mlýna]] v Bubenči. I v tomto případě šlo o vlastní Božkovu konstrukci. Loď poháněla dvě lopatková kola poháněná parním strojem za pomoci zalomené hřídele. Adjunkt stavebního úřadu v Nižboru u Berouna Václav Mareš v té době sepsal memorandum (své [[Fürstenbergové|fürstenberské]] vrchnosti), v němž navrhl široké využití parního stroje – k pohonu lodí na [[Berounka|Berounce]], k pohonu dmychadel vysokých pecí i k pohonu hamrů a pil.
Již roku 1807 byla v auersperském chemickém podniku v Kukavci u Chrudimi poprvé v českých zemích vyrobena komorová [[kyselina sírová]]. Zařízení na výrobu kyseliny se objevila i v [[Předlice|Předlicích]] u Ústí nad Labem. Tím byly položeny základy chemického průmyslu, který v české hospodářské soustavě hraje významnou roli dodnes. Jak již uvedeno, výroba kyseliny sírové silně ovlivnila cukrovarnictví.
|
